Uspořádání obrazu (část 1)
Vědomá konstrukce obrazové kompozice nelze podle mého názoru naučit nazpaměť. "Zlatý řez" a další pravidla uspořádání obrazu jsou pokusy vysvětlit, proč některé fotografie vynikají z davu; ale jako návody, jak konstruovat všechny fotografie podle těchto pravidel, by neměly být chápány.
Všichni mi známí fotografové opakovaně zdůrazňují, že své uspořádání obrazu provádějí více či méně nevědomky. Právě "z břicha". Naopak ten, kdo během tvorby fotografií (tedy během fotografování) musí nejprve dlouho přemýšlet, zmeškává (hlavně v koncertní fotografii) ty nejlepší okamžiky.
Přesto byste si měli průběžně klást několik otázek týkajících se tvůrčích otázek. A při výběru fotografií byste se měli vždy ptát, které z vašich fotografií vynikají - protože jsou o malý kousek lepší než ostatní - a proč: Jaký je ten malý, avšak rozhodující rozdíl? Ten, kdo si tyto otázky pravidelně kladou, získá také cit pro efektní uspořádání obrazu a dlouhodobě se zlepší. Ten, kdo ví o určitých efektech, bude v rozhodujícím okamžiku také (neuvědoměle, důvěřujíce instinktu) fotografovat lépe.
Obrázek 7.1: Kultovní ska kapela 80. let Madness (nejznámější "earworm": Our House) během svého koncertu v hale C-Halle v Berlíně dne 24. října 2012. Nestačí jen fotografovat známé osobnosti hudebního průmyslu. K umělecky kreativnímu uspořádání sestavy obrazu, ovládání expozice a zaostřování patří, pokud chcete být úspěšným koncertním fotografem. Canon EOS-1D Mark IV s objektivem EF 2,8/16-35mm při použité ohniskové vzdálenosti 35mm. 1/50 sekundy, clona 4,0, ISO 1 000.
(Foto © 2012: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
7.1 Neodřezávejte krk kytary
Při koncertní fotografii se opakovaně objevují některé typické tvůrčí výzvy. Správné zachycení kytaristy s kytarou k nim patří. Který obrazový formát bude tomuto motivu nejvíce vyhovovat? Vertikální formát s mnoha prostoru na straně, kde kytarový krk vyžaduje tenké místo? Nebo horizontální formát, ve kterém nejsou zachyceny nohy umělce? A někdy se také ukáže, že čtvercový formát je ideální, zejména pokud byla fotografie pořízena lehce skloněná. Vyhnout byste se však měli ořezávání fotografií tak, aby vznikaly "neformáty"; to jsou formáty, které se výrazně liší od obvyklých formátů (3:4, 2:3, 1:1). Při prohlížení takových fotografií bude divákovi obvykle vzbuzeno nepříjemné pnutí, jsou prostě "neharmonické", protože jsou neobvyklé (a také nesplňují obvyklý pohled člověka a jeho potřebu optické harmonie).
Obrázek 7.2: Když je na fotografii odstřižen kytarový krk (vpravo), vypadá to nějak "blbě". Lepší je ho zcela zachytit na fotografii, jak se to stalo na levé fotografii. Alternativně by bylo možné vytvořit z tohoto motivu čtvercový obrázek. Nikon D3S s objektivem 2,8/24-70mm-Nikkor při použití ohniskové vzdálenosti 32mm (levý obrázek) a 52mm (pravý obrázek). 1/250 sekundy, clona 2,8, ISO 5 000.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 7.3: Čtvercový obrazový formát rád používám pro portréty hudebníků (zejména kytaristů a bubeníků), protože tak mohu odstranit zbytečný prostor (podscénu), který často působí rušivě. Nikon D800 s objektivem 2,8/70-200mm-Nikkor při použití ohniskové vzdálenosti 185mm. 1/250 sekundy, clona 4,5, ISO 1 000.
(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
7.2 Zmijtející se mikrofon
Mikrofon včetně stojanu pro mikrofon jsou předměty, které - v závislosti na umístění záznamu a držení ruky - buď (někdy velké) části obličeje zpěváka(ček) zakrývají, nebo na ně vrhají tmavé stíny. Obojí působí na fotografiích nehezky a úkolem koncertního fotografa je proto také vybrat místo, které tomu předchází nebo alespoň zmírňuje.
