Profesionální osvětlovací technika a vedení světla: Část 1 - Co je správné osvětlení?

Předmluva k „Profesionální technice osvětlení a světla“

S profesionálním bleskovým zařízením nejsou fotografie automaticky lepší. Ale v hektickém pracovním dni profesionálního fotografa jde zejména také o efektivitu. Na fotografických pracovních místech nemáte vždy čas na dlouhé experimentování. Obvykle se počítá s poměrem cena-výkon v předem definovaném (a vždy příliš krátkém) časovém rámci. Většina fotografů nakonec účtuje práci podle času („denní sazby“). A klienti samozřejmě očekávají rychlý a bezproblémový průběh výroby. (Že to může jít na úkor kreativity, je třeba připomenout pouze okrajově) ...

Při plnění fotografických prací je určitě užitečná osvětlovací technika, na kterou se můžete spolehnout a která lze rychle a snadno použít a ovládat!

• Co je „správné“ nasvícení?

• Proč fotograf vlastně potřebuje osvětlovací techniku?

• Které světelné zdroje jsou vhodné pro profesionální fotografii a jak je nejlépe využít?

• Která nastavení fotoaparátu jsou nezbytná?

• Existují bleskové zařízení, která jsou vhodná jak pro vnitřní, tak venkovní prostředí?

• Které chyby mohou při použití bleskových zařízení nastat a jak se jim vyhnout?

• Jaké jsou rozdíly ve světelném nastavení venku a uvnitř?

• Na co si mám dát pozor při nákupu bleskových zařízení?

• Jakým požadavkům by měly profesionální zařízení vyhovovat?

• Která zařízení jsou doporučená - a proč?

V průběhu této sériové příručky se pokusím zodpovědět všechny tyto otázky.

Zde je přehled jednotlivých kapitol:

Část 1 - Co je „správné“ nasvícení?

Část 2 - Tři důvody, proč by měla být použitá osvětlovací technika

Část 3 - Světelné zdroje relevantní pro profesionální fotografii (?)

Část 4 - Požadavky na profesionální blesková zařízení

Část 5 - Blesková zařízení pro vnitřní a venkovní použití?

Část 6 - Alternativy?

Část 7 - Nastavení fotoaparátu při práci se studiovými a mobilními bleskovými zařízeními

Část 8 - Praktické tipy k práci se studiovými a venkovními bleskovými zařízeními

Část 9 - Profesionální světelné vedení uvnitř

Část 10 - Profesionální světelné vedení venku

Kromě mnoha praktických tipů na nasvícení a osvětlení představím různá profesionální blesková zařízení. Důraz bude kladen na „profesionální“ blesková zařízení. „Elektronický odpad“ z internetu zde nedostane ode mě žádnou pozornost. Zaměřím se na ty zařízení, se kterými jsem pracoval během 15 let jako reklamní fotograf a lektor pro osvětlovací techniku nebo která mi byla doporučena jinými profesionálními fotografy jako vhodná pro profesionální požadavky.

Toto nebude tržní přehled; bylo pro mě důležité, abych hovořil pouze o technice, kterou osobně znám. Praktická zkušenost bude tedy velmi subjektivní a občas také kritická. Nakonec vám chci poskytnout skutečnou pomoc při výběru vhodných bleskových zařízení (a ne jen shluk technických údajů různých zařízení, jak je obvyklé).

Při bleskových zařízeních jde přece o investiční rozhodnutí, která budou platit příštích dvacet let nebo déle. Je proto rozumné podrobně zjistit, jaké zařízení nejlépe splňuje individuální požadavky.

Nakonec budou představeny různé světelné formátory v porovnání. Uvidíte charakteristiku světla a určíte, který světelný formátor je vhodný pro konkrétní úkoly. Závěr tohoto průvodce pak tvoří příklady profesionálního světelného vedení (fotografií, které vznikly jak ve vnitřním prostředí, tak venku).

Obrázek 0.1: Přeji vám příjemné čtení a vždy „Dobré světlo“ vám přeje Jens Brüggemann, www.jensbrueggemann.de, v dubnu 2013.



(Foto © 2013: Hodzic ; Světlo: Brüggemann).

1. Nasvícení a osvětlení

Aby byla fotografie „správně“ nasvícena, musí fotograf nejprve změřit jas motivu. Kombinace hodnot času, clony a citlivosti ISO potom vytvoří „správné“ nasvícení. Pokud je příliš tmavé, fotograf musí zajistit osvětlení, aby fotoaparát byl schopen vyfotit motiv dostatečně světlý.

