Mé nervy byly odhalené po několik dní. Několik klientů tlačilo. Chtěli neodkladně představit své produkce, protože byli „překvapeni“ létem. Ono léto přišlo i letos prostě tak, pro některé zdánlivě nečekaně, ano, abych byl přesnější, úplně nečekaně a neplánovatelně. A k tomu blížící se venkovní veletrh ve Friedrichshafenu. Katalogy, bannery, termíny tisku, prostě běžný bláznivý shon. Mezi frontami: horskí a outdooroví fotografové. Ale předpovědi počasí byly neuspokojivé, nedělo se nic a já jsem seděl na rozpálených uhlích. Nakonec to bylo ale vybízení mé ženy, „ať už prosím přidělám ještě jednu polici na zeď“, co přeteklo pohár. Musel jsem ven, nejlépe do Karwendelu, bez zakázek, bez cíle, prostě tak - jen pro sebe, fotit květiny. Samozřejmě než jsem vyrazil, jsem ještě něžně přidělal polici na stěnu…
Dalšího rána jsem s velkým fotografickým batohem putoval údolím Rohntal. Od svého mládí miluji toto místo na zemi. Rozlehlé koryto, převyšované obrovskými severními stěnami východního hřebene Karwendelské hory a Vogelkarspitze. Uprostřed dvě nádherné horské pastviny a kolem jich tisíce květin.
šalamoun z údolí Rohntal. Fotografováno s makro objektivem 100 mm (Zeiss f2,8 100 mm Makro, Contax RTS III) a s malým reflektorem (zlatý/stříbrný zebrák). V popředí jsem záměrně ponechal žlutou květinu v rozostření, aby vytvořila barevný akcent. Karwendelské hory, Rakousko.
Moře jara, špetka konce světa, moje osobní reinkarnace jako horský a přírodní fotograf. Po třetím motivu s šalamounem jsem zapomněl na všechny termíny, všechny zákazníky, falešné předpovědi počasí, prostě na celodenní „nonsense“ (jak říká Bavor). Alespoň na pár hodin jsem se ponoril tělem i duší do blízkosti.
Ty jemné krystaly jsem fotografoval ve hloubce přibližně 50 metrů ve Vernagtferneru. Velikost záběru je přibližně 4 x 6 centimetrů. Kvůli totální tmě hluboko v tomto ledovci jsem je osvítil dvěma LED světly. Canon EOS 5D, Zeiss f3,5-4,5 28-70 mm s prodlužovacím kroužkem. Ötztalské Alpy, Rakousko.
Jak blízko je blízko, jak blízko je dobré?
„Pokud není obrázek dobrý, nebylo se dostatečně blízko“ - řekl už Robert Capa. V moderní horské a outdoorové fotografii platí tento výrok víc než kdy jindy. V blízkosti se nám otevírají zcela nové a různorodé možnosti. Nejde jen o běžné květiny a detaily v přírodě, ale také o sport a akci v horách. Bez ohledu na to, zda je to lano, mačky nebo kompas, vše, co naznačuje aktivitu, nebo vizualizuje a tematizuje diváka dění, je jako přední plán nebo hlavní motiv vítáno. Samozřejmě s detaily zase vzniká téma tvorby vícenásobků věcí a osob.
Významnou výhodou blízkého záběru je také nezávislost na „dobrém světle“. Ať už jsou to květiny nebo mačky, ledové krystaly nebo karabiny - tyto věci můžeme, alespoň teoreticky, fotografovat v jakémkoli světle a v jakémkoli počasí. Naopak: Při pěkném počasí, tj. modrou oblohou a přímým, silným slunečním světlem, jsou kontrasty pro tvůrčí blízký záběr často příliš velké. Právě ty detaily jsou za rovnoměrného osvětlení, tj. za zatažené oblohy, nebo také při dramatičtějším počasí často mnohem působivější a významnější. Získávají na výrazu, přesně proto, že nás žádné krásné světlo nebo dominantní sněhem pokrytá hora nepřitahuje.
špatné počasí, špatné světlo, právě mi přišly vhod ty žluté směrovky, abych do snímku vnášel trochu života a barvy. Canon EOS 5D, EF f4 24-105 mm L IS, výstup na Piz Kesch, Albula Alpy, Švýcarsko.
Jaké příslušenství má smysl?
