Část 01 - Nálady zachycené za soumraku

Měsíc (vpravo dole) a Venuše (vlevo nahoře). Bylo osvětleno 3 sekundy s 60mm objektivem, clona 1:5,6 při ISO 200:

1. Záběry atmosféry za soumraku

Fotografování znamená doslova „světlotvornou činnost“, tedy tvorbu obrazů pomocí světla. To je obecně známo; proto mnoho fotoaparátů mizí v okamžiku, kdy světlo na konci dne ztratí intenzitu a setmí se.

Přitom se přehlíží, že dobré fotografie mohou vzniknout i při slabém osvětlení, protože každý fotoaparát může pomocí odpovídajícě dlouhých expozic posbírat dostupné světlo, až je dostatečné, aby vznikla správně osvětlená fotografie.

V jednotlivých případech to může být několik vteřin nebo dokonce minut. V tomto směru je fotoaparát našim očím takřka neporovnatelný, a proto stojí za to vyrazit na lov motivů i tehdy, kdy už kvůli tmě sami mnoho nevnímáme.

K tomu je třeba přičíst ještě jednu vlastnost našich očí, a to že při slabém osvětlení již nevnímají barvy, ale jen odstíny šedi. Důvodem je to, že oči se za tmy přepínají na „skotopické vidění“ (vidění v noci) a používají pro to druhý zrakový aparát, a to tyčinkové buňky namísto čípkových buněk ve dne.

Tyčinky skutečně dokážou rozlišovat jen jasové hodnoty, což se odráží v lidové moudrosti „V noci jsou všichni kocouři šedí“. Zároveň při tme ztrácíme schopnost vidět s vysokým rozlišením, tedy ostře.

Simulace skotopického vidění: nahoře za denního světla, dole ve stále pokročilejším šeru. Barvy a ostrost obrazu se pro lidské oko ztrácí.





Na tyto omezení není fotoaparát omezen. Dokáže i dlouho po západu slunce, kdy je čtení novin venku bez dodatečného světla už dávno nemožné, stále vytvářet ostré a barevné fotografie.

To znamená, že je zapotřebí abstrakčních schopností, intuice a trochy zkušeností, abychom ve tmě našli motivy, protože je nevidíme tak, jak mohou vypadat na pozdější fotografii. Zároveň je třeba zvládnout technické výzvy, protože ve tmě mnohým fotoaparátům dělá problémy použití, ať už špatná čitelnost ovládacích prvků nebo závady funkcí, jako je automatické zaměřování nebo měření expozice.

Tyto obtíže by nás neměly odradit od fotografování za slabého světla či dokonce za pokročilé tmy, neboť odměnou za úsilí mohou být velmi neobvyklé výsledky.

Simulace vizuálního dojmu (nahoře). Naopak fotoaparát vnímá barvy a za vhodné expozice zviditelňuje motiv světleji.





Tato série tutoriálů se zabývá „astrofotografií a fotografií oblohy“, tedy oblastí motivů, která je obvykle zajímavá až v okamžiku, kdy slunce nesvítí nad obzorem. Slouží zde Měsíc, hvězdy, planety, Mléčná dráha a další objekty ve vesmíru a jevy v zemské atmosféře jako hlavní motiv nebo alespoň pozadí.

Není nutné mít na začátku drahé specializované zařízení, například dalekohled a astronomické montáž, aby se vytvořily poutavé fotky obložené objektů. Naopak: Díky schopnostem moderních digitálních zrcadlovek vystačí v mnoha situacích běžná fotoobjektivy k pořízení velmi pozoruhodných fotografií.

Sice to nejde zcela bez příslušenství. Nezbytné, ačkoli v mnoha vybaveních již obsažené, jsou:

• stabilní stativ

Slouží k tomu, aby se předešlo rozmazání při dlouhých časech expozice. Mělo by být dostatečně stabilní, aby bezpečně uneslo fotoaparát i s těžkým teleobjektivem a odolalo i poryvu větru. Nic není frustrujícího jako stativ, který nakonec nesplní svůj účel. Velmi praktické jsou stativová hlavice, kde přepnutí z horizontální na vertikální formát probíhá pohodlně a rychle.