Obrázek 1.1: Člověk se přizpůsobuje různým jasům, a proto i profesionálním fotografům je těžké odhadnout „správné“ nasvícení. I v manuálním režimu se profesionálové řídí výsledky automatické expozice, které se zobrazují v hledáčku a které fotograf následně uplatní tak, že vybere vhodnou kombinaci času, clony a citlivosti ISO (nacházející se zde).



(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)



Ale je to skutečně tak jednoduché? Funguje to vždy tak hladce?

1.1 Co je „správná“ expozice?

Nejprve se nabízí otázka, co je vlastně „správná“ expozice. Abychom mohli tuto otázku zodpovědět, musíme nejprve objasnit, co jsou různé metody měření expozice a proč často vedou k odlišným výsledkům.

1.1.1 Metody měření expozice: Měření světla vs. Měření objektu

Děláme rozdíl mezi měřením světla a měřením objektu. Při měření světla se měří skutečné světlo na místě, které je důležité pro obraz, například tvář v portrétu, objekt při produktové fotografii atd. K tomu je zapotřebí ruční expozimetr.

Tento expozimetr je (normálně) držen před objektem tak, aby bílá koule směřovala směrem k pozici fotografa (pozice fotografa během focení).

Čas a citlivost ISO jsou obvykle nastaveny fotografem předem, takže výsledkem měření je clona. Kombinace přednastaveného času, přednastavené citlivosti ISO a určené clony pak vede k expozici, která poskytuje správně exponovaný obrázek. Je třeba zdůraznit, že expozice je správná vzhledem k místu, kde byla světlost měřena.

Obrázek 1.2: Tento expozimetr od značky broncolor umožňuje nejen měření stávajícího a bleskového světla, ale také umožňuje (bezdrátové) ovládání bleskového systému v krocích 1/10 clony. Tím se ušetří čas při zvyšování nebo snižování intenzity osvětlení. Měření stávajícího světla (znak ambi pro ambienci) v tomto příkladu (při přednastaveném ISO 100 a čase 1/60 sekundy) dalo clonu 4,0 ½ (tj. 4,8).

Expozimetr měří množství světla skutečně přítomného světla. To což se nazývá měření světla. To je mnohem přesnější než při měření odraženého světla (měření objektu), které provádějí expozimetry zabudované do fotoaparátů. Může totiž dojít k chybám ve výši osvětlení, například při focení velmi světlých nebo velmi temných objektů. Tyto různě silné odrazy jsou expozimetry ve fotoaparátu chybně interpretovány jako různě silné světelnosti. Lepší jméno pro „měření objektu“ by tedy bylo: Měření odrazu.



(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Obrázek 1.3: Bílá polokoule expozimetru se nazývá koule. Při měření se expozimetr obvykle drží tak, aby směřovala k fotografu. Existují však i výjimky: Při protisvětlech a bočním světle je nejlepší držet ji tak, aby koule směřovala k středobodu (tedy směrem mezi pozicí fotografa a směrem světla). Jinak by nebylo možné provést správné měření světla.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Měření objektu na druhou stranu provádí fotoaparát. Je tedy použit expozimetr zabudovaný do fotoaparátu. Principem je, že před snímkem je jas motivu změřen zabudovaným expozimetrem a to z pozice fotografa (tedy z vzdálenosti).

A co se vlastně měří? Jas na objektu k fotografování? Ne! Měří se pouze odraz světla, tedy to, co z objektu směrem k fotoaparátu je odraženo. Je okamžitě zřejmé, že tato metoda je velmi náchylná k chybám, protože existují motivy, které například v důsledku barev reflektují mnoho světla a které reflektují málo světla.

Není důležité, zda se postupuje podle matricové (vícezónové), bodové nebo integrované metody měření. Princip měření odraženého světla je jim všem společný.

Obrázek 1.4: Fotografoval jsem bílou plochu a černou plochu v režimu programové automatiky za stejných podmínek (zejména za zcela stejných světelných podmínek). Výsledkem záběru zabudovaným expozimetrem v fotoaparátu byly ze všech dvou šedé plochy. Důvodem je to, že expozimetr je kalibrován na střední šedou hodnotu (18% šedou). Metoda měření objektu vede k chybným výsledkům, pokud průměrná jasová hodnota motivu neodpovídá 18% šedému tónu.

