Část 1: Úvod
Část 2: Vybavení
Část 3: Veselé focení
Část 4: Od bříška až po dospělost
Část 5: Fotografování uvnitř
Část 6: Fotografie venku
Tipy na osvětlení
Tváří v tvář s ohnisky
Hledání klidných nebo jednobarevných pozadí
Vždy v pohybu
Část 7: Rodinný život
Část 8: Tipy a triky (I)
Část 9: Tipy a triky (II)
Část 10: Archivace, úprava a prezentace dětských fotografií
Text: Jens Brüggemann
Fotografie: Jens Brüggemann (147), Leonie Ebbert (44), Elli Bezensek (61), Radmila Kerl (26), Ramona Prosch (5) a Kay Johannsen (4)
Skicy: Jens Brüggemann (27)
Část 6: Fotografie venku
Fotografování venku je pro většinu lidí snazší, protože se zdá, že problém s vhodným osvětlením - zdánlivě - přes den nevzniká. K tomu je ještě skutečnost, že venku máme k dispozici dostatek místa a nemusíme tak důkladně sledovat výřez obrazu jako u fotografií vlastního bytu. Obě názory jsou správné a zároveň nesprávné.
Tipy na osvětlení
Pokud chcete pořídit snímky, které vyniknou z mnoha dětských fotografií, nestačí se omezit pouze na převažující světelné podmínky. I když jsou tyto podmínky ideální, bylo by chybou nezasahovat pomocí osvětlovací techniky, abyste vylepšili podmínky pořízení snímku a dosáhli optimálního výsledku (velmi dobré fotografie)!
Málokdy však máme „ideální podmínky“; obvykle je slunce příliš jasné a výsledné kontrasty příliš silné. V takovém případě musíme zasáhnout!
(Fotografie: Radmila Kerl)
Ale co jsou ideální podmínky pro venkovní focení? Bohužel nelze na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Neexistují "ideální" podmínky, které by platily pro všechny situace pořizování snímků. To, jaké světlo fotograf považuje za ideální, záleží mimo jiné na konkrétní situaci, na zadání a koneckonců i na individuálních vkusech fotografa.
(Skica: Jens Brüggemann)
Někdo má rád silné postranní světlo, jiný zase difuzní ranní světlo, další zase náladové protisvětlo. Za téměř všech podmínek lze pořídit skvělé fotografie, ale použití blesků, aku-pohonů, reflektorů a/nebo difuzorů to výrazně usnadní!
Velmi přirozené a měkké osvětlení bez tvrdých stínů vznikne, když slunce zmizí za mrakem (nebo mrakovou pokrývkou) nebo při nízkých polojasných oblacích. Tento difuzní světelný záblesk je ideální pro dětskou fotografii, protože se jako fotografové nemusíme zabývat korekčními opatřeními. Vždy to „sedí“. Tuto fotografii jsem pořídil svým fotoaparátem Nikon D200 a objektivem 1,8/85mm (ISO 100, časová automatika na clonu 7,1).
(Fotografie: Jens Brüggemann)
Takhle přirozené a měkké osvětlení je také ideální pro dětskou fotografii, protože nezáleží na tom, do kterého směru fotíme - vždy jsou stejné světelné podmínky, bez velkých kontrastů, bez rizika, že model vystoupí ze stínu do přímého světla. Děti se mohou volně pohybovat, nejsme omezováni. To je ideální světlo pro živé děti, které skotačí, běhají, skáčou, poskakují, plazí se apod. (Nikon D3 s Nikkor 2,8/300mm při ISO 1250; 1/1250 s při cloně 4,5).
Při difuzním světle nejsme připoutáni k předem určenému místu.
(Fotografie: Jens Brüggemann)
Naopak, když nás silný sluneční záření ztěžuje práci. „Kde je hodně světla, bývá mnoho stínů“ je známá věta, která bohužel platí i pro fotografii. Pokud fotíte za přímého slunečního světla, musíte počítat s tím, že buď jsou světla vyfouknutá (tj. v hotové fotografii chybí detaily) nebo že stíny nezobrazují žádné detaily (tj. jdou do černé).
Čelit tomu lze, pokud bleskem rozjasníte stíny, jako tomu bylo i u této fotografie (slunce svítilo přímo shora se silným světlem). Fotografka použila fotoaparát Canon EOS 5D Mark II s objektivem 2,8/24-70mm při ISO 200 (1/200 s při cloně 11,0) a systémový blesk s ETTL automatickým bleskem.
(Fotografie: Radmila Kerl)
Pěkným doplňkovým efektem jsou jasně zářivé barvy, které vzniknou, pokud k existujícímu osvětlení přidáte blesk. Tento efekt lze ještě zvýšit, pokud necháte pozadí lehce podexponované.
(Skica: Jens Brüggemann)
Pokud chcete místo (přímého) blesku použít jemnější světlo, můžete s vestavěným bleskem (pokud je otočitelný reflektor) blesknout do odrazného světla (zde: od California Sunbounce), takže světlo odražené z něj bude působit trochu jemněji a přirozeněji a hlavně nebude padat přímo, ale lehce ze strany na model, jak ukazuje tato fotografie proti světlu zapadajícího slunce (Nikon D2X s 2,8/105mm při ISO 200; 1/60 s při cloně 4,8).
(Foto: Jens Brüggemann)
(Foto: Elli Bezensek)
(Skica: Jens Brüggemann)
Ještě jemnější světlo lze dosáhnout tím, že se použijí pouze odrazné panely (jeden nebo více). Na této fotografii bylo již světlo, které přicházelo jemně do stínu stromů, použito k rozjasnění dcery a matky, což vytváří velmi krásný měkký dojem a skvěle ladí s přátelskou náladou obrazu.