• spoušť s kabelem

Je používána s stativem k vyvolání snímku bez nutnosti dotýkat se fotoaparátu. Na jedné straně by přímé stisknutí spouště přineslo riziko rozmazání, na straně druhé je třeba při dlouhých expozicích spoušť po dobu expozice stisknout, což je s kabelovou spouští mnohem pohodlnější. Některé kabelové spouště jsou vybavené dalšími ovládacími funkcemi, například programovatelným intervalem pro sériové snímky nebo možností přednastavení expozice u dlouhých expozic. Některé tyto doplňkové funkce jsou pro astrofotografii a fotografování oblohy určitě zajímavé.

Dva kabelové spouště: Horní je jednoduchý model, se kterým je možné vyvolat pouze fotoaparát, přičemž je k dispozici zamykací funkce pro dlouhé expozice. Dolní model umožňuje programovatelné intervalové snímky a dlouhé expozice s přednastavitelnou expozicí.

Důležité je, aby konektor kabelového spouště pasoval k vašemu fotoaparátu, protože konektorové zásuvky nejsou standardizované.





Dobré mohou být také:

• světelně silný objektiv s pevným ohniskem

Pro fotografie za soumraku, při nichž se zachytí jak pozemské, tak obložené objekty, musí být doba expozice omezena, aby rotace Země nepřinesla neostrý obraz oblohy. Obvykle jsou pevné objektivy světelnější než zoomové objektivy, takže je cíl dosažitelnější s pevnými objektivy. Navíc pevné ohniskové vzdálenosti obvykle poskytují lepší kvalitu obrazu.

• sluneční clona

Bývá zvaná jako protisvětlochrání clona, sluneční clona nebo protisluneční clona a měla by být vždy a zásadně používána. Ochrání nejen před bočním světelným vpadem (například ze pouliční lampy), ale také před mechanickým poškozením a rosou na přední čočce. K každému objektivu je nabízena odpovídající, individuálně tvarovaná sluneční clona.



• měkký filtr

Měkké filtry brání tomu, aby hvězdy a planety byly zobrazeny jako příliš malý bod a tak na snímku téměř nebyly viditelné. Nejen způsobí větší zobrazení jasných hvězd a planet, ale barvy vlastních těles také zlepší a zachovají do značné míry dojem vizuálního pozorovatele. Více k tomu v tutoriálu #3 této série („Fotografování souhvězdí“).

• astronomický kalendář

Pohled na oblohu se hodinu od hodiny, den od dne a průběžně po celý rok mění. Kdo zvážuje obložené objekty, jako je Měsíc, jako součást svých fotografií, měl by být informován o tom, kdy se obložné těleso na určitý den objeví a zapadne, aby mohl snímky pečlivě naplánovat. Zvláště atraktivní jsou například úzká setkání tenké měsíční srpice s jednou nebo dokonce více jasnými planetami. Astronomický kalendář poskytuje spolehlivá data o tom, kdy se tato konstelace bude konat. Již klasickým může být ze strany nakladatelství Kosmos nazývaný „Ročník nebe“, který každý rok vyjde. Astronomický kalendář lze doplnit planetárním softwarem, který může vypočítat a zobrazit pohled na oblohu pro libovolné místo v libovolný okamžik. Bezplatně je k dispozici program „Cartes du Ciel“, který je nabízen jako freeware na adrese http://www.stargazing.net/astropc/. Důležité informace jsou k dispozici online, například na webu http://www.calsky.de, kde stačí zadat své pozorovací místo, abyste mohli vytvořit personalizovaný kalendář oblohy. Výhodou knižní verze je, že si ji můžete vzít s sebou při vašich snímcích.