Obrázek 1.5: Pokud bych použil ruční expozimetr (a tedy metodu měření světla), výsledek by byl jako je zde ukázáno. Tato metoda je tedy oproti metodě měření objektu mnohem přesnější.

Ale ze slušnosti je třeba přiznat, že ve většině případů metoda měření objektu vede k použitelným výsledkům. Motivy jako rodinné oslavy, krajiny, lidé atd. ve většině případů v součtu všech jasových hodnot typicky odpovídají střední šedé hodnotě. Přesto by měl fotograf dokázat rozlišit výjimky a podle nich jednat, aby dosáhl použitelných výsledků.

Obrázek 1.6: Ten, kdo fotí s jedním z automatických režimů fotoaparátu, může u kritických motivů (které lze očekávat kvůli svým reflexním vlastnostem příliš tmavé nebo příliš světlé výsledky) pomocí kompenzace expozice (také nazývané Plus-Mínus-korekcí) stále dosáhnout optimálních výsledků. Pokud hrozí, že bude motiv zobrazen příliš tmavě (například když blondýna v bílém šatu stojí před bílou zdí), měla by být kompenzace expozice nastavena na přibližně +2.

To samé platí pro fotografování sněhuláka na zasněžené louce. Pokud má být sněhulák na fotkách zobrazen zářivě bíle namísto šedivě, měla by být kompenzace expozice také nastavena na +. Naopak, když chcete například vyfotit komínaře z Jižní Afriky před černou stěnou, pak je nutná úprava expozice asi na -1 nebo -2, aby fotografie nebyla příliš světlá.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Výhodou objektivního měření (které by správně mělo být nazýváno reflexním měřením) je pohodlné ovládání pro fotografa. Bez další námahy přenechává přímo před expozicí měření vestavěnému expozimetrovi v fotoaparátu. Nemusí kvůli tomu opustit svou pozici a také neztrácí čas. Ideální pro novinářské a sportovní fotografy nebo při fotografování vzdálených objektů (např. krajiny), kde není možné měřit světlo přímo u objektu, který se fotí.

Fotograf, který zná problematiku a přemýšlí (a odpovídajícím způsobem upravuje expozici při kritických motivech), může s objektivním měřením dosáhnout optimálních výsledků. Ten, kdo vlastní ruční expozimetr a má čas ho používat, obdrží přesné výsledky a odevzdá správně expozované fotografie.

Problém s ručním expozimetrem spočívá ovšem v tom, že čas mezi měřením světla a skutečnou expozicí může být dostatečný na to, aby se světelné podmínky nepatrně, ale relevantně změnily, a pod novými světelnými podmínkami mohou být naměřené hodnoty již zastaralé. (To se týká samozřejmě pouze dostupného světla; světla z blesků v ateliéru jsou obvykle konstantní pokud jde o výkon).

Obrázek 1.7: Lidské oko si rychle zvykne na proměnlivé světelné podmínky. Rozdíly ve světelnosti, pokud nenastanou náhlé změny, mohou být proto nepozorovány. Kombinace mraků a větru často způsobuje neustálé změny světelných podmínek (zejména u moře). Ten, kdo se snaží fotografovat čistě manuálně, bez vestavěné automatiky expozice a bez použití expozimetru, je „ztracen“:



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

I profesionální fotografové nemohou odhadnout expozici tak, aby čas, clona a nastavení ISO byly vybrány tak, aby všechny fotografie byly správně expozovány. I profesionálové potřebují referenční hodnotu, podle které volí svá nastavení.

Manuální práce s měřením při snímání nehovoří o tom, že fotograf odhaduje všechny parametry, ale že si volí kombinaci času, clony a hodnoty ISO tak, jak se mu zdá vhodné, ovšem podle měření (vestavěného v kameře nebo externího) expozimetru.

1.1.2 High key a Low key

Není vždy pravda, že zjištěné „správné“ měření povede k požadovanému cíli. Existuje mnoho příkladů, kde nechceme fotografie založené na střední hodnotě světelnosti. Kdo by například chtěl vidět fotografie z lyžařské dovolené, kde má sníh pokrytá krajina špinavě šedou barvu? Nebo kde nově zakoupený černý svetr na fotce vypadá zmateně šedavě?