Obrázek 7.4: Zde jsem měl smůlu: Kvůli předním reflektorům zde nafocení z předního místa (s bočním pohledem na obličej hudebníka) nevedlo k uspokojivým fotografiím, protože stín na ústech a bradě zamezil tomu, aby portrét byl pokládán za povedený (stín "deformuje" obličej umělce).
Jan Delay během svého koncertu dne 20. srpna 2010 na Zeltfestival Ruhr v Bochum/Witten. Nikon D3S s objektivem 2,8/24-70mm-Nikkor při použití ohniskové vzdálenosti 36mm. 1/2500 sekundy, clona 3,5, ISO 5 000.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 7.5: Mikrofon včetně stojanu pro mikrofon nám koncertním fotografům stále přináší problémy. Často zakrývá příliš velké části obličeje nebo na hrdle a krku umělce vrhá nevzhledné stíny. Pokud se fotograf (jak je tomu u této fotografie) postaví mírně šikmo před zpěvákem, nevyskytují se žádné problémy. Pokud však budete stát přímo před ním, mikrofon zakrývá příliš mnoho obličeje. (Pro lepší porozumění si představte ve své mysli, že u této fotografie by byla pozice kamery trochu více vlevo, takže by fotograf stál přímo před zpěvákem... Přímý pohled spolu s perspektivou shora dolů z příkopu by nevedly k žádnému použitelnému výsledku). Patrice & Shashamani Band na koncertě dne 17. listopadu 2005 v Berlíně.
(Foto © 2005: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Pak je lepší změnit místo snímku a zpěváka(čku) fotografovat spíše ze strany, ale stále z přední strany.
Poznámka: U zpěváků, kteří drží mikrofon pravou rukou, je nejvýhodnější fotografovat je ze skloněného levého předního úhlu (z pohledu zpěváka). Pokud byste je fotili ze skloněného pravého předního úhlu (znovu z pohledu umělce), zakrývalo by to nejen mikrofon, ale navíc i ruku umělce (nebo její) obličej. U zpěváků leváků platí totéž, pouze obráceně.
Obrázek 7.6: U praváků není stanovisko kamery ze skloněného levého úhlu zpředu tak optimální, protože kromě mikrofonu zakrývá i ruka zpěváka části obličeje (viz levý obrázek). Stanovisko napravo od zpěváka je pak výhodnější. Na pravém snímku jsem stál zřetelně napravo od zpěváka, takže jsem mohl udělat profilový obrázek, na kterém mikrofon neruší. Tim Bendzko na koncertu dne 24. srpna 2012. Nikon D4 s 1,4/85mm-Nikkor. 1/400 sekundy, clona 3,2, ISO 3 200.
(Foto © 2012: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Poznámka: Pokud zjistíte, že pozice pro pořizování fotografií nevede k optimálním výsledkům, měli byste ji změnit, i kdyby tím byl ztracen čas. Raději udělat méně snímků, ale v lepší kvalitě (z hlediska kompozice), než fotit pouze průměrné fotografie.
7.3 Občas fotografovat detaily
Koncertní fotografové se obvykle zaměřují pouze na fotografie (nejznámějších) hvězd. V nejlepším případě ještě získají fotografie celé skupiny. Obojí je z hlediska komerční a redakční využitelnosti fotografií do značné míry správné. Redaktoři nevyžadují fotografie z druhého nebo třetího řádku umělců, ale pouze nejznámější akty hudební branže.
Avšak prodejní možnosti lze výrazně rozšířit, pokud navíc pořídíte působivé fotografie z dění na jevišti a za jevištěm a z koncertního sálu.
Především detailní fotografie, například hudební nástroje, jsou vhodné k publikaci v nějaké (neutrálnější) formě. Buď jako vizualizace koncertů obecně, nebo jako obal na CD, nebo obecně jako symbol pro hudební nástroj (odpovídajícímu zobrazenému hudebnímu nástroji). Například elektrická kytara ztělesňuje celosvětově známý symbol pro rockovou hudbu.
Obrázek 7.7: Detaily někdy sdělují více než „celé“. Navíc jsou často mnohem snáze „prodejné“, protože jsou univerzálnější než portréty hudebníků (nicméně ne v redakční části; tam jsou portréty hudebníků samozřejmě žádanější než abstraktní detailní fotografie). Nikon D3S s 1,4/85mm-Nikkor. 1/160 sekundy, clona 2,2, ISO 1250.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
7.4 Zachytit mimiku umělců
Koncertní fotografie je fotografií života. Fotografie výbuchu show a akrobatických tanečních čísel jsou stejně žádané jako působivé záběry s úžasnými světelnými efekty v pozadí. Nicméně dobrým fotografům by mělo také záležet na zachycení mimiky zapojených aktérů, protože ta často vypráví více než tisíc slov.
