Zde je přehled jednotlivých kapitol:
Část 01 - "Povolání snímkující koncertů?
Část 02 - Právní otázky
Část 03 - Zvláštnosti koncertní fotografie
Část 04 - Chování v „Dřezu“
Část 05 - Rozumné vybavení pro koncertní fotografy
Část 06 - Tipy a triky (koncertní fotografie-) profesionálů
Část 07 - Tvorba obrazu (Část 1)
Část 08 - Tvorba obrazu (Část 2)
Část 09 - Doporučené nastavení fotoaparátu
Část 10 - Následná úprava
V koncertní fotografii jsme fotografy – z důvodů svobody tisku, reportáže, z marketingových důvodů atd. – pouze „tolerováni“. Neoblíbení jsme u nikoho: ani u hudebníků, jejich managementu, pořadatele, ochranky nebo fanoušků v hledišti. To je také, alespoň při bližším pohledu, pochopitelné:
Hudebníci nejsou opravdu nadšení, když v Dřezu kolem nich (často jsou hudebníci „na dosah ruky“) působíme. Představte si, že byste měli před publikem držet proslov nebo koncertovat a přímo před vámi pobíhá několik fotografií. To ruší, odvádí pozornost!
Manažeři nás nemají také rádi (s výjimkou situací, kdy potřebují aktuální fotografie svých „chráněnců“). Mohli bychom totiž udělat fotografie (a zveřejnit!), které by managementu nevyhovovaly (nevhodné postoje umělců, viditelné skvrny od potu, mrzutý výraz atd.). Management by raději chtěl vše kontrolovat, aby zabránil negativním reportážím (čemuž patří i nevzhledné fotografie). To není u tiskových fotografů však možné; a proto nás vidí jako nutné zlo a ne jako podporu v propagaci jejich umělců pod smlouvou.
I pořadatelé by byli rádi, kdybychom neexistovali, protože děláme „práci“ (ve vztahu k organizačním záležitostem). Kvůli nám fotografům musí být zpracovány a kontrolovány žádosti, udělena akreditace, vytisknuty a rozdány průkazy pro tiskový příkop a mnoho dalšího.
A také ochranka v příkopu nás vnímá jako rušitele. Protože nám děláme jejich úkoly, zajistit bezpečnost, trochu složitější.
A nakonec nás také – nechtěně – ruší při koncertním zážitku mnoha diváků, alespoň těch v prvních řadách, kterým blokujeme pohled. A i když nikomu neblokujeme výhled, například proto, že je pódium zvýšené, odvádíme pozornost svými změnami polohy atd. od skutečného dění na pódiu.
Obrázek 4.1: Culcha Candela dne 20. srpna 2011 na festivalu skládacích stanů Ruhr v Bochumi/Wittenu. Zde je vidět tiskový příkop, ve kterém jsou ještě na druhém konci trochu fotografů, zatímco nás ostatní už vyvedla ostraha ven (často vhodnější by byl název „vytlačena“). Fotografoval jsem takzvaně při „posledním pohledu zpět“, jako poslední šance na snímek z prostředí. A ihned poté byli i ostatní fotografové z příkopu „vedeni“ ven.
Někdy je dovoleno, aby fotografové po prvních třech písních (kde je povoleno fotografování) mohli zůstat v publiku po zbytek koncertu. To vždy však s podmínkou, že fotoaparát zůstane zavřený v fotografické tašce. Nikon D3S s 4,0/24-120mm-mikro-nikkor, při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/60 sekundy, clona 4,0, ISO 3200.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 4.2: Pokud je pódium jen minimálně vyšší než tiskový příkop, je pro nás fotografy perspektiva výhodnější, protože nemusíme všechny fotografie tak závažně fotografovat zespodu. Nicméně tímto způsobem blokujeme pohled fanouškům v prvních řadách samozřejmě mnohem více. H-Blockx dne 31. srpna 2010. Nikon D3S s 2,8/24-70mm-mikro-nikkor, při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/200 sekundy, clona 2,8, ISO 5000.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
4.1 Nezpůsobovat výrazné obtíže
Z výše uvedených důvodů je samozřejmě vhodné jednat v tiskovém příkopu co nejnezvučněji! Nakonec nechceme nikoho obtěžovat. Musíme si vždy uvědomit, že jsme v tomto směru „privilegovaní“, protože můžeme – alespoň na krátkou dobu – zdarma navštívit událost a dokonce ještě v exkluzivní pozici, úplně blízko u hudebníků, přímo před pódiem.
