Část 1: Úvod
Část 2: Vybrané vybavení
Část 3: Veselé focení
Část 4: Od bříška po teenagery
Fotky bříška
Termínování
V přírodě
V ateliéru
Novorození
Při porodu
První dny
Batolata
Malé děti
Věk předškoláků
Školáci
Teenageři a dvacátníci
Část 5: Focení uvnitř
Část 6: Fotografování venku
Část 7: Rodinný život
Část 8: Tipy a triky (I)
Část 9: Tipy a triky (II)
Část 10: Archivování, úprava a prezentace dětských fotografií
Text: Jens Brüggemann
Fotografie pořídili: Jens Brüggemann (147), Leonie Ebbert (44), Elli Bezensek (61), Radmila Kerl (26), Ramona Prosch (5), Kay Johannsen (4)
Skice: Jens Brüggemann (27)
Část 4: Od bříška po teenagery
Každé učení, každé překonání mnoha překážek, které se lidem od plodu až po dospělost staví do cesty, slouží pouze jedinému účelu: nevyžadovat již rodiče, stát se nezávislým. Kdybychom rodiči nebyli tak hrdí, museli bychom, při pohledu na pokroky našich malých, celý čas plakat...
(Foto: Elli Bezensek)
Fotky bříška - Fotografování těhotných
I když potomek ještě není "na světě", jeho brzký příchod je ve finálních týdnech těhotenství již zřetelně znatelný, například otáčením a kopáním do lůna matky. Někdy lze slyšet slabý škytavý zvuk plodu a v posledních týdnech před porodem je náraz břicha budoucí matky nezaměnitelný (od 7. měsíce, tedy od 25.-28. týdne těhotenství, je "koule" již patrná a krásně zaoblená). (Foto: Elli Bezensek)
To vše je dostatečným důvodem pro vzrušené rodiče, aby netrpělivě očekávali plánovaný termín porodu, a k očekávání nezřídka patří i touha po dokumentaci vzhledu bříška těsně před porodem. Během těhotenství žena rychle přiberou 10-15 kilogramů, někteří na konci až 25 kilogramů, ...
(Foto: Elli Bezensek)
... co se projeví pevným vypnutím "koule".
Úkolem fotografa je nyní nechat tuto formu "majestátně krásně" vyniknout, ...
(Foto: Jens Brüggemann)
... ale zároveň skrýt nepřejemně proměněná místa na stehnech a hýždích těhotné ženy. To lze provést buď prostřednictvím šikovného vedení světla, nebo zakrytím pomocí sukně, šatu nebo šátků.
(Skica: Jens Brüggemann)
Termínování
Který je nyní optimální čas pro těhotenské fotografie? Mnoho žen si nechce nechat ujít fotografie až do poslední chvíle, tedy až před plánovaným termínem porodu, aby břicho na fotografiích vypadalo opravdu plně a kulatě. Nevýhodou je, že mnoho těhotných se v desátém měsíci, tedy v posledních dnech a týdnech, najednou necítí "dobře" ve své kůži, protože vše je složitější, každý pohyb je obtížný; radost a hrdost na těhotenství ustupují touze po brzkém porodu ... (Foto: Jens Brüggemann)
... (snad i proto, abychom opět měli "normální" břicho s méně omezeními v každodenním životě). K tomu se přidává riziko předčasného porodu, dnes již žádná vzácnost. I můj syn se narodil o 5 týdnů dříve, byl prostě již "tak daleko“. Naštěstí jsme v té době již dávno měli hotové fotografie bříška! Takže nečekejte až do poslední chvíle, raději naplánujte focení na konec devátého měsíce (9. měsíc = 33. - 36. týden), tedy 6-4 týdny před plánovaným termínem porodu.
(Skica: Jens Brüggemann)
V přírodě
Těhotenské fotografie se obvykle pořizují ve fotografickém studiu, ale pokud se budoucí maminka cítí stále "fit" a dobře, není nic proti pořízení fotografií bříška v přírodě "nedotčené" otevřené krajiny, samozřejmě pokud venku není příliš chladno (a v létě příliš horko).