Obrázek 1.8: Kdo se spoléhá na vestavěný expozimetr u tohoto motivu, dostane příliš tmavou fotku jako výsledek. Tyto fotografie, kde jasné části obrázku výrazně převažují, jsou označovány jako high-key záběr.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Obrázek 1.9: U této low-key fotografie jsem použil „velmi mnoho“ světla, abych mohl zcela uzavřít clonu a dosáhnout co největší hloubky ostrosti. „Velké množství“ světla zde znamená: 1 200 wattních sekund. Nikon D3X s 2,8/70-200mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 200 mm. 1/160 sekundy, clonou 22, ISO 100.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Existují tedy dva způsoby, jak dosáhnout high-key nebo low-key fotografie:

1. úmyslným pře-exponováním nebo pod-exponováním nebo 2. pokud je motiv složen převážně z jasných (nebo tmavých) prvků (a je správně expozován, například pomocí měření světla s ručním expozimetrem).
   
   Někdy však i velmi světlé části v motivu (například lampy jako světla automobilových světlometů, které svítí do objektivu) vedou k tomu, že fotografie (často nechtěně) podexponuje a stane se tak low-key fotkou.
   
   Obrázek 1.10: Tento záběr vznikl za silného protisvětla, dne 21. října 2008, odpoledne v 15:57 na Ibize, za jasného slunečného počasí. Abych vyzdvihl tvary skal a těl, rozhodl jsem se nekorigovat jasovou expozici záběru proti světle. Canon PowerShot G9 s 7,4-44,4 mm při použité ohniskové vzdálenosti 7,4 mm. 1/6000 sekundy, clona 8, ISO 80. Programová automatická expozice. Vícezónové měření.
   
   
   
   (Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

1.1.3 „Relativní teorie“ ve fotografii

To, co lidé subjektivně vnímají jako „mnoho světla“ nebo „málo světla“, není kvantitativně měřitelné. Neexistuje „mnoho světla“ nebo „málo světla“ ve fotografii, protože záleží na

1. kolik světla
2. jak dlouho
3. necháme působit na světlem citlivý materiál.
   
   Výrok „Bylo tam mnoho světla“ je tedy relativní. Neříká nic o tom, zda je fotografie normální, přeexponovaná nebo podexponovaná.
   
   Takže v letních měsících ve dne může být velmi světlo - pokud fotograf chce, může stále pořizovat podexponované fotografie. Stejně tak (použitím stativu a dlouhým expozičním časem nebo volbou extrémně vysoké citlivosti ISO) můžete v soumraku vytvořit přeexponované fotografie. Fotograf sám (v ideálním případě) rozhoduje o tom, jak bude fotografie vypadat.
   
   

1.1.4 Význam histogramu

Již často mě účastníci mých workshopů zastavili a sdělili mi, že fotografie vypadá docela dobře, ale je třeba upravit expozici, protože histogram ještě nemá ideální průběh. Ti účastníci si stěžovali, že křivka má téměř výhradně výstupy ve světlech. A to je minimálně suboptimální, pokud ne úplně chybné.

Mé upozornění, aby se hodnotilo začínající snímek podle fotografie a ne podle průběhu křivky histogramu, nepřineslo výsledek: Ne, histogram jasně ukazuje, že snímek je nadexponovaný a tedy chybný, tvrdili účastníci. Ale mýlili se. Vše bylo provedeno naprosto správně, protože bylo fotografováno blondýnou v bílé blůze před bílou stěnou. Histogram tedy musí mít popsaný tvar. Oprava by vedla k tomu, že blůza modelky by vypadala šedě; stejně jako stěna. A to by bylo chybné!

Mnozí fotografové se ihned po pořízení snímku raději podívají na histogram k ověření. Doufají, že pomocí histogramu mohou odhalit případné chyby v expozici fotografie.

Pro mě histogram nemá žádný význam. Nepomáhá mi odhalit nic, co bych neodhalil na základě pořízené fotografie. Nemusí vše, co je technicky možné, být vždy smysluplné…! Žádný zapálený fotograf není přistižen tím, že fotí pomocí jednoho z motivních programů (např. „Portrét“ nebo „Krajina“ nebo „Sport“) - proč tedy trvat na histogramu jako zdroji údajně jedině správné pravdy? Histogram pouze ukazuje rozložení různých podílů světelnosti ve fotografii. Histogram ukazuje podíl bodů obrazu s různou světelností/barvou.

