Část 1: Úvod
Část 2: Správné vybavení
Část 3: Veselé focení
Dětská zvědavost
Malí neposedy
S oblíbenými hračkami
Oblékání je zábava!
Dětská práce
Zapojit je
Tlouští kamarádi
Veselé fotky
Část 4: Od bříška k teenagerovi
Část 5: Fotografování v interiéru
Část 6: Fotografie venku
Část 7: Rodinný život
Část 8: Tipy a triky (I)
Část 9: Tipy a triky (II)
Část 10: Archivování, úprava a prezentace dětských fotografií
Text: Jens Brüggemann
Fotografie pochází od: Jens Brüggemann (147), Leonie Ebbert (44), Elli Bezensek (61), Radmila Kerl (26), Ramona Prosch (5), Kay Johannsen (4)
Náčrty: Jens Brüggemann (27)
Část 3: Veselé focení
Jak zaujmout děti na focení
Každý, kdo sám stál nebo seděl před objektivem profesionálního fotografa, ví o tom, jak špatně se můžete cítit a jak neohrabaně se můžete cítit.
Jistě existují i lidé, a sem patří především profesionální modely, kteří si užívají, když jsou ve "světle reflektorů" a kdy jsou na ně zaměřeny jedno či více objektivů. Většina lidí však, a sem - skoro bolestně jsem si to před pár měsíci sám uvědomil - také patřím já, má spíše odpor vůči focení.
Dětská zvědavost
Děti naopak milují nové věci a téměř všechno je na začátku považováno za hru, včetně "naaranžovaného" focení u fotografa.
(Foto: Jens Brüggemann)
To nám jako fotografům samozřejmě usnadňuje věci, protože dětská zvědavost se vztahuje i na focení.
(Foto: Jens Brüggemann)
Bohužel má to jedinou nevýhodu, že "poločas", jak dlouho je focení zajímavé pro malé modely, je poměrně krátký:
Děti začnou rychle nudit. Důsledek: Buď se stanou hloupými …
(Foto: Jens Brüggemann)
… nebo unavenými …
(Foto: Radmila Kerl)
… nebo utečou.
(Foto: Elli Bezensek)
Zcela jinak je to, když jsou děti fotografovány při zvídavé hře a učení. Pokud se fotograf chová v pozadí klidně a nechává potomstvo "dělat", vznikají skvělé motivy, plné dětské zvědavosti a touhy po poznání. Následující série ukazuje mého syna ve věku 7 měsíců při "boxování" s loutkou.
(Foto: Jens Brüggemann)
Malí neposedy
Děti chtějí mít zábavu, dovádějí. Chtějí vypadat cool, když hrají superhrdiny, a odvážně, když hrají zloděje nebo piráty. Jen jedno nechtějí: zticha a nudně se dívat do kamery, být přitom klidně několik minut a v nejhorším případě ani nemluvit … A přesto jsou stále fotografové, kteří se snaží pořídit právě takové fotky, a nepohybliví rodiče, kteří svým dětem obléknou nedělní oblečení a požadují právě takové fotky svého potomstva (a od fotografa). (Foto: Leonie Ebbert)
Dovolte malým zachovat svou živost, svou zábavu, své odhodlání, i před kamerou! Dejte jim svobodu prezentovat se tak, jak se cítí dobře, …
(Foto: Jens Brüggemann)
… a vzniknou živé a především upřímné fotky, které ukazují potomstvo takové, jací jsou. 
(Skica: Jens Brüggemann)
S oblíbenou hračkou
Hračky mají bavit, dělat radost, uklidňovat. Často slouží také k učení nebo, jak je většinou případů, plní několik funkcí najednou. Pokud chcete fotografovat děti, usnadníte si to, pokud si dítě přinese na focení svou oblíbenou hračku.
(Foto: Jens Brüggemann)
S hrdostí vám ji předvede. Připravte se tedy předem na focení, nastavte světlo, připravte pozadí a dejte svůj (již nastavený) fotoaparát do dosahu, aby vám tento krásný okamžik neutekl.
(Náčrt: Jens Brüggemann)
Stejně krásné je ale fotografování malých dětí, když se intenzivně věnují své oblíbené hračce!
(Foto: Elli Bezensek)
Dbejte však na to, abyste se co nejvíce zdržovali mimo zorné pole malých dětí, aby je nepřekvapovala vaše přítomnost. Patří sem také, nehybat se příliš a fotografovat dokonce z vzdálenosti teleobjektivem.
Takto postupovala také mnichovská fotografka, když pořídila tento snímek chlapce v Ugandě, který zasněně hrál se svojí drátěnou motorkou.
(Foto: Radmila Kerl)
Při fotografii pro reklamu je důležité, aby hračka, s níž se dětské modelky zabývají, byla co nejnovější, tedy čistá a nepoškozená, neboli neokousaná nebo našmudlaná, a také volná od slin. To platí zejména pro plyšové hračky, které se rychle mohou mačkat nebo zašpinění.
(Foto: Elli Bezensek)
Oblékání je zábava!
Oblékání je zábavné, nejen na karnevalový čas, a proto byste měli co nejčastěji dát svým dětem možnost se obléci, protože skvělé snímky v kostýmu jsou zaručené!