(Foto: Elli Bezensek)
Výhodou odrazných panelů je, že existují velmi levná řešení, takže si vždy můžete nechat jeden v kufru auta. A pokud není žádný k dispozici, můžete použít i bílé ploché látky nebo jiné materiály jako jsou například polystyrenové desky atd. Buďte kreativní! I bílé stěny domů nebo bílé tričko průvodce (rodiče jsou často přítomni při focení) mohou sloužit jako reflexní plocha! (Jednoduše vyzkoušejte, funguje to také skvěle, aby se blesk odrážel směrem k dětskému modelu!)
(Skica: Jens Brüggemann)
Práce s ohnisky
Bohužel mnoho fotografů využívá různé ohnisky výhradně k překlenutí vzdáleností nebo k fotografování dítěte s větším úhlem bez pohybu fotografa. Jedná se o legitimní, ale bohužel velmi "líný" způsob fotografování potomků, který nerozpoznává možnosti, jež různé ohnisky nabízejí.
(Foto: Leonie Ebbert)
Teleobjektivy jsou často používány k rozmazání pozadí fotografie. To funguje - ceteris paribus - čím delší ohnisko je, čím širší je zvolená clona a čím více lamel má clona objektivu. Čím je pozadí od modelu dál, tím více se tento efekt projevuje. Na této fotografii jsem použil 2,8/70-200mm na svém D2X (ISO 200; 1/250 s při cloně 4,0).
(Foto: Jens Brüggemann)
Naopak širokoúhlé objektivy jsou často používány k tomu, aby ukázaly, že se fotograf nachází "blízko dění". Jejich použití je vhodné zejména pro fotografie s reportážním charakterem díky jejich velké hloubce ostrosti.
(Foto: Leonie Ebbert)
Ve dovolené jsou širokoúhlé objektivy první volbou. Díky svému širokému záběru zachycují mnoho zajímavého pozadí (ideální pro zachycení i větších hotelových areálů), i při fotografování v těsných prostorách. (Canon G9; ISO 80; 1/320 s při cloně 4,0).
(Foto: Jens Brüggemann)
Dbejte však na to, že při použití širokoúhlých objektivů mohou být rušivé předměty v pozadí snímku snadno přehlédnutelné, což je později při úpravě fotografie obtížné odstranit, protože jsou ostré a zřetelně viditelné každému divákovi.
Hledání klidných nebo jednobarevných pozadí
Aby se pozadí příliš neodvádělo pozornost od našich malých "hvězd", doporučuji volit vzhledem ke kompatibilní barevnosti monochromaticky působící pozadí, pokud je to možné.
I když se při rychlém focení nebude mít čas vybírat pozadí, často i při neinscenovaných snímcích máte stále možnost rychle se posunout o krok doleva nebo doprava, abyste využili nového místa s možná lépe vyhovujícím pozadím.
Toto bude ovšem možné pouze při použití teleobjektivů. Při širokoúhlých ohnicích totiž krok doleva či doprava vůbec nepomáhá.
(Foto: Radmila Kerl)
(Foto: Jens Brüggemann)
Někdy není krok stranou tím správným postupem, ale pozicí fotografování z výšky nebo naopak z kolen.
Při této fotografii jsem se snažil zachytit svého syna z mírně vyššího bodu, protože za fotbalovým hřištěm byl tmavý řady stromů (s tmavohnědými kmeny), které jsem mohl ponechat těsně mimo záběr. Pokud bych na to nedohlížel, pozadí fotografie by bylo doslova rozděleno na dvě poloviny: dole zelená tráva a nahoře tmavě hnědé kmeny. (Nikon D3 s Nikkor 2,8/300mm; ISO 800; 1/1000 s při cloně 6,3).
(Foto: Jens Brüggemann)
Vždy v pohybu
Při hře a sportu běhají ti malí neustále! Už jste někdy viděli dítě hrát a pomalu se procházet? Pokud jste se dosud s fotografováním dětí moc nezabývali, budete na začátku zmatení; nebudete vědět, jak je doběhnout, kam běží, proč dělají oblouky; natož jak jim nejlépe při hře nastražit fotoaparát.
(Foto: Radmila Kerl)
Nejjednodušší způsob, jak zachytit potomstvo „v akci“ venku, je skutečně postavit se na špek. Nastavte svůj fotoaparát na manuální zaostření, poté co jste si vybrali nejlepší pozici a (ještě s automatickým zaostřením) jste zaostřili na konkrétní bod, kudy malí pravidelně procházejí. Tato metoda „pasti na zaostření“ je spolehlivější než jakékoliv automatické zaostření, teď už musíte jen stisknout spoušť v pravý moment. To vyžaduje trochu cviku, protože musíte zmáčknout spoušť krátce předtím, než děti dosáhnou tohoto bodu. Ale po pár pokusech to jistě zvládnete! (Nikon D200 s 1,8/85mm; ISO 100; 1/500 s při cloně 7,1).
(Foto: Jens Brüggemann)
Důležité je, abyste nesměřovali ostření do jakéhosi „prázdna“, ale vybrali si výrazný bod (jako například u výše zmíněného fotografie vrcholový bod chodníkové lávky), který můžete přes hledáček dobře rozpoznat.
Na silnici to může být například dopravní značení nebo olejová skvrna, na louce násep od krtka nebo klacek. Důležité je, abyste byli schopni zmáčknout spoušť krátce předtím, než dítě dosáhne tohoto výrazného bodu.