Je to sloupcový graf, protože ukazuje velké množství různých hodnot světelnosti, od nejhlubšího černého po nejsvětlejší bílé. V fotografii obvykle neexistují zcela rovnoměrné barevné přechody, ale různě světlé a tmavé oblasti se stíny a světlem, histogram tedy ukazuje zubaté křivky. Tyto vrcholy představují četnostní rozložení určité hodnoty světelnosti. Často vede histogram ke špatné interpretaci nezkušenými uživateli, například u motivů s velkými rozdíly v kontrastech, u neobvyklého rozložení barev (které se nachází u monochromatických motivů) a u High-key a Low-key motivů.

Obrázek 1.11: Zde je zachycen histogram s často uváděným „normálním rozdělením“. Výstupy jsou největší v centrech. Na okrajích lze najít jen málo výstupů, což znamená, že v obraze existuje jen málo oblastí s extrémními stíny a nejjasnějším světlem.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Nemálo fotografů je spokojených až tehdy, kdy pořídí fotografii, která odpovídá tomuto zde uvedenému počtu světelných hodnot. Pokud má histogram tento tvar, mluví se také o „normálním rozdělení“ histogramu.

Při jiném tvaru křivky se expozice upravuje tak dlouho, dokud se dosáhne přibližně tohoto tvaru. Cílem je provést téměř „matematicky vypočítanou“ (správnou) expozici. Ale to, co je chybně považováno za optimální, je nesprávně chápáno jako víra v neomylnost (papeže a) matematiky.

To je chybné!

Fotografie nelze spočítat. Dodržování určitého průběhu křivky histogramu například neříká vůbec nic o kvalitě fotografie!

Naopak! Často jsou to neobvyklé fotografie, které nadchnou, i co se týče expozice. High-key a Low-key fotografie jsou mj. u fotografů oblíbené, protože představují alternativu ke (expozičně) uniformnímu jednotváří, k normálnosti.

Ale podívejme se ještě na histogramy fotografie s vysokým klíčem a s nízkým klíčem:

Obrázek 1.12: Fotografie dvou políbených světlých blonďatých dívek musí vypadat expozičně jinak než fotografie dvou políbených černých dívek. U levého příkladu jsou výstupy ve světlých oblastech jasně patrné v histogramu, zatímco u pravého příkladu jsou výstupy v tmavých částech.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Závěr

Histogram fotografům nabízí zdánlivě vědecky podloženou pomůcku ke správné volbě, zda byla pořízená fotografie expozována správně. Ti, kdo histogram interpretovali takto, budou stále zklamáni svými výsledky. Je lepší posoudit fotografii jako celek a pak rozhodnout, zda zvolená expozice odpovídá motivu - nebo zda by jiná expozice, nad- nebo podexponování například, vedla ke lepšímu výsledku.

1.2 Clonové kroky

Pro srovnání množství světla, i když se hovoří o různých expozičních parametrech, se ve fotografické praxi často rád počítá v clonových krocích. Jeden clonový krok navíc znamená zdvojnásobení světla (jasu). Jedna clonová jednotka méně znamená odpovídající snížení světla (jasu).

Pojem „clonový krok“ pochází z clony v objektivu: Otevření o jeden krok znamená, že dvojnásobek světla projde objektivem (za stejných podmínek, tedy při konstantním čase a stejné hodnotě ISO).

Stejně lze počítat i u času závěrky a citlivosti ISO: Verdvojnásobení času závěrky, například z 1/60 sekundy na 1/30 sekundy (2* 1/60 = 2/60 = 1/30), znamená, že fotka bude dvojnásobně světlá než předtím. A stejně platí pro zdvojnásobení citlivosti ISO z 200 ISO na 400 ISO, že snímač bude reagovat dvojnásobně citlivě na dopadající světlo a fotografie bude dvojnásobně světlá.

Poznámka: Světlo se sčítá

Světlo se sčítá. To ví každý, kdo už někdy zapnul lampu v obývacím pokoji a pak, když mu to přišlo příliš tmavé, přidal další světla. Verdopplung der Lichtmenge (časově nebo zdvojnásobení dvěma stejnými světelnými zdroji) způsobuje zdvojnásobení jasu (v našem případě: vzniklé fotografie).