• svítilna

Má dvě funkce. Jednak umožňuje nastavovat funkce fotoaparátu ve tmě nebo nalézt objektivní víčko, které v noci spadlo do trávy. Také může být během dlouhých expozic použita k osvětlení objektů v popředí, jako jsou stromy a budovy. Tyto objekty pak ukazují struktury, zatímco bez použití svítilny by mohly být zobrazeny pouze jako hluboké černé siluety.

• stopky

Stopky jsou potřebné, pokud kabelový spoušť nepřipouští programovatelné dlouhé exponování a expozice probíhají pomocí „BULB funkce“ fotoaparátu. Pak zůstává závěrka fotoaparátu otevřená tak dlouho, dokud je tlačítko spouště stisknuto. Pomocí stopky lze regulovat dobu expozice.

• Blesk

Jedná se o užitečné zařízení pro případ, že je třeba osvětlit předměty v popředí. Výkon blesku je třeba nastavit tak, aby zůstal zachován soumrakový nebo noční charakter snímku.

Postup

1. Příprava

U dělání soumrakových snímků s hvězdnými tělesy je dobré plánování a příprava naprostou nutností. V nejjednodušším případě může úzký, rostoucí srpek Měsíce na večerní obloze po západu slunce působit dojmem věrohodné přísady k snímku krajiny. Ještě efektnější je setkání Měsíce s planetou Venuší, která je jako třetí nejjasnější hvězda po Slunci a Měsíci nepřehlédnutelná. Pravidelně bývá „Večernice“, měsíce později opět „Rannice“. Každý měsíc je večer nebo ráno, kdy se Měsíc nachází poblíž Venuše. V astronomickém kalendáři se pak píše: „Měsíc u Venuše“, kdy nejmenší vzájemná vzdálenost vždy kolísá. Ten, kdo chce systematicky tvořit tyto snímky, si musí nastudovat základy astronomie.



Výňatek z astronomického kalendáře „Hvězdný rok 2008“, Kosmos Verlag, ISBN 978-3440110218). Setkání srpku Měsíce s planetami Venuší a Saturn bývá předpovězeno.



Uvažujme, že Venuše právě představuje Večernici a „navštíví“ ji Měsíc v určitý den, který je zaznamenán v astronomickém kalendáři. Pak je dobrým nápadem již den předtím hledat vhodné místo, odkud bude vidět nejen setkání těchto dvou kosmických těles, ale i zajímavé pozadí pro úspěšnou skladbu obrazu. Jestliže je tím zvlášť působivý strom, historická budova nebo zajímavá krajina, ponechte na vás.

Po západu slunce hleďte na západ, kde slunce zapadlo, a orientujte se podle jasné Venuše, která vypadá jako jasná hvězda. Možná už uvidíte srpek Měsíce, ale ještě opravdu daleko od Venuše, protože se k ní přiblíží až druhý den. Venuše bude o den později ve stejnou hodinu prakticky na stejném místě, takže můžete udělat testovací snímky a zjistit vhodnou ohniskovou vzdálenost.

V den blížícího se kosmického události „Měsíc u Venuše“ pak připravte svůj fotografický výlet: dobijte baterii fotoaparátu na plný výkon a vezměte s sebou také rezervní baterii nebo baterie, pokud je máte. Dlouhé expozice mohou docela vysát energii z fotoaparátu. Zaměřte se také na paměťovou kartu s dostatečnou kapacitou. Nepřehlédněte stativ, spoušť a zbytečné příslušenství.

2. Nastavení základních parametrů

Dejte se na místo, které jste vybrali pro focení, před západem slunce, abyste mohli svou výbavu postavit za denního světla, aniž byste se dostali pod časový tlak.

