Koncertní fotografie - Část 02: Právní otázky

§ 23 zákona o autorském právu výtvarným dílům

"(1) Bez souhlasu vyžadovaného podle § 22 mohou být šířeny a vystavovány:

• Obrazy ze současné historie";

• Obrázky, na kterých osoby pouze figurovaly jako vedlejší součást vedle krajiny či jiného místa;

• Obrázky shromáždění, průvodů a podobných událostí, na nichž zobrazené osoby participovaly;

• Obrazy, které nebyly vytvořeny na objednávku, ale jejich šíření a vystavování slouží vyššímu zájmu umění."

"• ke bodu 1.: Koncerty jsou obvykle soudními rozhodnutími označovány za události ze současné historie, o kterých lze referovat i bez zvláštního povolení. Za předpokladu, že nejsou porušovány jiná práva zobrazených osob nebo třetích stran, což však u koncertních akcí s výjimkou "Uvnitř a venku koncertů zdarma" pravidelně není případ (viz 2.2 Práva provozovatele). Navíc je reportáž o koncertní událost jiná, než když je portrét hudebníka pořízený během koncertu použit pro jiné komerční účely, jako je například propagace konkrétního produktu. Zatímco hudebníci musí tolerovat reportáž, není toto pravidlem pro zneužití zobrazení pro reklamní účely."

"• ke bodu 2.: Fotografie koncertů, na nichž jsou hudebníci z tvůrčích důvodů zobrazeni pouze malí na obrovské jevišti, pravděpodobně nebudou považovány za volně zveřejnitelné, protože i v těchto snímcích není – nezávisle na zvláštním výtvarném zpracování – hudebník/hudebnice zařazen/a jako "vedlejší prvek" vedle "jiného místa". Termín "vedlejší prvek" tedy není interpretován pouze podle velikosti, ale zejména podle významu pro význam obrazu. DJ Bobo se na velkém koncertním pódiu může jevit velmi malý, ale pro fotografii, která ukazuje jeden z jeho koncertních momentů, je určitě důležitý a není tedy zařazen pouze jako "vedlejší prvek".

"• ke bodu 3.: Má hudebník, když koncertuje, v právním smyslu §23 odst. 1 věta 3 zákona o autorském právu výtvarným dílům, účast na "shromáždění", na "průvodu" nebo na "podobném události"? Tato otázka se zde musí zodpovědět záporně; zákonodárce tím myslel demonstrace, průvody politických stran, atd. Když hudebník koncertuje, nejedná se tedy o žádné z výjimečných okolností podle §23 odst. 1 věta 3 zákona o autorském právu výtvarným dílům, které by ospravedloňovaly zveřejnění fotografií bez souhlasu umělce.

"• ke bodu 4.: Zda normální fotografie koncertů slouží "vyššímu zájmu umění", se rovněž může pochybovat. I tento výjimečný bod však není pravidlem pro fotografy, kteří se domnívají, že se mohou odvolávat na tento bod, pokud chtějí distribuovat/zveřejňovat fotografie koncertů."

Obrázek 2-5: Nikdo – ani osoby veřejného zájmu – nemusí být znepokojeni tím, že s nimi ostatní mohou libovolně nakládat s fotografiemi nebo videozáznamy, na nichž je tato osoba identifikovatelná. Zvláště nemohou být tyto použity bez souhlasu zobrazené osoby pro účely merchandisingu. V redakčních zprávách platí však jiné pravidlo: Osoby veřejného zájmu (politici, hudebníci, významní obchodníci velkých firem, lidé z vyšší společnosti, atd.) musí přijmout skutečnost, že o nich nebo o svých činech (pokud tyto nejsou příliš osobní nebo intimní povahy) mohou být zpravodajsky informovány v tisku.

Tim Bendzko během koncertu dne 24. srpna 2012 na festivalu Zeltfestival Ruhr. Nikon D4 s 1,4/85mm Nikkor. 1/500 sekundy, clona 2,8, ISO 3200.



(Fotografie © 2012: Jens Brüggemann, www.jensbrueggemann.de)

Nyní se ale nabízí otázka, do jaké míry platí "právo zobrazené osoby na svůj vlastní obraz", pokud tato osoba již není individuálně identifikovatelná? Ve věku úprav obrazu je poměrně snadné zkreslit tváře takovým způsobem, že by je nebyla schopna rozpoznat ani vlastní rodiče. V takovém případě by fotograf mohl upustit od získání souhlasu k zveřejnění fotografií.