Obrázek 1.13: I bleskové systémy se počítají v krocích clon. Tento blesk (broncolor Scoro) má tři světelné konektory, jejichž výkon lze individuálně nastavit („asymetricky“). U světelného konektoru 1 byla nastavena hodnota 9 (jako maximální hodnota obvykle výrobci bleskových systémů používají 10). Tím je o 5 clonových kroků výš než světelný konektor 2. A ještě o 3 další clonové kroky než světelný konektor 1 (celkem tedy o 8 clonových kroků vyšší výkon než konektor 1). Kromě zobrazení v clonových krocích lze v menu zobrazit výkon v joulech (= wattech).

Pro kontrolu: 25 Joule je o 5 clonových kroků menší než 800 Joule: 800 – 400 – 200 – 100 – 50 – 25. Každé zdvojnásobení výkonu (zde: každý krok doprava) odpovídá clona. Scoro umožňuje použití maximálního výkonu 1600 Joule a minimálního výkonu 3,1 Joule. Díky tomu si fotograf může realizovat jak produktové fotografie s vysokým světelným výkonem, tak portrétní fotografie s malou hloubkou ostrosti s pouze minimálním bleskovým výkonem. V tomto kontextu mluvíme o regulačním rozsahu bleskového systému. Tento generátor lze regulovat od 10 (1600 Joule) až na 1 (3,1 Joule). Regulační rozsah činí 9 clonových kroků. Devětkrát lze výkon (začínaje maximálním výkonem 1600 Joule) zdvojnásobit.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Poznámka: Čím větší je regulační rozsah bleskového systému, tím více možností má fotograf k dispozici. Regulační rozsah 9-10 clonových kroků v oblasti profesionálních bleskových systémů generátorů jsou dnes již standardní. U kompaktních bleskových systémů jsou 7 clonové kroky regulačního rozsahu (například u Profoto D1) excelentní. Normální jsou spíše 4-5 clonové kroky regulačního rozsahu.

Při nákupu nového zařízení vám doporučuji důkladně sledovat, zda má bleskový systém velký regulační rozsah, aby vaší kreativitě nebyly stanoveny žádné (technické) hranice a nemuseli byste používat více bleskových systémů pro různé účely! Další části tohoto tutoriálu se ještě podrobně zaměří na požadavky, kterým by měla technika osvětlení odpovídat.

1.3 Vzájemné působení mezi časem, clonou a citlivostí ISO

Abyste mohli lépe porozumět následujícím informacím, jsou zde nejprve uvedeny obvyklé hodnoty (v celých clonových krocích) tří expozičních parametrů Čas závěrky, Clonové číslo a Citlivost ISO:

Čas závěrky (v sekundách)

8 - 4 - 2 - 1 - ½ - ¼ - 1/8 - 1/15 - 1/30 - 1/60 - 1/125 - 1/250 - 1/500 - 1/1000 - 1/2000 - 1/4000 - 1/8000

Krok doprava znamená snížení světelného množství o faktor 2: Světlo dopadající na snímač se způsobí, že se světlo sníží na polovinu, protože se také sníží čas, který je pro něj k dispozici.

Clona

1,0 - 1,4 - 2,0 - 2,8 - 4,0 - 5,6 - 8,0 - 11 - 16 - 22 - 32 - 45 - 64

Krok doprava znamená snížení expozice o faktor 2: Světlo dopadající na snímač se zmenšilo, protože otevření (clona), skrz kterou světlo projde, se zmenšilo. A to natolik, že se světelné množství při stejném času sníží na polovinu.

Citlivost ISO

50 - 100 - 200 - 400 - 800 - 1600 - 3200 - 6400 - 12800 - 25600

Krok doprava znamená zvýšení exponice o faktor 2: (stejné) světlo dopadající na snímač bude zdvojnásobeno, protože citlivost snímače byla nastavena na dvojnásobnou citlivost.

Jak víme, kombinace těchto tří parametrů (čas závěrky, clonové číslo a citlivost ISO) dává konkrétní exponici. To platilo už u prvního fotoaparátu. A do dnešního dne se na tom nic nezměnilo!

Obrázek 1.14: Stejně jako u nových digitálních fotoaparátů byla u starých modelů expozice určena třemi parametry času závěrky, clonového čísla a citlivosti ISO (filmového materiálu).



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)

Obrázek 1.15: Tato fotografie pořízená s fotoaparátem Canon PowerShot G11 byla osvětlená následujícím způsobem: 1/2000 sekundy (čas závěrky), clonové číslo 4,0, citlivost ISO 100.