(Foto: Elli Bezensek)
I když jsou fotky venku pro těhotnou ženu trochu náročnější, výsledek je zcela odlišný oproti studijním snímkům: Romantika a spojení s přírodou se nikde neprojevuje tak jasně jako u snímků na louce, u moře nebo v lese.
Dbejte však na rušivé prvky v pozadí, jako je například vzdálená silnice s nákladními automobily, telegrafními sloupy atd., protože by tyto prvky částečně zničily romantický charakter snímku!
(Foto: Elli Bezensek)
V ateliéru
Při fotografování v (domácím) ateliéru si dejte pozor, aby se těhotná žena cítila dobře, protože život v této době pro ni již dost obtížný (stačí si představit, že byste neustále museli nosit před sebou plnou velkou bednu piva!)
Temperature v místnosti mezi 21 a 25 stupni Celsia (v závislosti na tom, zda jsou fotografie, jak často, pořizovány většinou v nahotě) jsou ideální.
Pokud nastavujete nebo přestavujete osvětlení, nabídněte budoucí mamince nejlépe židli, což si určitě bude vděčně přijímat. Také by měly být k dispozici nápoje, aby model přežil (náročné) focení dobře.
Počítejte s mnoha krátkými přestávkami během fotografování, protože u těhotných žen plod často nepříjemně tlačí na močový měchýř, takže si budoucí maminka každých pár minut bude přát jít na záchod.
Obvykle by budoucí maminka chtěla mít zachycen krásný kulatý tvar svého bříška (její celý hrdost!), což se zvláště dobře daří vytvoření jednoho nebo dvou světelných hran.
Vzhledem k tomu, že prsa v posledních týdnech před porodem dítěte nabobtnají, mnoho těhotných žen má přání, aby fotografie, které se mají pořídit, nezobrazovaly pouze bříško, ale také jejich větší a pevnější prsa.
(Foto: Elli Bezensek)
Krátké: První erotické fotografie, které mnoho žen v jejich životě pořídí, jsou pořízeny na znamení těhotenství, ačkoliv pojem "erotika" v tomto kontextu může být spíše střídmý, protože tento typ fotografií má primárně úkol být "pouze krásný"!
(Foto: Jens Brüggemann)
Umístění světelných hran vlevo a vpravo od modelu se nejlépe dosáhne použitím stínicích světel nebo velmi úzkých softboxů.
(Náčrtek: Jens Brüggemann)
Zobrazení pouze obrysů budoucí matky (proti černému pozadí) automaticky vede k "Low-Key" fotografiím. Tyto fotografie by měly být tendenčně spíše mírně podexponované, protože jinak by jednotlivá místa osvícená protisvětlem mohla "zhořet".
(Foto: Jens Brüggemann)
U některých těhotných žen je v posledních týdnech před porodem poměrně zřetelná "Linea Nigra", což však není považováno za "krásné" všemi budoucími matkami.
(Náčrtek: Jens Brüggemann)
Nejlépe je během fotografování vyjasnit, zda si model přeje ohledně tohoto zákroku malou "krátkodobou úpravu" pomocí Photoshopu, …
(Foto: Jens Brüggemann)
… koneckonců fotografie by měly být krásnou trvalou vzpomínkou na nepohodlné, ale krásné období očekávání miminka!
(Náčrtek: Jens Brüggemann)
Občas si budoucí otec také přeje být na fotografii a co by bylo vhodnější, než aby pohladil, poplácal, políbil břicho své milované, v němž je nenarozený vnitřek, nebo ho jednoduše ochraňoval!?
(Foto: Elli Bezensek)
Oblíbené jsou také fotografie dokumentující očekávání brzy příchozího potomka. Často jsou to malé botičky nebo první plyšové zvířátko, které dostane při narození, (ještě narozený) potomek, které slouží jako rekvizity a tak poskytují propojení mezi světem v děloze a prvními dny po porodu, kde boty slouží pouze k zahřátí malých nožiček novorozence a ne k prvním krůčkům, které přijdou až mnohem později …
(Foto: Elli Bezensek)
Novorozeně
Porod je pro člověka nejvýznamnějším zážitkem:
(Foto: Jens Brüggemann)
Pro matku je konečně přišel ten dlouho očekávaný okamžik, na který se těšila celou dobu (mezi preventivními prohlídkami, kurzem přípravy na porod a testy zatěžování porodími). Strach z porodu se míchá s radostným očekáváním, že si bude moci novorozence zvědavě prohlédnout, držet ho v náručí, pečovat o něj. Porod prvního dítěte je něco jedinečného, nového!