S touto zásadní otázkou neodmyslitelně souvisí druhá otázka: Jak blízko chceme či musíme být ke svému motivu? Až do osmdesátých let se dalo hrubě odvodit minimální zaostřovací vzdálenost většiny objektivů z jejich ohniskové vzdálenosti. S 100mm teleobjektivem jste si třeba mohli zaostřit až na přibližně jeden metr, s 50mm objektivem na asi 50 centimetrů atd. List ve formátu A4 nebo obličej jste s tím mohli fotograficky zachytit do formátu naplno.
Tento cca 40 x 60 centimetrů velký výřez starého stromu by se měl dát fotografovat s jakýmkoli objektivem bez speciálního příslušenství. Contax RTS III, Zeiss f3,5-4,5 28-70 mm, Munt Baselgia, Švýcarský národní park, Švýcarsko.
Kdo chtěl být blíže, musel buď mezi fotoaparátem a objektivem umístit prodlužovací kroužek (= pouze prodloužení výsuvu bez skla) nebo do závitu filtru objektivu došroubovat tzv. předsádku, abychom se mohli přiblížit ke svému motivu (tato by měla být co nejkvalitnější, např. od Canonu 500 D). Oba způsoby jsou „ceny dostupné“ (cca 50 EUR až 150 EUR) a stále velmi vhodné pro použití v horách resp. venkovním prostředí, protože jsou malé a lehké.
V závislosti na tloušťce (prodlužovací kroužek) nebo síle (předsádka) můžeme takto fotografovat i ty nejmenší detaily do plného formátu. Já osobně považuji prodlužovací kroužek za flexibilnější, protože jej můžete použít s libovolnými objektivy. Předsádka však lze použít pouze u objektivů se stejným průměrem závitu filtru (omezeně rozšiřitelný pomocí redukčního kroužku). Doporučil bych lehké až střední teleobjektivy.
Druhým extrémem jsou čistá makro objektivy. Standardně jsou nabízeny v ohniskových vzdálenostech 50 mm, 100 mm a 180 mm. Nejenom že jsou značně větší a těžší než srovnatelné pevné ohniskové vzdálenosti, ale také podstatně dražší. Ceny mezi 500 EUR až 1000 EUR jsou zde běžné. Jejich výhodou je extrémně krátká nejkratší zaostřovací vzdálenost, která umožňuje fotografovat motivy až do měřítka 1:1, tedy 24x36 mm (vztahující se k filmu nebo plnoformátovým snímačům), do formátu v plné velikosti a bez dalšího příslušenství.
Pro toto extrémní detailní zobrazení pampelišky nestačila ani nejkratší zaostřovací vzdálenost 100mm makro objektivu; použil jsem Canon MP-E 65mm lupový objektiv na Canon EOS 5D, abych umožnil tento jen cca 12 x 18 mm malý výřez. Národní park Bellunské Dolomity, Itálie.
Ale s rychlým vývojem objektivů se výrazně zkrátila minimální zaostřovací vzdálenost všech objektivů. Zvláště s aktuálními zoomovými objektivy se přibližujeme k našemu motivu velmi blízko. Pár tipů: Pro telezoom s ohniskovou vzdáleností 70-200 mm je například zaostřovací vzdálenost jednoho metru velmi dobrá a zcela vhodná pro blízké fotografování. U standardních zoomů jako např. 24-105 mm by měla být již ve vzdálenosti 0,5 metru. V obou případech je pro nejdelší ohniskovou vzdálenost (tele) velmi dobrá, pro nejkratší však střední. Pro srovnání: Dobrý širokoúhlý pevný objektiv s ohniskovou vzdáleností 24 mm lze zaostřit až na 20 centimetrů, což znamená, že s ním přibližujeme motivačně blíže než s uvedeným zvětšováním - se stejnou ohniskovou vzdáleností!! Můj přístup je následující: Na čistě makrocestě (viz nahoře Karwendel) vezmu navíc 100mm makroobjektiv, na všechny ostatní cesty mám v batohu prodlužovací kroužek a předsádkovou čočku. Užitečný je malý blesk včetně odjištěného kabelu, abych mohl částečně osvětlit popředí.
Detail horolezeckého žebříčku na Aschaffenburger-Höhenweg, fotografován širokoúhlým zoomem s ohniskovou vzdáleností 17 mm na clonu 4, aby se nechal pozadí neostřené. Zillertalské Alpy, Rakousko. Canon EOS 1Ds MK III, EF f4 17-40 mm L.