Však by se měla brát v úvahu možnost, že identifikovatelnost by mohla vyplývat i z "souvisejících okolností": "Pokud je osoba díky kontextu jednoznačně identifikovatelná, může se proti zveřejnění bránit, i když nejsou zobrazeny její obličejové rysy." (Krajský soud ve Frankfurtu, rozsudek ze dne 23.12.2008, č. 11 U 21/08)

Závěrečné shrnutí tématu

Právo na obraz každé osoby jako zvláštní projev obecného práva na ochranu osobnosti je třeba chápat jako ochranu jednotlivce, aby kdokoli nešířil/neveřejňoval jeho podobiznu libovolně. Obzvláště pro účely reklamy a merchandisingu nesmí být obrázky použity jen tak. Aby toto právo nenarušovalo svobodu tisku, zákonodárce vytvořil výjimkové situace (viz §23 odst. 1 zákona o autorském právu), které umožňují novinářským fotografům zveřejňovat fotografie i bez souhlasu vyfotografované osoby, pokud jsou například zvláštně důležité z hlediska současného dění. Novější judikatura využívá postupného konceptu ochrany: V každém konkrétním případě je třeba prověřit, zda je zachycení dotyčné osoby důležité z hlediska současného dění a zda může být zveřejněno z tohoto důvodu – za účelem informování.

Platí: Čím více osoba stojí v zájmu veřejnosti, tím spíše mohou být fotografie, na kterých je tato osoba zachycena, použity k informování – i bez souhlasu vyfotografované osoby.

V praxi koncertní fotografie je však situace taková, že existuje jiné právní konstrukt, který umožňuje fotografování a zveřejňování výsledků prostřednictvím jednání jako možnost. Tato jednání probíhají na jedné straně mezi hudebníkem a pořadatelem koncertu a na druhé straně mezi pořadatelem koncertu a fotografy. To je umožněno prostřednictvím "domácího práva" pořadatele koncertu, jenž se pro svou mimořádnou praktickou relevanci v oblasti koncertní fotografie podíváme blíže.

2.2 Domácí právo pořadatelů

Představte si, že pořádáte ve svém domě večírek. Na tento večírek přijdou všichni přátelé a známí, které jste pozvali. Cizí do bytu můžete, ale nemusíte pustit; stejně tak máte právo vyhánět nepříjemné hosty (kteří například ve stavu opilosti provokují hádku mezi hosty nebo ničí váš nejhodnotnější nábytek). Můžete určit, jaká hudba se bude hrát, zda se má zapnout televize, či zda mají hosté povoleno šlapat na čerstvě zasazené květiny v předzahrádce. Stručně řečeno: Máte domácí právo, a hosté se musí podřídit vašim pokynům! Kdo s tím nesouhlasí, může odejít, anebo dokonce může být proti své vůli vyhnán z bytu (v krajním případě i s pomocí policie).

A podobně je to také v hudebním průmyslu, kde pořadatel koncertu – ve shodě s vystupujícími umělci – určuje, co si fotografové (pokud jsou vůbec připuštěni) mohou a nemohou dovolit. Platí zásada: Čím více jsou v současné době oblíbení vystupující umělci, tím silnější je jejich vyjednávací pozice vůči pořadateli. To znamená, že velmi známí umělci mohou prosadit své požadavky téměř libovolně – a pořadatel řekne "ano" ke všemu, aby vůbec umožnil vystoupení zpěváka nebo zpěvačky.

Obrázek 2-7: Tito koncertní fotografové byli všichni "akreditováni". Měli povolení od pořadatele fotografovat během koncertu a také zveřejnit fotografie. Před koncertem došlo k dohodám mezi pořadatelem ("hostitelem") a vystupujícím zpěvákem (zde: Jan Delay), zda se smí fotografovat, jak dlouho, kdy a v jaké míře mohou být pořízené fotografie zveřejněny. Zejména poslední bod, komerční využití pořízených snímků prostřednictvím udělování licence (většinou se neprodává "fyzický" snímek, ale licence, která umožňuje jeho zveřejnění, například v časopisech, na webových stránkách atd.), zasahuje do výše zmíněného domácího práva pořadatele koncertu. Proto nikdy nesmíte – jen proto, že při fotografování během koncertu nebyli odhaleni – zveřejnit nebo předat pořízené snímky, pokud nemáte k tomu výslovný písemný souhlas pořadatele. Nikon D3S s 2,8/24-70mm objektivem Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 24 mm. 1/160 sekundy, clona 3,5, ISO 5000.