Nicméně nejen radost z příchodu potomka, ale také negativní pocity jako strach z budoucnosti, rezignace a deprese se vedle fyzického vyčerpání mísí k rozporuplnému koktejlu emocí (poporodní deprese nejsou ničím vzácným!)
Pro otce se změní VŠE od narození prvního dítěte! Zatímco přípravy před porodem byly přetíženy mnoha organizačními a praktickými aktivitami (od nákupu a montáže kolébky, přebalovacího stolu a dalších skříní po zabezpečení bytu instalací dětsky bezpečných zásuvek, montáže hořáků, skrytí elektrických kabelů, uklizení křehkých váz atd., které by dítě mohlo shodit, upevnění skříněk a dveřních zarážek, uklizení všech zápalek, zapalovačů a igelitových tašek mimo dosah dítěte, pořízení hasicí deky a hasicího přístroje, upevnění bezpečnostních mříží na schodišti, upevnění regálů na stěnu, odstranění jedovatých pokojových rostlin, atd., až po vytvoření velké zásoby plen a odpadkových pytlů), skutečnost vlastního potomka je skutečně patrná až po porodu, kdy malé stvoření na přebalovacím stole v nemocnici dostává svoji prvotní péči (ještě od porodní asistentky a lékaře) …
Najednou jsem byl OTC, měl jsem zodpovědnost, stal jsem se zranitelným. Z ničeho jsem se stal jiným člověkem a nejdůležitější na světě už nebylo vítězství Schalke nad Bayernem nebo zrychlení z 0 na 100 za 7,8 sekundy, ale úspěšné „pukancování“ mého dědice … To je děsivé! Hrozné! Krásné!
Pro novorozence je porod brutálním vyždímáním a stlačováním a taháním z bezpečí plodového vaku v lůně matky do hlučné, chladné, oslnivé světa plného nezvyklých smyslových vjemů.
Z jednoho okamžiku na druhý se musí naučit dýchat, musí se vyrovnat s množstvím hlučných zvuků (v lůně matky byly všechny zvuky vždy krásně tlumeny!), musí snášet oslnivé světlo (v lůně matky bylo vždy hezky tmavo!), novorozenci se musí naučit saugrovat na prs (dosud plod získával všechno, co potřeboval, přes pupeční šňůru) a musí se v případě něčeho špatného projevit (protože dosud bylo vše „automaticky“ regulováno).
(Foto: Elli Bezensek)
Jaká výzva, které se malý nový obyvatel Země musí nevyžádaně postavit!
(Skica: Jens Brüggemann)
U porodu
Při všech strašlivých smyslových dojmech během porodu by fotograf neměl novorozence vystavovat ještě více „děsivým“ novým zkušenostem; stručně řečeno, měl by se vyvarovat použití bleskového zařízení! Toto požadují téměř všechny rodičovské průvodce, alespoň po dobu prvních dnů nebo týdnů.
Riziko poškození sítnice plně ospravedlňuje tuto opatření! A i poté by se mělo raději nedívat přímo do očí blesku, ale raději jej používat nepřímo, například přes bílý povlečený povrch (nebo bílou stěnu nebo odrazovku).
Smysluplné je manuální nastavení fotoaparátu na co nejdelší čas expozice (v závislosti na modelu a použité optice mezi 1/30 s až 1/250 s) a co nejotevřenější clonu. Výhodou jsou samozřejmě ti, kteří vlastní světelné objektivy (například raději používat fixní ohniskové vzdálenosti!)
Také takto budou umožněny snímky při dostupném světle, jaké jsou obvykle v porodním sále (tlumené světlo).
Pro citlivost na světlo by měla být zvolena co nejvyšší hodnota, přičemž je třeba brát v úvahu limity jednotlivých kamer vzhledem k chování šumu fotoaparátu při nastavení ISO; podle modelu fotoaparátu se to bude pohybovat mezi 200 ISO (kompaktní digitální fotoaparáty) až 6 400 ISO (například geniální Nikon D3S).