Slabý blesk jsem zaměřil pouze na popředí. Je toto obrázek skutečně zajímavý? Nevím. Vznikl v rámci reportáže pro časopis, který vždycky chce „velmi, velmi mnoho detailů"."
Jako alternativu můžeme použít silnou Power-LED čelovku (= denní světlo!!). Skvěle funguje na zvýraznění, nejlépe však u statických motivů (květiny) a fotografování s stativem.
Dva ořezané květy rozháření při zatažené obloze. "Sluneční" dojem obrazu vznikl díky lampě na odvrácené světlo. Canon EOS 5D, Zeiss f2,8 100 mm Makro s prodlužovacím kroužkem, Národní park Bellunské Dolomity, Itálie.
I s malým, skládacím reflexním pláštěm lze velmi precizně a cíleně zvýraznit především za denního světla. Stabilní stativ, ideálně s možností obrácení středového sloupku, abychom mohli fotografovat co nejníže, je v makrofotografii naprostou nutností. Variabilní zácvik na nohách stativu, umožňující roztažení nohou stativu i v terénu, je velmi užitečný.
Jaké možnosti máme?
Klasický makroprostor je standardem a zároveň výzvou. Pokud jde o květiny a mnoho dalších detailů v přírodě, nic (kromě jara a drobného hmyzu) nám doslova neuniká.
Štěstí je, „když se příprava setká s příležitostí“. Obrázek byl hotově sestaven, již jsem udělal několik snímků, když se tato moucha na cca 2 sekundy usadila na dokonalém místě. Už jsem jenom musel vyfotit. Canon EOS 5D, Zeiss f4-5,6 100-300 mm s předsádkovou čočkou Canon 500D, Národní park Gesäuse, Rakousko.
Máme a potřebujeme nekonečný čas - pokud si ho vezmeme! Pro dobrou fotografii můžeme klidně ležet na louce i hodinu. Kdo například vyráží do hor s 100mm makroobjektivem, může objevit nekonečné množství motivů. Doporučuje se pro blízký prostor v přírodě, jak jsem již řekl, stativ, pokud možno s možností obrácení středového sloupku, abychom mohli fotografovat i z úrovně země.
Není to jen o tom, neotřást snímek (v dnešních dobách si můžeme u moderních kamer jednoduše nastavit citlivost ISO na nekonečno), jde mi také o precizní vytvoření snímku na milimetry. Venku v přírodě se odehrává podstatná část mé kreativity a dokonalá kompozice snímku je prostě nevyhnutelná, přestože jsou všechny možnosti v Photoshopu!! Který malíř by po dokončení své olejomalby na plátně ořízl, protože existují nůžky?
Kontrasty nemohou být větší. Naštěstí byl motiv ve stínu. Samozřejmě bych mohl všude oříznout, vybrat výřezy, formát na výšku, čtverec, atd., ale proč? Contax 645, 80mm objektiv s předsádkovým kroužkem. Londrangar, Island.
Rychleji, spontánněji a i bez stativu mohou být zvýrazněny ořezané detaily celek scény. Zde zpravidla vystavuji ostrost (důležitý, krásný nebo šílený) detail a vše ostatní se rozmazává v neostrosti.
Šikmé, náklonité, ořezané, osoby v neostrosti. Proč ne? Pokud se to líbí. Díky silnému širokoúhlí (17 mm) jsou obě dívky i při otevřené cloně (f 4) stále dobře rozpoznatelné - ne více, ne méně. Canon EOS 1Ds MK III, EF f4 17-40 mm L, Ziegspitz, Bavorské Alpy, Německo.
Samozřejmě můžeme tento styl fotografie také obrátit: Místo na popředí pak soustředíme ostrost na pozadí. Jemné a abstraktní zároveň mě pak neostřelý popředí zavede do obrazu.
U tohoto snímku jsou neostřelé plochy na popředí relativně velké. Díky živé, teplé barvě lišejníků je vnímám však příjemně. Míra hloubky ostrosti je skutečně věcí vkusu a u snímků tohoto typu by měla být kontrolována tlačítkem pro ztenčení clony. Contax RTS III, Zeiss f4-5,6 100-300 mm, Hoher Göll, Berchtesgadenské Alpy, Německo.