„Hvězdy“ jsou však hudebníci, to by fotografové nikdy neměli zapomenout! Bohužel jsem už zažil fotografy („sebeprezentanty“), kteří – v euforii, na večírku – se v tiskovém příkopu „oslavovali“, když se otočili k publiku, udělali sebevědomý před objektivem „selfie“ (s hudebníky na pódiu v pozadí) a tyto autoportréty pak okamžitě zveřejnili na Facebooku nebo jiných „společenských“ sítích. Vlastně je to tak trapné...!
Uznávaní, zkušení koncertní fotografové by nikdy takovéto chování neudělali. Jde jim o vytvoření vynikajících, kvalitních fotografií z koncertu. A o být spolehlivým obchodním partnerem pro hudební průmysl, který nevýrazně, efektivně a dobře plní svou práci. Příjemné (a v tiskovém příkopu také „neviditelné“) spolupráce je podmínkou toho, aby bylo na další žádost o akreditaci u příštích koncertních událostí opět kladně odpovězeno. Fotograf, který se choval neoblíbeným a rušivým způsobem, nebude tak brzy opět akreditován, zvláště když se takové chování bude šířit i uvnitř hudební scény a také další pořadatelé budou informováni o „černých ovcech“ uvnitř fotografické komunity.
Obrázek 4.3: Jan Delay s kapelou (a řadou koncertních fotografů) dne 20. srpna 2010 na festivalu skládacích stanů Ruhr. Umělec během koncertu potřebuje oční kontakt s publikem, aby viděl reakce (zda s ním „slaví“ nebo zda přeskok ještě není). To je velmi důležité k tomu, abychom mohli jednat odůvodněně a předvést profesionální show. Fotografové, kteří se chovají příliš markantně, by však jen rozptylovali pozornost, byť by mohli nervózně dělat umělce a v konečném důsledku by to mohlo ovlivnit kvalitu koncertu. Nikon D3S s 2,8/24-70mm-mikro-nikkor, při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/250 sekundy, clona 3,5, ISO 5000.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 4.4: Mnoho nadšených (platících!) fanoušků (zde na koncertu Culcha Candela- dne 20. srpna 2011) stojí za námi koncertními fotografy. Těší se na vystoupení svých idolů, chtějí si koncert užít co nejvíce bez rušení. Je samozřejmé, že my fotografové v příkopu musíme jednat co nejdiskrétněji!
To znamená například nepřekážet zbytečně výhled na scénu a občas měnit stanoviště, aby člověk nestál celou dobu před stejnými diváky (a jejich pohled – alespoň částečně – omezený). Nikon D3S s 4,0/24-120mm-Nikkor, při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/320 sekundy, clona 4,0, ISO 3200.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Závěr: Vlastně samozřejmé a přesto občas lze pozorovat fotografy, kteří jsou tak arogantní a nedodržují toto pravidlo: Při fotografování v příkopu novinářů musí koncertní fotografové jednat co nejdiskrétněji. Jedná se o to, nepoškozovat show, která se odehrává na jevišti (a ne před ním). Pro profesionální hudebníky (a jejich management a pořadatele koncertů) jde o to vydělat si tím své živobytí. Proto musí probíhat show co nejhladší. Fotografové, kteří ruší, brání profesionálům v získání příjmu - a že tito profesionálové nerozumí legraci, je, myslím, pochopitelné.