Zde nelze uvést žádná stanoviska ohledně vyvážení bílé, podmínky v porodních sálech jsou příliš odlišné. V případě pochybností bych osobně zvolil automatickou funkci. Fotografie ukazuje novorozence bezprostředně po porodu pod teplou lampou.
(Foto: Jens Brüggemann)
První dny
V prvních dnech je vše náhle zcela odlišné; hektické nákupy se střídají s okamžiky nejhlubšího klidu (když držíte svého potomka v náručí).
(Foto: Elli Bezensek)
Toto „divočákem“, jak je během těchto dnů nazýváno lidské dítě, si člověk uvědomí, když se najednou novorozenci stane nejužším rodinným kruhem.
(Skica: Jens Brüggemann)
Samozřejmě chtějí i prarodiče co nejdříve vidět "novou" dívku nebo chlapce a držet je v náručí, takže byste v nemocnici vždy měli mít k dispozici fotoaparát, abyste mohli zdokumentovat první setkání prarodičů se svým vnoučetem.
Stejně jako v porodnici platí i zde v prvních dnech to, že je třeba se vyvarovat používání blesku. Pokud fotíte kompaktním fotoaparátem s vestavěným bleskem, ujistěte se před focením, že byl manuálně vypnut. I zde se opět ukazují výhody co nejsvětlejší optiky.
(Foto: Jens Brüggemann)
První dny novorozence tráví většinou spánkem, což vypadá velmi roztomile a především klidně. Nejčastěji malí chvíli spánku v prvních dnech a týdnech po porodu stiskují pěsti.
(Foto: Elli Bezensek)
Jelikož rodiče by nikdy normálně nepotřebovali fotografovat své děti, když pláčou (protože v té době potřebují jejich pomoc, nesleduje si je a také neudělávají žádné fotky!), jsou zde tedy z první doby skoro pouze fotky, na kterých je potomek vidět v klidném spánku ve všech polohách: v postýlce, na ruce, v kočárku, na přebalovacím pultě, u matčina prsu, …
(Foto: Jens Brüggemann)
Novorozenci mají hormonálně podmíněnou akné v prvních dnech po narození, tedy malé pupínky z kožního mazu. Ty se objevují zejména na nose, čele a tvářích. Je to naprosto přirozené a není třeba se obávat, ale pokud to rodiče velmi obtěžuje (zejména pokud fotky mají být poslány kritickým příbuzným), stále existuje možnost provést první úpravy retuše krásy v Photoshopu …
(Foto: Elli Bezensek)
Novorozenci
(0 - 1 rok)
Děti ve věku od půl roku do tří měsíců vykazují už spoustu úžasných schopností, například již sledují (nejlépe barevné) hračky, reagují na zvuky, jásají z radosti, dokáží uchopit předmět, který jim je do ruky položen (ale nezachytí se ho ještě), také pohybují v bdělém stavu rukama a nohama a dokonce dokáží zvednout hlavičku a ramena od země, když jsou položeni na břicho. (Foto: Elli Bezensek)
A co je pro rodiče asi nejkrásnějším dovednostmi: Reagují na své rodiče a další osoby (když jsou na ně usmívány nebo oslovovány laskavě), s (vracejícím se) úsměvem a zvuky. Moje manželka tehdy vždy říkala: To je ten nejkrásnější bezzubý úsměv, který existuje!
(Foto: Jens Brüggemann)
Mezi třemi a šesti měsíci se dítě učí podrobněji se podívat na předměty, začíná napodobovat rodiče, například když jim vystrčíte jazyk, smějí se, chrobocou a kikirí a obrací se k osobě, která mluví.
(Foto: Elli Bezensek)
Reaguje zvuky, když uslyší své jméno, a začíná vše, co může chytit, dávat si do pusy (včetně vlastních nohou, což já ve svých jedenačtyřiceti letech se cvičením už nezvládnu).