(Foto © 2010: Jens Brüggemann, www.jensbrueggemann.de)

Závěr

"Pořadatel koncertu má veškerá práva související s tímto. Sem patří zejména domácí právo. Proto může zakázat fotografům fotografování akce nebo vystupujících umělců a prodej jejich fotografií. Totéž platí i pro jiné uzavřené akce, jako jsou například sportovní události." (Z učebnice: "Fotografie a právo", Kötz/Brüggemann, vydavatelství mitp, duben 2009, 34,95 eur, cca 200 stran)

Obrázek 2-8: Pokud Mick Jagger (který je mimochodem činný v hudebním průmyslu již 52 let!) s kapelou Rolling Stones koncertuje, pořadatelé nebudou trvat na prosazení svých podmínek, pokud by tím bylo ohroženo vystoupení kapely. Fotografie ukazuje Micka Jaggra na koncertu Rolling Stones v berlínském Olympijském stadionu dne 15. června 2003. Mezitím (2014) stojí Rolling Stones na jevišti již více než půl století. Spekulace o rozpadu kapely – které pravidelně vyvolávaly vnitřní spory, zejména mezi Mickem Jaggerem a Keithem Richardsem – byly v historii kapely Stones vždy přítomny. Pravděpodobně také zajistily, že koncerty byly pravidelně vyprodány - z obavy potenciálních návštěvníků koncertu, že se skutečně blíží rozpad kapely a to by byla poslední příležitost vidět Stones naživo. Pravděpodobně však šlo jen o součást geniálního marketingu Stones, kteří již v šedesátých letech vybudovali svůj obraz jako "zlí kluci rock'n rollu" (přestože ve skutečnosti pocházeli z dobrých, běžných poměrů). (Foto © 2003: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)





Jak bylo právě popsáno, při domácím právu záleží na tom, že se jedná o uzavřené akce. To znamená, že akce nemusí nutně probíhat v „domě“, aby se uplatňovalo domácí právo. Také akce venku, které jsou však například uzavřeny plotem, takže si například návštěvníci festivalového prostoru nemohou libovolně vstoupit, spadají pod domácí právo. Zejména u mnoha hudebních festivalů v letních měsících jsou prostory, na nichž se akce konají, ohraničeny plotem nebo stěnou ze dřeva. To slouží zejména k tomu, aby se na vstupech mohly postavit jedna nebo více pokladen a požadovat od návštěvníků festivalu vstupné. Skutečnost, že pořadatel tímto získává také domácí právo, je pro něj příjemným vedlejším efektem. Zásadní je však volný přístup, která je u většiny festivalů nyní v důsledku opatření zajišťujících oddělení neumožněn.

Přesto existují i hudební festivaly, které se záměrně vzdávají oplocení, aby každému umožnily zdarma účastnit se události. Tyto "Bezplatné a venkovní festivaly" jsou obvykle velmi pečlivě organizovány a jsou podporovány místním orgánem z kulturních důvodů. Tyto události nejsou možné bez sponsorů, kteří využívají akce pro reklamní účely k vytvoření pozitivního značkového obrazu u dané cílové skupiny.

Obrázek 2-9: Bochum Total je takový úspěšný (a již dlouho zavedený) hudební festival, který se každoročně koná v létě v centru města Bochum a je volně přístupný všem. Letos se očekává asi milion návštěvníků na této bezplatné akci. Zde mohou dokonce fotografové z davu (místa nebývají horší než na pásu pro novináře, který je vyhrazen pouze pro akreditované fotografy) dělat snímky z koncertů, aniž by museli složitě získávat akreditaci. (Tip: Včas si zajistěte jedno z předních míst; nejlépe se objevte nejméně půl hodiny před začátkem koncertu). Tato fotografie kytaristy kapely Apologies, I Have None, vznikla v červenci 2013 na Bochum Total. Stál jsem v první řadě mezi ostatními návštěvníky koncertu, protože jsem se rozhodl fotit až velmi krátce předtím, takže akreditace již nebyla možná.

Na rozdíl od kolegů v novinové příkopě jsem měl sice méně volných rukou, ale na oplátku jsem měl tu výhodu, že díky trochu větší vzdálenosti od jeviště jsem nebyl zasažen tolika pohledem zdola. Nikon D4 s objektivem Nikkor 1,4/85mm. 1/1600 sekundy, clona 2, ISO 2500.