Diváci zase chtějí vidět také úžasnou show. Chtějí strávit pár krásných hodin a (draho) za to zaplatili. Chtějí své idoly vidět naživo na jevišti - a ne exhibicionistické fotografy.
4.2 Kolegiální chování
Tento tlak je mimochodem ještě větší, pokud se živíte fotografováním a nemůžete si dovolit přijít do redakce bez použitelných („tisknutelných“) výsledků.
Toto pocit být hnán vede často k tomu, že jinak tak vlídný a zdrženlivý, někdy dokonce spíše plachý fotograf se najednou, při vstupu do příkopu, promění v „rozechvělou bestii“, která loktem brání své perspektivní stanoviště a během průběhu koncertu obsazuje nová stanoviště na okraji jeviště bez ohledu na jiné fotografy, kteří již tam fotí.
Ale jak často v životě: Přátelský a kolegiální postoj se nakonec vyplatí víc než „sólová taktika“. V životě se setkáváme opakovaně (to platí zejména v koncertní fotografii) a když se na začátku koncertu setkáte s kolegy, se kterými jste přátelští, je to určitě příjemnější, než když vás lidé kvůli otřesům na posledním koncertě zlostně sledují a musíte se obávat, že teď jste právě vy ten, na kterého ostatní fotografové nemají nárok na ohled.
Závěr
Obrázek 4.5: Toto foto bylo pořízeno během vystoupení skupiny Sunrise Avenue dne 27. srpna 2012. Vzorně se chovají oba fotografové vpředu, kteří poskytují dostatečné místo, aby každý z nich mohl fotografovat bez rušení. Ne vždy jsou však podmínky pro fotografování v příkopu tak „komfortní“ jako zde: často panuje hustý, nekomfortní tlak. Určitě každý koncertní fotograf již někdy dostal loktem do boku nebo objektivem do hlavy... Samozřejmě neúmyslně, ale to však neznamená, že to není bolestivé. Pak je však nutné zůstat v klidu a věnovat se fotografování zbytku zbývajícího času; ránu na hlavě můžete ošetřit i o pár minut později. Protože když přinesete povedené, mimořádné fotografie z koncertu, rána na hlavě už tolik nebolí! Nikon D4 s 2,8/14-24mm-Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 14mm. 1/500 sekundy, clona 2,8, ISO 4000.
(Foto © 2012: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
4.3 Dodržujte (bezpečnostní) pokyny
Typické (bezpečnostní) pokyny jsou například:
Bezpečnostní služba má pravomoc a může - z aktuálních důvodů, například v případě nouze nebo z důvodů bezpečnosti - čas od času omezit oprávnění udělená fotografům před začátkem koncertu. Fototasálky nesmí být položeny ani na zemi (riziko pádu pro ostatní fotografy!). Svítilny v novinářském příkopu nesmí být používány. Po focení musejí všichni fotografové společně opustit prostor akce. Pokud vydají fotoaparáty, mohou následně zdarma navštívit zbytek koncertu (ale ne více v novinářském příkopu, ale v publiku). Atd. (Existuje mnoho pokynů a bezpečnostních pokynů; zde jsem uvedl pouze několik typických). Jestliže jsou stanoveny nějaká omezení, tak to obvykle vyplývá z toho, že je nutné brát v úvahu bezpečnostní aspekty nebo že pořadatel od hudebníků případně od jejich managementu obdržel přísná nařízení, co mohou a nemohou fotografové dělat. V prvním případě, pokud jde o bezpečnost a hladký průběh koncertu, je samozřejmé, že je nutné tyto pokyny dodržet. Nikdo by nechtěl nést odpovědnost za případ, kdy by třeba z jeho nebo její viny byly ztíženy práce záchranných složek při záchraně zraněných.