(Foto ©: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)



Parametry 1/2000 sekundy, clona 4,0, ISO 100 u fotografie uvedené výše tedy vedly k této expozici. Pracovalo se s automatickým programem, takže bych vlastně měl napsat, že fotoaparát (po změření vestavěným expozičním měřičem) tyto hodnoty (podle mi neznámého schématu) vybral. Jako fotograf bych mohl zasahovat, ale v tomto případě jsem se při fotografování této budovy Cortijo zaměřil pouze na dokumentaci místa pro své zahraniční workshopy.

Ale mohl jsem také zvolit jinou kombinaci parametrů, například:

1/500 sekundy, clona 8,0, ISO 100

nebo 1/125 sekundy, clona 11, ISO 50

nebo 1/1000 sekundy, clona 16, ISO 800.

Všechny tyto kombinace by vedly k témuž jasu fotografie. Rozdíly by byly pouze v odlišné kvalitě obrazu (pokud vyšší hodnoty ISO vedou ke zkreslení obrazu), v různé hloubce ostrosti (v důsledku různých nastavení clony) a v rozmačení a efectech roztížení (při rozdílných dobách závěrky). Na první pohled by však všechny fotografie vypadaly stejně, protože tyto různé kombinace vedou k témuž jasu fotografií.

Jiný příklad: Následující konstelace parametrů vedou ke stejné expozici (stejný jas fotografie):

1/125 sekundy, clona 5,6, ISO 400

nebo 1/500 sekundy, clona 4, ISO 800

nebo 1/8 sekundy, clona 11, ISO 100

nebo 1/30 sekundy, clona 8, ISO 200 nebo 1/30 sekundy, clona 16, ISO 800 a tak dále. Jak ně nyní snadno pochopit, existuje mnoho kombinací času, clony a ISO, které vedou k téže expozici (!). Ale protože tři tyto parametry mají také další vliv na výsledek obrazu, není vždy vhodné spoléhat se na kombinaci, kterou fotoaparát navrhne. Lepší je zjistit, jaké nastavení parametrů by bylo vhodné například z důvodů týkajících se tvorby.

Cvičení:

Obrázek 1.16: Vyplňte chybějící pole v tabulce tak, aby každá expozice vedla k stejnému výsledku.

Zda jste správně počítali, můžete zkontrolovat zde: www.jensbrueggemann.de/news.html (Záznam z 31.12.2012).

Obrázek 1.17: Nakonec má fotograf - z hlediska expozice - pouze tyto tři parametry: čas, clonu a citlivost ISO. Jejich vzájemné působení vede k správnému nebo nesprávnému osvícení. Jsou však také klíčovými faktory pro tvůrčí zpracování. Tak můžeme volbou odpovídající časové expozice zafixovat pohyb (například létající vlasy běžce), nebo jej zobrazit (například tekoucí voda horského potoka). Nikon D700 s 4,0/24-120mm objektivem Nikkor s použitou ohniskovou vzdáleností 120mm. 1/800 sekundy, clona 7,1, ISO 200.



(Foto ©: Jens Brüggemann - www.jensbrueggemann.de)

Pokud jde striktně o možnosti fotoaparátu, máme s těmito třemi parametry - časem, clonou a citlivostí ISO - pokryto vše, co může mít tvůrčí vliv na osvětlení. Existuje však ještě čtvrtá možnost, jak ovlivnit expozici, a to vědomým zajištěním (nebo odebráním) světla. Pro tento účel však opouštíme stránku týkající se fotoaparátu a rozšiřujeme naše tvůrčí potenciál o techniku osvětlení.

Fotografové rozšiřují svůj tvůrčí prostor, pokud aktivně přidávají (nebo ubírají) světlo k motivu. Tím přibývá k třem parametrům expozice ještě čtvrtý: aktivně nastavené (či odebrané) světlo. Od té doby má fotograf tyto čtyři parametry k dispozici k ovládání jasu fotografie:

• Čas expozice = Fotoaparát

• Clonové číslo = Fotoaparát

• Citlivost ISO = Fotoaparát

• Další osvětlení = Technika osvětlení

Poznámka

Existují tři důvody pro využití techniky osvětlení: 1. praktické důvody, 2. technické důvody a 3. kreativně-výtvarné důvody. Tímto se podrobně zabýváme v další části tohoto návodu: Kapitola 2: "Tři důvody, proč by měla být využita technika osvětlení".