Pomocí extrémního zatmavení, tj. uzavřením clony na 22 nebo dokonce na 32, lze kombinovat oba styl obrazů a dosáhnout snímků, jejichž hloubka ostrosti sahá od blízkého popředí až do pozadí. Ale pozor, zde platí zvláště zásada „méně je více“. Tyto druhy fotografií jinak působí velmi rychle neklidně a přeplněně. Navíc překračují optické limity většiny objektivů. Způsobeno tzv. difrakčním rozmazáním, maximální ostrost při těchto clonových hodnotách opět klesá.
První květy v popředí byly pouhých cca 5 centimetrů od přední čočky 15mm plnoformátového rybího oka. Cloněno na 22, hloubka ostrosti se akuratně rozšířila až k obzoru. Canon EOS 5D, EF f2,8 15 mm, Barre des Ecrins, Dauphine, Francie.
Postup a technika
Při fotografování s stativem:
Když objevím motiv (v blízkém okolí často po dlouhém hledání), nejprve kolem něj obcházím, prohlížím si ho ze všech stran a až nakonec postavím stativ na vhodném místě. Poté si vyberu ohniskovou vzdálenost a vytvořím snímek. Následuje testovací snímek pro kontrolu expozice a stisknutím tlačítka clony stanovím resp. zkontroluji hloubku ostrosti.
Kam s ostrostí? U motivů tohoto druhu se mi často těžko rozhoduje. Canon EOS 5D, Zeiss f4-5,6 100-300 mm s přiblížením Canon 500D. Národní park Kalkalpen, Rakousko.
Mimochodem, v makrofotografii téměř vždy omezuji použití automatického zaostřování. Jednak nechci neustále přesouvat oblasti měření AF, jednak je zde funkce Live-View geniální pomoc, pokud jde o precizní zaměření prostřednictvím monitoru. Nakonec následuje samotný snímek: S aktivovaným odstupňovaným uvolněním zrcátka (abych zabránil jakýmkoli vibracím způsobeným zrcadlovou clonou) pohybuji se spouští s předstihem dvou sekund. Pokud je to možné, pracuji u statických motivů s ISO 50 nebo ISO 100, pouze u „pohybujících se“ objektů (květiny ve větru) jdu až na ISO 800, abych dosáhl krátké času závěrky.
Díky ISO 400 jsem mohl zmrazit mazlavé ostří se mírně pohybujícími vlasy trávy s časem 1/250 sekundy. Skála zahřívaná teplým ranním sluncem se odrážela v jezeře a tak mi poskytovala neobvyklé barevné pozadí. Canon EOS 5D, Zeiss f4-5,6 100-300 mm. Lago Leita, Národní park Gran Paradiso, Itálie.
No a když se všechny květiny veselě chvějí ve větru, hledám alternativy, které jsou zajímavé barvou nebo z hlediska formy a struktury.
Contax 645, 80mm objektiv s prodlužovacím kroužkem. Květy u Schwarzsee, Vysoké Taury, Rakousko.
Při detailním zaostření v oblasti sportovní akce obvykle používám vyšší hodnoty ISO, protože téměř výhradně pracuji bez stativu. Fotografická práce je zde spontánnější, rychlejší a často i improvizovanější než v přírodopisné fotografii. Přiblížím se zrakem skrz hledáček fotoaparátu ke svému motivu, podívám se, jak blízko mohu jít (omezeno blízkou pracovní vzdáleností objektivu), zároveň posuzuji pozadí a celkovou kompozici snímku. Často je pak „bauchentscheidung“, zda zachytím pouze přední plán ostře nebo zda rozšířím hloubku ostrosti směrem k pozadí cloněním.
Nemusíme vždy zaostřovat na to, „co je očekáváno“. Co je skutečně důležité ve snímku? Zde začínají volný prostor a kreativita zároveň.
Canon EOS 5D, EF f1,4 50 mm. U kamene, Zillertalské Alpy, Rakousko.
Právě toto „vidění“ obrazu při pohledu do hledáčku mi přináší nesmírnou radost. Blízký okraj je skutečně fotografickou objevnou cestou a je v každém případě lepší než zavěšování regálů.
Můj závěrečný tip: Jděte do Karwendelu a lehněte si do květinové louky, než vám spadne lampa (nebo regál) na hlavu …
Přeji vám hodně zábavy ve středním záběru!