Obtížností je najít ten správný zaostření na „nekonečno“, protože většina automatických zaostřovacích objektivů umožňuje zaostřit i za značku nekonečna. Dokud je ještě světlo, můžete použít vzdálený horizont a automatické zaostření. Až se setmí, můžete to zkusit s Měsícem, ale nikdy s hvězdnými objekty, protože s tím má autofokus v mnoha případech problém. Po správném zaostření nasaďte objektiv na ruční ostření, tedy z „AF“ na „MF“, abyste zabránili tomu, aby se fotoaparát před každým snímkem znovu pokusil zaostřit. Šťastný ten, kdo má zrcadlovku se „Živým náhledem“, kde je obraz zobrazen na displeji fotoaparátu.

Dále použijte maximální zvětšení displeje k tomu, abyste mohli ručně nastavit nejlepší zaostření.



Zaostření na jasnou hvězdu s funkcí „Živý náhled“ Canonu EOS 20Da. Na horním snímku je hvězda ještě neostrá, na spodní ostrá.

Následující nastavení fotoaparátu jsou doporučená:

Formát souboru

Prosím, u takovýchto snímků vždy zaznamenávejte v RAW formátu. Jde přeci o zachycení motivů s částečně obrovským rozsahem kontrastů (dynamika) a o rezervy při následné úpravě snímků. Soubor ve formátu RAW obsahuje mnohem více dat než fotografie ve formátu JPG. Jestliže vám zpracování souborů RAW není ještě povědomé, nastavte si fotoaparát tak, aby ukládal soubory RAW a JPG současně. Pak se budete moci později věnovat RAW souborům. Já osobně ukládám kromě RAWů vždy ještě JPGy v nejnižší kvalitě, což mi erleichtert později na PC výběr nejlepších snímků, protože se JPGy lépe zobrazují v náhledu a rychleji se otevírají.



Nastavení kvality obrazu u Canonu EOS 450D: Zvolen je zde RAW formát, zatímco snímek je současně ukládán i ve formátu JPG.

Hodnota ISO

Začněte sérii snímků s hodnotou ISO 100, tedy nejnižší úrovní, abyste zachovali šum obrazu na co nejmenší úrovni.



Nastavení hodnoty ISO u Canonu EOS 450D.

Vyvážení bílé

Nebe ve večerní soumrak může mít výraznou vlastní barvu, což může způsobit problémy automatickému vyvážení bílé na fotoaparátu. Proto je nastavení na „Denní světlo“ (Symbol: „Slunce“) nejlepší volbou.



Nastavení vyvážení bílé u fotoaparátu Canon EOS 450D na Denní světlo (5200 Kelvin).

Redukce šumu

Pokud váš fotoaparát nabízí možnost „Redukce šumu při dlouhém expozici“, měla by být tato možnost zapnuta. Ale připravte se na to, že po každém snímku s delší expozicí (od jedné sekundy) fotoaparát vytvoří temný obraz s „expoziční dobou“ a během této doby není možné provádět další snímky. To znamená, že například po expozici trvající 5 sekund je fotoaparát blokován dalších 5 sekund. S nastavením „Vysoká ISO redukce šumu“ (novější modely Canon EOS) jsem však neměl dobré zkušenosti a vždy ji nechávám vypnutou.



Nastavení redukce šumu při dlouhých expozicích na Canon EOS 450D. Zvolte možnost „Zap.“ a ne „Automat.“.

Expoziční program

Začněte ve světlejším soumraku s časovou automatikou (nastavení „A“ nebo „Av“), kde můžete předvolit clonu, zatímco fotoaparát měří a řídí čas expozice.



Nastavení časové automatiky (Av, Priorita clony) na voliči režimů Canon EOS 450D.

Metoda měření

Mnohozónové měření obvykle poskytuje dobré výsledky.



Výběr mnohozónového měření jako metody expozice na Canon EOS 450D.



Clona

Při předvolbě clony se na začátku nerozhodujete pro plně otevřenou clonu (nejmenší clonové číslo), ale uzavíráte objektiv o jeden nebo raději o dva stupně, což přispívá k lepší kvalitě obrazu.