(Foto: Jens Brüggemann)
Dítě drží hračky a jiné věci většinou oběma rukama a také je znovu odhazuje. Raduje se z každé společnosti a ukazuje to (skrze chrochtání, kikirikání a zvuky „Ba“ nebo „Da“).
Pokud je vaše dítě pokřtěno, nezapomeňte si také tento okamžik zachytit pro potomstvo. Pokud jste příliš zapojeni do ceremonie, pak požádejte známého, který fotí, aby ve vhodný okamžik pořídil snímek. Případně mu před tím předejte svůj nastavený fotoaparát, takže máte jistotu, že bude fotografovat alespoň technicky podle vašich představ.
Vzhledem k tomu, že většina mi známých kostelů je velmi tmavých, je klíčové použití světelně silné optiky pro úspěch fotografií. Nebo máte fotoaparát, který umožňuje použití vysokých hodnot ISO bez výrazného šumu v obraze. Při této fotografii můj bývalý asistent použil Nikon D3 s nastavením 3200 ISO (1/160 s, clona 6,3).
V kostelech nepřímo bleskovat externím bleskem systému obvykle nedává smysl kvůli typické velké výšce stropů. (A přímo doufejme, že už nikdo nebude vnitřní prostory bleskovat systémovým bleskem poté, co tento příspěvek přečetl a pochopil!)
(Foto: Elli Bezensek)
V třech měsících po tom, tedy mezi půlročním věkem a devíti měsíci, se dítě učí šťouchat do předmětů a ukazovat na ně, dokáže sedět a sám se dostat do sedící polohy na minutu, reaguje na své jméno, dělá "kuku" a zpívající zvuky. Děti si všímají osob a jejich příchodu a odchodu a začínají protestovat, když jsou (zdánlivě) opuštěny samy. Vyvíjí se určitá "přivázalost".
(Foto: Jens Brüggemann)
V této době jsem se snažil fotografovat naše potomky co nejvíce bez blesku, což nebylo vždy jednoduché a často to vyžadovalo nastavení vysokých hodnot ISO. Tuto fotografii jsem pořídil ve naší malé koupelně, která měla štěstí, že byla vybavena velkým oknem.
A protože byt byl ve šestém patře a měli jsme volný výhled na krajinu Ruhry, mohl jsem díky světlu vpadajícímu oknem udělat spoustu krásných fotografií i během zimních měsíců. Díky tomu, že místnost byla tak malá a měla bílý strop a bílé stěny, vzniklo krásné a rovnoměrné osvětlení.
Pokud takové okamžiky fotíte černobíle, nehraje roli, jestli mícháte denní světlo s umělým světlem. Takže zapněte navíc stropní lampu pro ještě víc světla a přijměte odstín barvy, protože po převedení fotografie do černobílého obrazu si toho již nevšimnete.
(Foto: Jens Brüggemann)
Při péči o kojence lze zachytit mnoho neopakovatelných okamžiků fotoaparátem. I když máte během těchto prvních měsíců s péčí o dítě hodně stresu, udělejte si přesto čas alespoň jednou zaznamenat všechny tyto okamžiky fotograficky. Tehdy by mě nikdy nenapadlo, že až bude Filius starší a samostatnější, budu někdy postrádat hektické okamžiky při střídání plenek …
(Skica: Jens Brüggemann)
Ve svých prvních měsících tráví miminka většinu dne spánkem. (Bohužel toto neplatí vždy v noci …!) Bez ohledu na to, co ti malí v průběhu zbytku dne provedli, ať už shodili vázu, kterou dostali od Tety Kristiny, nebo klepali na papírové krabice s dřevěnými kostkami od táty, ve spánku vypadají děti jako andělé a nemůžete jim, opravdu jim nemůžete stát proti, i když vám celkově nasliní klávesnici počítače. Užijte si tyto okamžiky, když dítě klidně spí, koukejte se na ně zase a znovu, protože jednoho dne tyto momenty skončí.
(Foto: Jens Brüggemann)
Mezi devíti a dvanácti měsíci se náš potomek perfektně učí plazit se a škrábat, chce samostatně jíst svou vlastní lžičkou a rád si sám povídá.