(Foto © 2013: Jens Brüggemann, www.jensbrueggemann.de)

2.3 Svoboda panoramatu

Mnoho fotografů si myslí, že při fotografování koncertů venku se mohou odvolávat na svobodu panoramatu. To však není správně, jak ukazuje pohled do autorského zákona:

§ 59 autorského zákona - díla na veřejných místech

"(1) Je povoleno reprodukovat, distribuovat a veřejně prezentovat díla, která jsou trvale umístěna na veřejných cestách, silnicích nebo náměstích, prostřednictvím malby nebo grafiky, fotografií nebo filmem. U staveb se tato oprávnění vztahují pouze na vnější pohledy."

Rozhodující jsou dvě kritéria „trvalý“ a „veřejný“. „Festival venku-zdarma“ je sice podle definice „veřejný“, ale nikdy „trvalý“, protože se nachází pouze dočasně ve veřejném prostoru. Po skončení festivalu jsou pódia znovu rozebrána, světelná a produkční technika a stejně tak hudební nástroje. Svoboda panoramatu podle § 59 autorského zákona však zahrnuje fotografie venkovních pohledů na stavby, pokud byly pořízeny z veřejné cesty, silnice nebo náměstí. Stejné platí pro další díla chráněná autorským právem, jako jsou například sochy, instalace atd. Dočasné umělecké akce (například hudební festivaly) však nejsou trvalá díla ve smyslu § 59 autorského zákona.

2.4 Má (koncertní) fotografie také práva?

Ano. Samozřejmě!

Ochrana autorských práv

"Ochrana autorských práv vzniká s vytvořením fotografie samotné, není tedy třeba žádat o její udělení. Každý autor má právo být při zveřejnění fotografie, což platí také pro reklamu, uveden jménem (nebo jinak, například webovou doménou), což je pro nás fotografy ne zanedbatelný reklamní nástroj. Ochrana autorských práv k fotografickým dílům trvá až 70 let po smrti autora, u fotografií jsou to 50 let." (z knihy: „Fotografie a právo“, Kötz/Brüggemann, vydavatelství mitp, duben 2009, 34,95 eur, cca 200 stran). Naše fotografie jsou chráněny autorským právem. Není podstatné, zda jsou fotografie zvlášť umělecky pojaté nebo prostě pořízené jako snímek. Toto rozlišení mezi „fotografiemi“ a „fotografickými díly“ je relevantní pouze při stanovení doby ochrany obrázků: Ochrana autorských práv k fotografickým dílům trvá až 70 let po smrti autora, u fotografií jsou to 50 let.

Obrázek 2-10: Důležité vědět: I tato fotografie z koncertu skupiny Wir sind Helden-je chráněna autorským právem. Tuto ochranu jsem nemusel žádat, vznikla v okamžiku, kdy jsem stiskl spoušť (tedy v okamžiku, kdy fotografie vznikla; tedy současně). Nikon D3S s objektivem Nikkor 1,4/85mm. 1/250 sekundy, clona 3,5, ISO 2000.



(Foto © 2011: Jens Brüggemann, www.jensbrueggemann.de)

Pro koncertní fotografii je však rozhodující, co bylo dojednáno mezi konkrétními vyjednávacími partnery. Jinými slovy: Pokud (například ze špatné vyjednávací pozice) souhlasíme s každou smlouvou, kterou uzavírají pořadatelé koncertů, nemáme právo si stěžovat, že jsme všechna naše umělecká a ekonomická práva předali.

Samozřejmě jako jednotlivý fotograf máme jen malou šanci prosadit svá přání. Norma by byla nejlépe popsána jako „Ber, nebo nechej!“. Jinými slovy: Fotografové musí dodržovat podmínky pořadatelů koncertů - nebo musíme zříci se reportáže pomocí fotografie.

A přesně to je bod, který naši pozici tak zle nenechává vypadat: Pokud můžeme přesvědčit i ostatní kolegy z tiskového sektoru, abychom všichni - bez toho, že by „štíháky“ z našeho řad vystupovali - bojkotovali koncertní akce, kde je akreditace možná pouze prostřednictvím uzavření k nevýhodným smluv, pak si nakonec hudebníci a pořadatelé koncertů uvědomí, že jsou závislí na dobré práci (tiskových) fotografů. Protože krásné fotografie z koncertů jsou vždy skvělou - a především bezplatnou - reklamou.