Obrázek 7.8: „Uuuhps ... Právě jsem se tady pokazil?“ se zdá se ptát kytarista na Bochum Total-Festivalu. Zachycení mimiky umělců dělá koncertní fotografii zajímavější a pestřejší. Bylo by to špatné a nudné, kdyby všichni hudebníci stáli na pódiu pouze chladně a nezajímavě. Nikon D800 s 2,8/70-200mm-Nikkor. 1/500 sekundy, clona 4,5, ISO 800.
(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Skutečná radost a nadšení z přivítání fanoušků, soustředěné hraní na kytaru, výraz úlevy nebo nadšené ponoření se do hudby jsou všechno okamžiky, které stojí za to zachytit fotograficky.
Obrázek 7.9: S jakou za- vášni Cecilia Bartoli (zde na koncertu v Berlineské filharmonii dne 17. listopadu 2007) absolvuje své vystoupení, lze docela dobře vidět v tomto momentce.
(Foto © 2007: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Poznámka: Koncertní fotografie nežije pouze skvělou choreografií, nákladnými scénickými prvky, sofistikovanou světelnou show nebo výbuchem tanečních čísel. Zejména portréty hudebníků jsou tím, co si diváci rádi prohlížejí.
Pokud hvězdy na pódiu neukazují pouze své profesionálně nastudované pohyby a svůj obličej jako tuhou „oficiální“ (většinou vždy stejně usměvavou) masku, ale občas i upřímné, neprocvicené reakce, může být koncertnímu fotografu právem hrdosti při zachycení zvláštního („intimního“) okamžiku.
Nakonec by měli mít zájemci o hudbu a fanoušci příležitost vidět/zjistit skutečného „člověka“ za fasádou.
Obrázek 7.10: Sunrise Avenue na koncertě na ZFR v Bochumi dne 27. srpna 2012. Koncentrovaný a trýznivý výraz obličeje kytaristy odhaluje, s jakou vášní se zde hudba hraje. Nikon D4 s 1,4/85mm-Nikkor. 1/1000 sekundy, clona 2,5, ISO 2500. Priorita clony (časová automatika).
(Foto © 2012: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 7.11: Hra na bicí je tvrdá, vyčerpávající práce. Zvláště když sedíte přímo před (horkým) reflektorem. Skutečnost, že hudebníci stále hrají se vší vervou, mnohdy dokazuje jejich mimika. Ta ukazuje vášeň, kterou umělci věnují své hudbě. Nikon D800 s 2,8/70-200mm-Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 180mm. 1/400 sekundy, clona 4,0, ISO 800.
(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
7.5 Zachycení očního kontaktu umělce
Fotografie osob (platí zejména pro fotografie slavných, jako jsou například hudebníci) působí nejintenzivněji, když fotografovaná osoba přímo zírá do kamery. Pro diváka se pak zdá, jako by mu hudebník přímo hleděl do očí. Přímý pohled do kamery je tedy šťastnou náhodou a každý koncertní fotograf si ji stejně radostně jako hekticky přijímá (takový pohled přitom netrvá déle než zlomek sekundy).
Avšak je důležité se vyvarovat aktivního požadování přímého pohledu, například máváním umělci na jevišti nebo něčím jiným, co by mohlo přitáhnout pozornost, protože takové chování ruší a odvrací pozornost hudebníků. Pokud tím dojde k dočasné přerušení nebo jinému narušení perfektního průběhu koncertu, měl by se fotograf vyrovnat se zabezpečením (pokud by bylo narušení zaznamenáno).
Obrázek 7.12: Opakujícím se vrcholem je, když na mě koukají do kamery jednotliví hudebníci. Tento oční kontakt má trochu osobního nádechu a nakonec se také dívá hudebník přímo do očí pozdějšímu divákovi. Překvapeně potěšený výraz tohoto umělce vzešel z toho, že jsem pro tento koncert použil svou výtvarně lakovanou Nikon D4 spolu s objektivem stejně lakovaným (fotografie zde najdete na www.pimpyourcam.de). Nikon D4 s 1,4/85mm-Nikkor. Exponováno 1/1600 sekundy, clona 2,0, ISO 2500.