V druhém případě pohárká na nás fér tvrzenost, abychom dodržovali pokyny, abychom nepokazili pořadateli, který v tomto případě jakýmsi doslova mezi fotografy a hudebníky stojí, den. Se vztahuje k hudebníkům a jejich manažerům, a pokud fotografové nedodrží pravidla, hudebník nebo management vyčte pořadateli porušení smlouvy (a v případě potřeby požadují náhradu škody nebo uplatní již předem dohodnutou pokutu).
Jelikož fotografové uzavírají s koncertním pořadatelem smluvní vztah, což je akreditace s podmínkami, pouze ten může zajistit, že se v souladu s dohodami jedná v novinářském příkopu (resp. na celém areálu koncertu). Naopak hudebníci a management budou koncertnímu pořadateli vyčítat porušení smlouvy, pokud se fotografové chovají jinak než bylo sjednáno mezi hudebníkem/managementem a koncertním pořadatelem, protože ten je totiž odpovědný za to, co se děje během koncertu:
Běžný smluvní vztah:
Hudebník/Management <-> Koncertní pořadatel <-> Koncertní fotografové
Proto si uvědomte, že koncertní pořadatelé pouze dodržují přísná nařízení ze strany hudebníků nebo jejich managementu. Nebo kvůli organizačním nebo bezpečnostním důvodům mohou fotografům stanovit další předpisy. V případě porušení se fotografové nemohou zodpovídat "na vlastní hlavu", ale tím přímo škodí koncertnímu pořadateli. A tím pádem i tomu, kdo někdy později znovu pořádá koncerty a my fotografy pak opět žádáme o (zdarma) akreditaci ...
Obrázek 4.6: Tokio Hotel s zpěvákem Billem Kaulitzem z 05. dubna 2007 ve Varšavě. Slovo "fanoušek" pochází z "fanatický" a je tak jasné, že hudebníci často dbají na to, aby se publikum nemohlo příliš blízko k nim dostat, protože nadšení fanoušci již několikrát vylezli na pódium, aby se dotkli svého idolu, osobně předali plyšového medvídka nebo ho/ji objali. Tím může být umělce někdy vyveden z konceptu a podrobně plánované show přerušena. Aby se tomu zabránilo, musí koncertní pořadatel zohlednit předcházení těmto nebezpečím ve svém bezpečnostním konceptu (a odpovídajícím způsobem to provést v praxi). My fotografové se pak musíme také tomu řídit, protože bezpečí a bezproblémový průběh show mají prioritu!
(Foto © 2007: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Obrázek 4.7: Skupina H-Blockx (s zpěvákem Henningem Wehlandem u mikrofonu před tiskovými fotografy) na svém koncertu 31. srpna 2010 na festivalu ve stanu v Ruhr v Bochumi/Wittenu. Když je kontakt mezi hudebníky na jevišti a fotografy v novinářském příkopu tak blízký, je pochopitelné, že se fotografové musí přísně držet bezpečnostních pokynů, které jsou jim poskytnuty počátkem akreditace organizátorem! Například by bylo nevídané, kdyby fotograf na tomto koncertu položil svoji fototasche na okraj jeviště, aby mohl/la rychleji a pohodlněji vyměnit objektiv ... Nikon D3S s 2,8/24-70-mm-Mikro-Nikkor, při použité ohniskové vzdálenosti 26mm. 1/320 sekundy, clona 2,8, ISO 5000.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
4.4 Dodržování pokynů bezpečnostní služby
I když se koncertní pořadatelé snaží předem poskytnout fotografům co nejvíce informací a pokynů ohledně jejich chování během koncertu, nemohou předvídat všechny události během koncertu do posledního detailu.
Aby mohli flexibilně reagovat na neočekávané události (například vznik paniky u některých fanoušků v hledišti, záchvaty mdlob, vznik kouře, házení předmětů ze strany diváků, nájezdy na jeviště atd.) a vyhovět (bezpečnostním) zájmům koncertních pořadatelů, je při akreditaci vždy upozorněno, že bezpečnostní služba, která dohlíží na průběh celého koncertu, má absolutní pravomoc vydat pokyny, které se všichni fotografové musí přísně řídit.