(Foto: Leonie Ebbert)
Celé mé dětství spočívalo v převlecích. Neuplynul týden, aniž bych nechodil okolo domu jako pirát, stavbař, rytíř, Indián, kovboj, policista, lupič, Batman nebo Superman ... Děti, i ty nejmenší, se převlékají k hraní; ale také k napodobování dospělých.
(Foto: Jens Brüggemann)
Děti chtějí napodobovat své vzory a využívají k tomu své téměř neomezené fantazie. Pokud jste činní jako dětský fotograf (-ička), doporučuji vám, abyste se v karnevalovém čase zásobili pár (často překvapivě levnými!) kostýmy.
Pokud se poté někdy později ve vašem studiu budou dělat snímky (cizích) dětí, které mají malý zájem o focení a jsou možná dokonce Protivné, můžete je díky několika superhrdinským outfitům určitě povzbudit! Budou se tak s radostí a úsilím zapojovat.
Kromě toho není vždy nutné mít hned celé skříně plné kostýmů, aby děti rozzářily. Tento snímek devatenáctileté fotografky dokazuje, že i „minimální výbava“ může vést k úspěchu, tedy k neobyčejnému snímku.
(Foto: Leonie Ebbert)
Dětská práce
To vlastně zní jako protiklad: „Dětská práce“ jako bod v kapitole „Veselé focení“. Při psaní této série tutoriálů jsem si však jako podtitul zvolil „Jak přimět děti k focení“, a brzy je jasné, k čemu má sloužit „dětská práce“, totiž motivovat a nadchnout děti pro snímky. (Foto: Jens Brüggemann)
Děti se cítí poctěny (avšak pouze do určitého věku!), pokud jsou „potřebovány“, pokud mohou pomáhat. Děti se cítí důležité, když mohou přejmout práci od dospělých. Napodobují rodiče, aby se od nich učili, co nevyhnutelně patří k dospívání a samostatnému životu!
Využijte hraní dětí! Požádejte je, aby vám pomohly s přípravou na snímky (to platí zejména v cizím fotostudiu), například při stavbě pozadí, připravení rekvizit, společném nastavování stativů atd. Tím se motivace mladých modelů mnohonásobně zvýší a (případně nové) prostředí se jim stane povědomější. Budou se tak cítit mnohem lépe!
(Foto: Jens Brüggemann)
Zapojení dětí do procesu
Další dobrou metodou, jak získat důvěru dítěte, je mu něco svěřit. Pokud možno i v novém prostředí byste měli dětem dovolit se podívat do objektivu fotoaparátu a vysvětlit jim, co dělá kamera a co máte v úmyslu, když na ně s „věcí“ míříte.
Moje asistentka Leonie často nabízí malým dětem možnost podívat se do hledáčku fotoaparátu a dokonce stisknout spoušť a fotografovat buď plyšáka či maminku s tatínkem.
(Foto: Jens Brüggemann)
Dbejte však na to, abyste svůj cenný fotoaparát s drahým objektivem nikdy úplně nepředali! Navěste zvědavým dětem řemínek s fotoaparátem kolem krku a při fotografování plyšáka či rodičů držte fotoaparát navíc jednou rukou, protože těžký zrcadlový fotoaparát se může z dětské ruky rychle vyklouznout …
Silní kamarádi
Opakovaně, a také na následující fotce (můj syn a jeho kamarád byli v té době oba 5 let), přichází můj syn ke mně s prosbou, aby ho spolu s jeho (aktuálním) kamarádem vyfotografoval. Přání zdokumentovat přátelství údajně žije už v těch nejmenších hlavičkách!
(Foto: Jens Brüggemann)
Od svých přátel už naši nejmenší projevují spojenost již v útlém věku, podobně jako dospělí, tím, že na začátku ještě své přátele drží za ruku (věk zahrádky) a potom, nejpozději od školního věku, si je kumpelovsky objímají kolem ramen. To se pak v průběhu dospělého života už nemění, jak jsem mohl nedávno zjistit na 70. narozeninách svého otce.
(Foto: Elli Bezensek)
Veselé fotky
Alrnost je často vlastní nejen dětem, ale také dospělým. Ale na rozdíl od většiny dospělých (výjimka: během karnevalu a ve stavu po opici, což se někdy překrývá) se děti velmi rády nechají bavit touto alblrností fotografováním.
(Foto: Jens Brüggemann)
Můj syn se od přibližně pěti let stal pouze alrností, jakmile na sebe uviděl fotoaparát. Dělal (a bohužel stále dělá) pěnivé výrazy, jeden horší než druhý. A čím víc máma, táta, babička(ovce) nebo děda(ové) nad tím reptají, tím to on najde vtipnější…
(Foto: Jens Brüggemann)
Tak proč by se nemělo fotografovat dítě dělající pěnivý výraz? Zřejmě tato alrnost patří k bytí dítětem. A mezitím, když můj syn občas fotí s mým starým kompaktním fotoaparátem, můžu se vyvážit, protože pak dělám pěnivé výrazy, když mě před počítačem fotí, což můj syn, na rozdíl od dospělých, neskutečně rád.
Zde ještě další příkladná pose k tématu „hrozný úsměv dítěte“ k napodobení:
(Foto: Jens Brüggemann)