3. Pořizování snímků

Nyní pozorujte dění po západu slunce a začněte s prvními snímky, jakmile jsou objekty na obloze viditelné pouhým okem. Pokud jde o expozici, můžete se, pokud je světlo stále dostatečně silné, spolehnout na hodnoty expozice v automatickém režimu.

Přesto se vyplatí provádět expoziční řady, při kterých se pomocí manuální expoziční korekce záměrně provádí podexponované (nastavení na hodnoty „-2“ a „-1“) nebo přeexponované (hodnoty „+1“ a „+2“) snímky.



Příklad Canon EOS 450D: Manuální expoziční korekce byla nastavena na „-2“, což představuje záměrnou podexpozici o dvě stupně oproti hodnotě v automatickém režimu.



S klesající tmou může nastat situace, že i manuální expoziční korekce o plus / mínus dvě stupně nestačí zajistit optimální expozici.

V takovém případě je třeba fotoaparát přepnout do manuálního režimu („M“), kdy si můžete volit clonu a čas expozice.



Manuální nastavení expozice („M“) na Canon EOS 450D.



Zkontrolujte opakovaně expozice, protože postupující soumrak přináší stále se měnící poměr mezi světlostí oblohy na jedné straně a zbytkovým světlem pro osvětlení popředí na straně druhé. Je důležité chytit okamžik, kdy jsou obě části v rovnováze, aby bylo možné touto jednou expozicí správně osvítit jak oblohu, tak popředí. Časové okno pro dosažení tohoto optimálního stavu může někdy trvat pouze deset minut, které byste neměli zmeškat.

Snímky nejlépe vypadají, když obloha stále má zbytkové světlo a pak dokonce vypadá modře. Případně mějte na paměti, že historické budovy nebo kostel mohou být v určitém okamžiku osvětleny. To může být problematické, pokud toto osvětlení bude tak silné, že nelze předejít přeexponaci, pokud současně chcete fotografovat astronomické objekty. Někdy však může toto dodatečné světlo dodat snímku něco navíc.

Pokud jsou objekty v popředí dosažitelné pomocí svítilny nebo blesku, mohou být tyto osvětleny během expozice, abyste zabránili tomu, aby byly příliš tmavé nebo se na fotce zobrazovaly pouze jako silueta.



Levý obrázek byl pořízen bez dodatečného osvětlení, na pravém příkladu byla fasáda kostela během expozice osvícena pomocí blesku.



S rostoucí tmou budou vyžadovány čím dál delší expozice. Pak hrozí, že pozemská rotace způsobí, že objekty na obloze budou rozmazané, hvězdy zobrazeny jako malé pruhy.

Aby se tomu zabránilo, ujistěte se, že nepřekročíte následující expozice:

Tabulka 1: Tato tabulka poskytuje orientačně maximální dobu expozice, po kterou jsou hvězdy stále zobrazeny jako body a ne jako čáry. Výpočet je v podstatě poměrně složitý: Do něj totiž zahrnují nejen použitý ohniskovou vzdálenost, ale také velikost pixelů čipu snímače a fotografickou oblast nebes. Pro zjednodušení věci tabulka obsahuje nejhorší scénář, tedy byla vytvořena s předpokladem, že velikost pixelu je pouze 0,01 mm (10 µm), je zachycena oblast nebe, kde je nejrychlejší pohyb nebe a hvězda se pohybuje o méně než dvě pixely. Ve skutečnosti se tyto hodnoty často mohou zdvojnásobit nebo dokonce zdvojnásobit, aniž by se projevila čárovitá reprezentace hvězd. Skutečností však zůstává, že například s 100mm objektivem vznikají už po několika sekundách expozice při kritickém pohledu čáry hvězd.