Upozornění
"Jak bylo řečeno, bezpečnostní služba je prodlouženou rukou pořadatele, který má domovské právo. Proto slovo bezpečnostní služby je zákonem, ať se to komu líbí nebo ne.
Z důvodů praktičnosti není obvykle možné a ani vhodné, aby bezpečnostní služba své pokyny zdůvodňovala. Proto se často stává, že rozhodnutí působí velice svévolně. Avšak každý koncertní fotograf by si měl uvědomit, že hlavním úkolem bezpečnostní služby je zachování nebo obnovení bezpečnosti všech zúčastněných (...)."
(Z knihy: Fotografie na koncertech; Brüggemann, Becher, Meister, Darmer, Lippert; nakladatelství mitp 2012; 186 stran; 24,95 eur).
Obrázek 4.8: (Zatím) prázdný tiskový příkop pár minut před začátkem koncertu. Fotografové zatím nesmějí vstoupit do příkopu; čekání je na programu, dokud bezpečnostní služba (dojímavý zástupce je zde vlevo na obrázku) nedá znamení a neotevře zábrany pro akreditované fotografy. A pak obvykle hned začne v krátké době!
(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
S pomocí moderních komunikačních metod („náušnice“) jsou členové bezpečnostní služby navzájem propojeni. Takže každý z nich může být informován o událostech, které se dějí i mimo jeho zorné pole, například na druhém konci koncertní haly, protože bezpečnostní služba je ideálně rozložená po celém koncertním areálu. Díky tomu jednotliví členové vědí o potenciálních nebezpečných situacích, i když jsou lokalizované úplně jinde.
Pro nás koncertní fotografy to znamená, že musíme nezbytně a rychle dodržovat pokyny bezpečnostní služby. Protože díky informacím, které bezpečnostní služba má, ale my ne, není pro nás často zřejmé, jaký má určité pokyny důvod. Ale rozhodující je, že bezpečnostní služba má informační náskok oproti nám fotografům a navíc je oprávněna nám dávat pokyny. Tyto pokyny obvykle nebudou libovolné, ale budou sloužit k bezpečnosti všech zúčastněných a zajištění hladkého průběhu koncertu.
Obrázek 4.9: Culcha Candela na koncertě 20. srpna 2011. Když jsou úplně nadšení fanoušci v publiku, kteří se při pohledu na své idoly hyperventilují nebo dokonce omdlejí, je třeba rychlý zásah zdravotníků. Bezpečnostní služba musí zajistit hladký záchranný zásah, což někdy také znamená, že fotografové musí krátkodobě a rychle opustit tiskový příkop, aby bylo možné rychle projít zdravotnickému personálu a případně zachránit bezvědomou osobu. Nikon D3S s 4,0/24-120-mm-Mikro-Nikkor, při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/100 sekundy, clona 5,0, ISO 2000.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Závěr k tématu
Když bezpečnost dává pokyny, měli byste je ihned a bez jakékoli diskuse dodržovat. Díky telekomunikační síti svých členů má bezpečnost více informací než vy, takže tyto pokyny obvykle mají (bezpečnostní) opodstatnění.
Pokud jste dobrým partnerem v novinářském příkopu, bezpečnost bude přátelská k fotografům a budou mít porozumění pro naše zájmy.
Krátké pozdravení očním kontaktem a pokynutím hlavou při vstupu do příkopu zajistí uvolněnou atmosféru a otevře cestu k dobré spolupráci.
Pokud si obě strany váží práce druhé strany a nebrání ji, ale pokud možno při zvládání jako podpora, pak vznikne i partnerství, ze kterého mohou obě strany opět profitovat při příštím koncertě.
Kdo naopak nepříjemně vystupuje v novinářském příkopu, neuposlechne okamžitě pokyny bezpečnosti a pak ještě diskutuje, určitě nebude podporován a povzbuzován ve své práci zachycování neobvyklých koncertních fotografií.