Následující (v minulosti skutečně uzavřené) podmínky („knebelvertrag“) by si žádný koncertní fotograf neměl nechat líbit:

• Vetorecht des Veranstalters oder der Musiker betreffend der Veröffentlichung von Fotografien des Konzertes: Diese Restriktion bedeutet Zensur! Lasst euch das Heft der Entscheidung nicht aus der Hand nehmen, wenn es darum geht zu entscheiden, welche Fotos ihr veröffentlichen könnt!

• Verkürzung der Fotografierzeit auf 10 Sekunden der ersten 3 Lieder. Das ist reine Schikane und bedeutet, dass ihr unter enormem Stress steht, denn wer kann schon in 30 Sekunden künstlerisch wertvolle Ergebnisse abliefern? Ein herausragendes Foto wäre reiner Zufall - aber nicht mehr das Ergebnis von Können.

• Vorgeschriebene Aufnahmewinkel: Lasst euch nicht von Nicht-Fotografen beschränken, was die Bildgestaltung angeht! Führt dagegen an, dass ihr eure künstlerische Freiheit braucht, um gute Ergebnisse abzuliefern.

• Vorgeschriebene Bildbearbeitung (beispielsweise das Schlankermachen der Künstler): Bild-Manipulationen sind zwar heutzutage (leider!) keine Seltenheit, in der Bildberichterstattung, wozu auch die Konzertfotografie gehört, aber (noch) nicht unbedingt üblich (siehe Tutorial 10: Die Nachbereitung). Insofern weigert euch, wenn der Künstler aus Eitelkeit retuschiert oder verschlankt werden will. Zumal eine solch aufwendige Bildbearbeitung euch unnötig Zeit (und damit auch Geld) kostet.

Závěrečné shrnutí

V oblasti fotografie neexistují pro fotografy tolik omezení jako v oblasti koncertní fotografie. Ale nedělejte si každý ze všeho! I když se jednotlivý fotograf nachází ve špatné vyjednávací pozici vůči pořadatelům koncertů a hudebníkům (nebo jejich manažerům), nemělo by se automaticky podepisovat každé nabídnuté dohody. Nejpozději v okamžiku, kdy podmínky smlouvy znamenají výrazné omezení uměleckého nebo ekonomického volání fotografů, je rozumnější zcela odmítnout vypracování obrazového zpravodajství! Jestli se fotografové domluví mezi sebou, pořadatelé, hudebníci a manažeři rychle pochopí, že se nemohou spoléhat pouze na jednoho fotografa; ale také, že nemohou bez obrazových děl a dovedností fotografů vůbec obejít.

Obrázek 2-11: Pokud už nejsou atmosférické fotografie z koncertů uveřejněny v tisku, chybí důležitý reklamní efekt pro hudebníky. Těží totiž z toho, že se o nich a jejich (povedených) koncertech píše zdarma. Právě fotografie jsou těmi, které motivují čtenáře novin a časopisů sami navštívit koncert své oblíbené skupiny.

V tomto smyslu nejsme koncertními fotografy pouze žadateli o laskavost od hudebníků a pořadatelů koncertů, ale také profesionálními umělci, kteří svými fotografiemi napomáhají k uskutečnění koncertů ve velkém rozsahu. Jan Delay s kapelou v srpnu 2010 v rámci festivalu Zeltfestival Ruhr. Nikon D3S s objektivem 2,8/24-70mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 55mm. 1/2000 sekundy, clona 5,6, ISO 3.200.



(Foto © 2010: Jens Brüggemann, www.jensbrueggemann.de)

2.5 Licenční poplatky: Výpočet a vyjednání

Kdo chce prodat své (koncertní) fotografie, bude samozřejmě přemýšlet o tom, kolik může dostat za každou fotografii. Pro začátečníky je velmi obtížné určit prodejní cenu.

Následující koncepce práv k užívání vám může pomoci získat cit pro to, co je „rozumná“ cena.

Většinou profesionální koncertní fotografové neprodávají již „fyzické“ fotografie („výtisky“), ale práva k užívání. I když jsou výjimečně zde ještě fyzicky existující fotografie (běžným případem v době internetu je předání digitálních fotografií), cena se nestanovuje podle hodnoty fotografie na tisku, ale podle rozsahu, jakým zákazník chce fotografie využít.