Při dosažení hranice maximálně přípustné doby expozice je třeba zvýšit hodnotu ISO a otevřít clonu až k její maximální hodnotě. Pokud jde o vliv vyšších hodnot ISO, vznikající šum na obrázku a ovlivnění obecné kvality zobrazení otevřenou clonou, je v každém případu lepší než čárovitá reprezentace hvězd.



Tento výřez obrazu ukazuje mírně čárovité hvězdy, přestože byl použit lehce širokoúhlý objektiv. Důvodem je příliš dlouhá doba expozice 60 sekund.



S příchodem noci klesají venkovní teploty. V závislosti na použitém objektivu může dojít k posunu zaostření. Je proto vhodné pravidelně kontrolovat nejlepší místo zaostření.

4. Zpracování obrázků

Záběry za soumraku obvykle nevyžadují speciální postup a mohou být zpracovány stejným způsobem jako klasické denní světelné záběry. Při "úpravě" souborů RAW můžete provést mírné odstranění šumu. Odstupňování se však rád vyhýbám, protože tím hvězdy často dostávají ne příliš přirozený vzhled.



Tento výřez z modulu "Adobe Camera RAW", který umožňuje "vyvolání" souborů RAW digitálních fotoaparátů v "Photoshopu" a "Photoshop Elements", ukazuje na dvě pozice: Vypnutí stupňování (červená šipka nahoře) a použití redukce šumu (červená šipka dole). Nejlepší nastavení reduktoru šumu se liší podle použitého fotoaparátu a jeho nastavení. Nejlépe je zapnout "náhled" a zvětšit relevantní část obrazu na 100 procent.

5. Příklady záběrů

Světlá Venuše (nezaměnitelná v ratolestech stromu) míjí hvězdný shluk Plejády ("Sedm hvězd", vpravo nad Venuší). Tento konstelace je o několik večerů za sebou zajímavá, protože se Venuše pohybuje pomalu ve srovnání se hvězdami. Byl použit světelný 85mm objektiv s clonou 1:1,8, ISO 1000. Exponováno bylo tři sekundy.

Hvězdná obloha nad hradem "Solitude" u Stuttgartu. Osvětlení hradu v noci umožnilo tento snímek. Ohnisková vzdálenost činila 20mm. Exponováno bylo 10 sekund při cloně 1:3,5 a ISO 800.

Souhvězdí Orion a nejjasnější pevná hvězda Sirius byly zachyceny s 35mm širokoúhlým objektivem. Exponováno bylo 10 sekund při ISO 1000 a cloně 1:2,0:

Pro tento snímek byl použit také 35mm objektiv. Clona byla nastavena na 1:2,8, ISO hodnota 1000 a doba expozice byla 10 sekund.

Na obzoru vychází tenký srpkovitý měsíc, u dvou dalších nebeských těles se nejedná o hvězdy, ale o planety Venuši (vlevo) a Jupiter. Ohnisková vzdálenost 135mm, clona 1:2,8, ISO 400, 3 sekundy expozice.

Vlevo nahoře je viditelná světlá Venuše, zatímco měsíc je v bezprostřední blízkosti hvězdného shluku "Plejády". Ohnisková vzdálenost 200mm, ISO 800, 2 sekundy expozice u clony 1:3,5.

Na tomto snímku je viditelný tenký srpkovitý měsíc a - velmi blízko obzoru - těžko pozorovatelná planeta Merkur. S ohniskovou vzdáleností 420mm byla doba expozice pouze jedna sekunda při ISO 800 a cloně 1:5,6. Dost dlouho na to, aby ukázalo "popelavé světlo" měsíce, tedy jeho tmavou stranu. Příčinou popelavého světla je odražené sluneční světlo zpět od Země na Měsíc.





Upozornění na vlastní písmo: Všechny použité příklady obrázků nejsou fotomontáže, ale jsou výsledkem jediné expozice.

Pokračujte na část 2: "Záznamy čárovitých stop hvězd"