4.5 Opatrné jednání
Novinářský příkop u krajiny pódia je často přeplněn technickým vybavením. Naleznete zde nejen reproduktory, ale také osvětlovací techniku a samozřejmě spoustu kabelů. Ideálně jsou tyto skryté, ale zažil jsem již dost koncertů, kde v okolí příkopu, blízko pódia, vládl zamotaný kabelový salát. Takové pasti mohou být nebezpečné, zvláště proto, že v příkopu obvykle není světlo a používání svítilen pro fotografy je obvykle zakázáno.
Obrázek 4.10: Pozor na stolní pasti! Zde jsou kabely mezi reproduktory dobře viditelné. Nicméně snímek byl pořízen při velmi vysoké citlivosti ISO 3 200 a v době, kdy byl příkop opět téměř prázdný. Při shonu, kdy se v příkopu hemží mnoho koncertních fotografů, jsou visící nebo ležící kabely snadno přehlédnutelné. Zejména my fotografové se kvůli krátké dostupné době pohybujeme v příkopu pouze s DSLR před očima s pohledem směrem k pódiu (a tedy připraveni na focení). Buďte tedy opatrní, protože zlomená kotník znamená nejen bolest, ale také pracovní neschopnost po několik týdnů nebo dokonce měsíců!
(Fotografie © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Dále jsou, zejména pokud se události konají venku nebo ve stanech, někdy v příkopu hlubší místa, kterými jsou opět vedena síťová kabely. Zde lze snadno zakopnout, zlomit si nohu nebo dokonce zlomit.
Závěr: V příkopu je třeba být opatrný! Dbát na to, abyste místo konání události opustili co nejbezpečnějším způsobem! Nejlépe je, když se přímo při vstupu do příkopu (krátce před začátkem koncertu je obvykle stále dostatečné světlo v sále) zaměříte na potenciální pasti. V pochybnostech by se fotografové měli pohybovat trochu pomaleji a opatrněji - i v shonu krátké doby focení.
4.6 Nic nenechávat ležet v příkopu
Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybychom se mohli zcela vzdát batohu nebo fototašky. Pak byste však museli pracovat s dvěma fotoaparáty vybavenými různými ohnisky, což však také nese riziko, že fotoaparát, který visí na rameni, se zakymácí a ruší (nebo hrozí, že dostane ránu a poškodí se).
Obrázek 4.11: Těžko uvěřit, ale pravda: Můj stabilní, voděodolný fototaška „Ultralight“ od Rimowa je téměř 20 let starý - a stále v dobré kondici. Zakoupil jsem si ji, protože si na ni mohu i stoupnout - průvodčí, který jsem měl šanci již mnohokrát využít, když jsem na focení neměl žádnou žebřík ani jinou možnost získání zvýšeného bodu zorného pole. V koncertním příkopu však, mezi všemi hekticky působícími fotografy, je postoj na mé fototašce pro mě příliš nebezpečný, protože když by mě někdo strčil, hned bych spadl z tašky. Na koncertech raději používám jeden ze svých fotobatohů, protože ty nejvíce neruší.
(Fotografie © 2012: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 4.12: U2 (zde zakladatel a zpěvák Bono) na koncertě v berlínském Olympijském stadionu 7. července 2005. Pro co největší svobodu pohybu - jestliže je vůbec povolená - je doporučeno fotografovat koncert s co nejmenší výbavou. Není vždy nutné mít všechna objektivy s sebou; někdy totiž „výbavná bitva“ odvádí pozornost od zaměření na motiv.
Pokud před koncertem zjistíte, zda budete stát velmi blízko pódia nebo dál, můžete si balit příslušné objektivy. S širokoúhlým zoomem a portrétním telem jste většinou dostatečně vybaveni a pro téměř všechny případné situace připraveni. Na této fotografii je dobře vidět bezpečnostní personál ve svých červených bundách, částečně stojící zády ke scéně (což by normální návštěvníci koncertu nikdy nedělali!).
(Fotografie © 2007: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