(Foto: Radmila Kerl)
Jeho svět získává na akčnosti. Dítě už se umí bezpečně posadit, zkouší stát a začíná hledat svou oblíbenou hračku poté, co maminka zase jenom bezohledně uklidila pokoj. S tužkou v ruce se kreslí nebo škrábe na papír (nebo sedačku, koberec, židli, papírové krabice s hifi reprosoustavou táty, atd.)
Děti se těší z lidí, které znají, ale vůči cizím osobám jsou rezervované. Již před dosažením prvního roku chápou malé hodně slov, otázek a pokynů, které snažně plní. Například miminko vám na pokyn podává hračku či jiné předměty …
(Foto: Elli Bezensek)
… (nebo, v méně dobrých momentech, zamíří po vás cíleně).
(Foto: Jens Brüggemann)
Děti předškolního věku
(1 - 2 roky)
Děti ve věku mezi jedním a půl a dvěma lety plně rozvíjejí své zrakové vnímání; navíc dokážou přesně určit zvuky. První slova začínají uvádět do smysluplných souvislostí a mluví srozumitelně. Přestože se snažili ovlivnit ho různými experimenty, první slovo mého syna nebylo „táta“, ale „auto“ …
(Foto: Jens Brüggemann)
Často ve věku předškoláků cvičí svůj řečový projev tím, že dlouze vykládají. Listují v knihách a dívají se na obrázky v nich. Stali se zvědavějšími.
Navíc se snaží napodobovat své rodiče, což obvykle vypadá velmi zábavně (například při telefonování, čtení novin, domácích pracích, atd.), někdy to ale vede také k velkému úklidu, například když potomek objeví sůl a pepř v šuplíku … (Foto: Jens Brüggemann)
… nebo, skoro stejně jako maminka den předtím, začne uklízet šuplík s plastovým nádobím …
(Foto: Jens Brüggemann)
Děti v tomto věku chodí jistě, dokážou házet míč, hodně škrábejí a staví první věže z kostek. Plazí se po schodech, lezou na židle nebo do rodičovské postele. Dokonce se v tomto období učí chodit pozpátku. Při oblékání pomáhají rodičům tím, že natáhnou ruce nebo nohy. Není vždy užitečné, že všechny tyto dovednosti jsou, náš syn si například v této době pravidelně opouštěl pantofle a ponožky podle libosti … Je to začátek věku „Já to umím sám!“
(Foto: Jens Brüggemann)
V následujících měsících až do dosažení tří let se malí stávají čím dál samostatnějšími. S tímto je však spojená také jejich potřeba sdílet, a tak vás vaše dítě bude informovat o téměř všem, co dělá nebo se chystá udělat. Mluví krátkými větami, pamatují si dětské říkanky a říkají je při mnoha - vhodných i nevhodných - příležitostech. Děti v tomto věku začínají počítat, znají základní barvy, umí se obléknout samy (ale ještě se nevypouštějí) a jezdí na tříkolce. Rády poslouchají jednoduché dětské příběhy a někdy si samy sáhnou po obrázkové knize, když jsou maminka a tatínek zaneprázdněni. (Foto: Jens Brüggemann)
Malí běhají, skáčou a lezou, avšak ne vždy se odváží skočit zpět nebo sjíždět po skluzavce, když někam vylezou…
(Foto: Jens Brüggemann)
Když je s nimi na hřišti, začínají uzavírat první přátelství, tak, že běží s ostatními dětmi, aby společně sjížděli na skluzavce, lezli, skákali nebo se huňkali.
(Foto: Jens Brüggemann)
Věk mateřské školy
(3 - 5 let)
(Foto: Jens Brüggemann)
Děti ve věku tří až čtyř let se naučí dobře běhat a skákat. Umí dobře hodit míč a jezdit na tříkolce, možná už i na kole.
(Náčrtek: Jens Brüggemann)
Při lezení se stávají čím dál zručnějšími, strach z výšek ustupuje, ne tak u rodičů…
(Foto: Jens Brüggemann)
Můj syn byl ve chvíli, kdy byl pořízen tento snímek, čtyři roky starý.
(Foto: Jens Brüggemann)
Tento snímek byl pořízen s vestavěným bleskem v fotoaparátu (Canon G9). (Manuální nastavení, 1/500 s při cloně 4,5).