Zde se rozlišuje mezi věcným, prostorovým a časovým využitím.

Věcné užití:

Zde je rozhodující, proč jsou fotografie použity. Rozsah závisí na tom, kolik způsobů využití obrazový vydavatel plánuje. Příklady zahrnují: použití fotografie v deníku ke zpravodajství, pro časopis k ilustraci článku o historii kapely, pro obal nejnovějšího CD kapely, pro plakát kapely, jako reklamní leták pro nadcházející koncertní turné atd. Je zřejmé, že čím více způsobů využití je plánováno, tím vyšší by mělo být honorář, který by měl fotograf za fotografie obdržet.

Prostorové užití:

Při rozsahu prostorového užití jde o to, kde (geograficky) všude by měly fotografie být publikovány. Rozdíl je v tom, zda se fotografie objevují pouze v místní části deníku v Bochumu, nebo v národním časopise či dokonce v evropském nebo světovém měřítku. Čím větší je geografické území, ve kterém jsou fotografie publikovány, tím vyšší by měla být odměna pro fotografa.

Časové užití:

Pokud prodáváte fotografii na plakát, který odkazuje na nadcházející turné zobrazené kapely, měla by být vaše odměna čím vyšší, čím déle plakáty visí (čím déle trvá turné). Je snadné pochopit, že fotografie na plakátu, který upozorňuje jen na dva týdny koncertů kapely, přinese méně peněz než plakát, který visí měsíce na Litfasssloupech a podobně. Platí zásada: čím delší je doba užívání, tím vyšší je výnos za poskytnutí fotografie nebo fotografií.

Tento koncept práv k užívání nyní neříká nic o reálné výši honoráře za fotografie; slouží pouze k diferenciaci, když jsou plánovány různé použití (z pohledu věcného, prostorového nebo časového).

Neměli bychom zapomínat, že honoráře za fotografie nejsou nikde „napevno stanoveny“ - ale jsou výsledkem jednání mezi poskytovateli práv k obrázkům (námi fotografy) a uživateli (uživateli fotografií). Skutečnost, že v důsledku digitálního potopa prodeje práv k obrázkům za fotografie výrazně poklesly, je na to důkazem. Také udělování práv k užívání fotografií („prodejní výnos“) podléhá tržním zákonům nabídky a poptávky.

Kdo nyní očekává „konkrétní ceny“ za udělení práv k užívání fotografií, může být odkázán na publikaci „Bildhonorare 2014“ MFM (Asociace střední třídy pro foto marketing) BVPA (Spolek německých agentur pro tiskové fotografie a archivy obrázků): „Ročně aktualizované cenové nabídky Asociace střední třídy pro foto marketing (MFM) jsou od února k dispozici v tištěné verzi. Přehled tržních odměn za práva k užívání obrázků slouží účastníkům trhu - jak poskytovatelům obrázků, tak uživatelům obrázků - jako základní nástroj pro kalkulace a vyjednávání.“ (Zdroj: http://www.bvpa.org/news/1026-mfm-bildhonorare-2014)

Tyto doporučené odměny by neměly být chápány jako pevná hodnota v jednání o „rozumných“ cenách za využití fotografií, ale jako hrubý orientační rámec v rámci cenových jednání mezi poskytovatelem a odběratelem. Jsou také pravidelně používány německými soudy jako orientační bod pro ocenění použití fotografií.

Obrázek 2-12: Kolik bych mohl za tuto fotku Wolfganga Niedeckena, frontmana skupiny BAP, žádat za honorář? No, záleží na tom, k čemu má být fotka použita (obal CD přinese vyšší honorář než zveřejnění v deníku, který zpravodajsky referuje o včerejším koncertě), jak dlouho bude fotka zveřejněna (například je zde velký rozdíl, jestli má být fotka použita jen na 1 den, například v deníku, nebo po dobu 20 let nebo déle, například na obalu CD) a jak velká je geografická rozšířenost fotky (bude publikována pouze v Kolíně nebo dokonce po celém světě?). Doporučení k honorářům „Honoráře za fotky 2014“ MFM BVPA poskytují cenné orientační body pro vyjednávání s využivatelem obrázku. Nikon D3S s objektivem 1,4/85mm Nikkor. 1/400 sekundy, clona 2,2, ISO 1250.



(Foto © 2011: Jens Brüggemann, www.jensbrueggemann.de)