(Náčrtek: Jens Brüggemann)
Čtyřleté děti mluví jistě celými větami a začínají samy vést konverzace. Zpívají, začínají malovat obličeje, umí vysvětlit obrázky a kladou hodně otázek. Také už rozumějí obsahu televizních pořadů (pokud mají obsah…). Můj syn tehdy málokdy sledoval televizi, jen „směsici“ jako byl „Pan Bean“ a veselé domácí videa sledoval s potěšením.
(Foto: Jens Brüggemann)
Děti ve věku čtyř let se stávají ještě samostatnějšími: chodí samy na záchod, sami se oblékají, používají nůž, vidličku a lžíci.
(Foto: Jens Brüggemann)
Rádi si hrají s jinými dětmi a mají velkou fantazii, a proto často hrají rolové hry.
(Foto: Jens Brüggemann)
Když děti oslaví pět let, jsou schopny recitovat dětské říkanky a zpívat písně. Skákání, běhání, lezení a skákání je stále jistější, nyní si též nevypadnou vyšší lezecké konstrukce či stromy.
Návštěva „lezeckých parků“ může začít. Při tomto snímku jsem zvolil teleobjektiv, který jsem nasadil s velkou clonou, abych vyfotografoval pozadí neostré (a tedy klidnější). (Nikon D3 s 2,0/200mm; ISO 2000; 1/640 s při cloně 4,0). (Foto: Jens Brüggemann)
Nejjednodušší slova a někdy dokonce i krátké věty se ve věku pěti až šesti let čtou. Často se tyto malé děti už učí všechna písmena, včetně interpunkce.
Některé děti umí počítat do deseti, další do sta. Některé se už učí psát své jméno, stejně jako „maminka“, „tatínek“, „babička“ a „dědeček“. Pero a nůžky jsou správně drženy a používány. Nové dovednosti jsou se slávou učeny, například plavání…
(Foto: Jens Brüggemann)
… nebo fotbal. (Nikon D3 s 2,8/300mm; 800 ISO; 1/1000 s při cloně 6,3).
(Foto: Jens Brüggemann)
V tomto věku se malí učí, jak se zabavit sami, rádi si také hrají sami. Můj syn začal občas dokonce zavírat dveře do svého pokoje, aby mohl hrát sám bez rušení. Byl to poprvé divný pocit, pamatuji si, jak jsme se s manželkou na sebe vyděšeně podívali.
Zvědavost malých dětí je hnací silou, aby se dále učili; jsou doslova zvědaví a chtějí objevovat svět dospělých, a proto dále napodobují své rodiče. Často máte dojem, že vidíte sami sebe v dítěti. Drží nám před životem zrcadlo, objevujeme se v mnoha věcech, které děti dělají, znovu.
(Foto: Jens Brüggemann)
Školáci
(od 6 let)
Když se syn nebo dcera dostanou do školy, prošli v minulých letech již vývojem od závislého novorozence k téměř samostatné osobnosti. Verné rozhovory jsou nyní možné se potomkem, i když jsou přesto stále dítětem a občas se chovají extrémně hloupě.
(Foto: Jens Brüggemann)
Jejich fantazie je stále téměř nekonečná, což se projevuje při hře.
(Foto: Elli Bezensek)
Při vstupu do školy rozhodně udělejte fotografii (nebo nechte udělat)! Je to pro vaše dítě velmi důležitý den, a to byste mu nebo jí měli ukázat, například prostřednictvím krásné velké školní tašky a také tím, že oba manželé budou při této události přítomni. Fotografie byla pořízena fotoaparátem Nikon D2X (s objektivem 2,8/105mm) s ISO 200 a časem 1/250 sekundy při cloně 2,8.
(Foto: Elli Bezensek)
Pokud máte více dětí, neměli byste si nechat ujít možnost fotografovat je společně na jedné fotografii. To je vynikající dárek pro prarodiče na Vánoce! (Nikon D2X s 2,8/17-55mm při ISO 200 a 1/125 sekundy při cloně 8).
Foto: (Elli Bezensek)
V školním věku se „malí“ (nyní je již nenazýváme tak!) stávají čím dál samostatnějšími. Jsou v sportovním klubu, rozvíjejí ctižádost, mají přátele, se kterými se rádi setkávají. Těší se, když přinesou z sportovního turnaje medaile, a zlostí, když jejich tým zase jednou prohraje... (Nikon D3 s 2,8/300mm při ISO 1250 a 1/1600 sekundy při cloně 5,0).
(Foto: Jens Brüggemann)
(Foto: Jens Brüggemann)
Když je dítě ve školním věku, přijdou od něj stále více nové fotografické nápady. To je skvělé!
Využijte tvůrčí potenciál vašeho dítěte! Už se nemůžete vyhnout tomu, aby vaše dítě nepůjčilo kameru k vyzkoušení. Než se ale budete potívat strachy o svůj oblíbený foťák, je lepší dát dítěti vlastní.
Dospívající a dvacátníci
Když děti stárnou, mění se i fotografie z nich. Místo nahodilých snímků během hraní s panenkami nebo stavebnicemi nyní budou vyžadovány aranžované fotografie, …
(Foto: Elli Bezensek)
... které mladistvé buď ukazují v cool …
(Foto: Elli Bezensek)
…nebo ve svůdných pózách.
(Foto: Elli Bezensek)
Většina dívek se začne líčit nejpozději od dospívání. Pokud nejste jisti, raději by make-up měl být trochu silnější, protože na fotografiích obvykle vypadá méně nalíčeně než „v přírodě“.
Pokud si na focení najmete profesionální vizážistku (nebo vizážistu), zohlední to. Důležité je, že se líčí nejenom obličej, ale vytvoří se přechod na krku/dekoltu, aby model nevypadal jako „svíčka“ (hlava nalíčená tmavě, zbytek bíle).
Překvapivé, co dokáže profesionální make-up udělat z „obyčejné“ dívky, …
(Foto: Elli Bezensek)
...jak dokazují tyto před a po fotky fotografky z Paderbornu:
(Foto: Elli Bezensek)
Zde fotky jiného modelu, také pořízené tentýž den, jednou „normální“ …
(Foto: Elli Bezensek)
…a jednou po profesionálním nalíčení:
(Foto: Elli Bezensek)
A i ten „punky“ se, po setření líčidel, …
(Foto: Elli Bezensek)
…ukáže jako úplně normální holka „od vedle“ (Nikon D200 s 2,8/24-70mm; při ISO 320; 1/60 s na clonu 3,5 (1. foto) a clona 11 (2. foto)):
(Foto: Elli Bezensek)
I když mnoho teenagerů to neuzná, motivem č. 1 pro fotografie v této fázi života bude partnerské hledání; těsně následováno motivem č. 2: fotografie jako speciální dárek pro nového partnera. V tomto případě můžou být fotografie klidně „pikantní“ a pestrobarevné, aby působily „cool“. Tyto barvy se dosáhnou v postprodukci pomocí grafického editačního programu, kde se mění nasycení barev, manipulují se tónové křivky, hrá s se základní vyvážeností barev, upravuje se selektivní barevná korekce, nebo si zvolí některou ze stovek dalších možností; v závislosti na tom, jaké možnosti program nabízí a s čím si nejlépe poradíte. (Foto: Elli Bezensek)
Ale i klasické černobílé je zase „in“ u teenagerů. Fotka vznikla s pomocí Nikon D200 spojené s 2,8/24-70mm při ISO 100. 1/80 s na clonu 7,1.
(Foto: Elli Bezensek)
A pokud fotografie vedou ke zdaru (při hledání partnera), pak si můžete zanedlouho pořídit párové fotky svého modelu a jeho nové přítelkyně nebo přítele...!
Velmi hezké sestavení pro zásnuby vypracovala fotografka z Paderbornu pro svého bratra a jeho snoubenku. Tato koláž ukazuje uvolněnou radost, s níž se mladí lidé pustili do společného života. 
(Foto: Elli Bezensek)
Od roku 2007 jsou oba dva nyní ženatí. A kdo ví? Možná se brzy uzavře kruh života a oba získají první miminko, od kterého si následně budou moct pořídit první profesionální fotky...?