(Foto © 2012: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 7.13: Zpěvák Roger Hudgson během svého koncertu v Admiralspalastu v Berlíně dne 14. května 2013. Hudebníci na jevišti musí neustále navazovat přímý oční kontakt s publikem, aby viděli reakce. Stává se tak, že pohled zasáhne i jednotlivé fotografy. Canon EOS-1D X s EF 2,8/400mm. Exponováno 1/250 sekundy, clona 2,8, ISO 2500.
(Foto © 2013: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Poznámka: Pokud se naskytne příležitost, kdy se některý z hudebníků dívá přímo do vaší kamery, uchovejte si tento okamžik, i když ne všechny "ingredience" fotografie jsou dokonalé. Raději trochu nedokonalý obrazový výřez nebo suboptimální osvětlení než ztracená šance na fotografii, na které se hvězda dívá přímo do vaší kamery.
7.6 Fotografování během použití mlhy
Mlha a osvětlení jsou na koncertech neoddělitelně spojeny. Musíme si uvědomit: Světlo v místnosti bez prachu a mlhy není viditelné (až když světlo dopadne na předmět). Fotogenické světelné paprsky, které jsou na koncertech tak typické, by neexistovaly, pokud by nebylo vždy i zapojení mlhových strojů. Teprve tehdy světlo dostává svůj zasloužený prostor! V praxi to znamená, že i když jsme jako fotografové závislí na mlze (abychom měli efektně nasvícená jeviště), zároveň musíme dávat pozor, aby se mlha nepřehnala před hudebníky a nepřekážela nám v jasném vidění umělců.
Obrázek 7.14: Blackmail na koncertě dne 12. července 2013. Portrét zpěváka v poslední chvíli: Když se mlha začne rozptylovat před členy kapely, můžeme jako fotografové jen čekat, až se mlhavé opary opět rozplynou. Zde jsem ještě stihl udělat několik záběrů, než mi mila zakryla jasné vidění. Obvykle změna zpěváka kapely znamená problémy s akceptací u fanoušků. Ovšem u Blackmail je to jinak: Zpěvák Mathias Reetz je členem od roku 2010, a kapela („Nejznámější německý indie-rockový tajn tip“; založena v roce 1994) je živější než kdy jindy, jak dokázala na úspěšném festivalu v letním 2013 v Bochum Total! Nikon D800 s 2,8/70-200mm-Nikkor při ohniskové vzdálenosti 200mm. Exponováno 1/320 sekundy, clona 5,6, ISO 800.
(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
7.7 Ukázat původ paprsků světla
Jak bylo již uvedeno, lightshow na koncertě by neměla mít tolik významu v rámci choreografie, kdyby současně použití mlhy neumožňovalo zviditelnit paprsky světla. Fotografie, na kterých jsou sice paprsky světla většinou viditelné, ale neukazují původ světel, působí "nedokonale" a "neprofesionálně".
Divák (neuvědoměle) očekává, že na fotografiích s paprsky světla uvidí také reflektory jako místo jejich původu. Dbejte tedy při kompozici vašich fotografií na to!
Obrázek 7.15: Nevypadá to dobře, když paprsky světla nejsou zobrazeny z jejich původního zdroje (světla). Obloučkovitě vyfocené působí rušivě. Samozřejmě nelze nikdy zaznamenat všechny reflektory jako původ paprsků světla; ale alespoň u těch nejdůležitějších (nejjasnějších) byste to měli zkusit. Nikon D3S s 2,8/24-70mm-Nikkor při ohniskové vzdálenosti 28mm. Exponováno 1/500 sekundy, clona 2,8, ISO 5.000. Priorita clony (časový automat) s měřením expozice na bod.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
7.8 Kompozice obrazu publikovat (také) podle světel
Kdo nechce pouze dokumentovat koncert, ale také ho chce tvořivě zachytit, nemůže se vyhnout tomu, aby si neproleskl, na kterém místě by měly být například jednotliví členové kapely vyfoceni. Není vždy nutné opustit svou pozici. často stačí malá změna úhlu snímání, aby byl umělec například vyfocen přímo před jedním ze světelných paprsků.
Tyto malé změny perspektivy (často postačí pohyb těla na bok při zachování pozice pořízení) jsou efektivnější, čím blíže je umělec k nám na jevišti.
Pokud je osoba k fotografování dál, jsou změny naší pozice nezbytné.
Obrázek 7.16: H-Blockx (zde s zpěvákem a zakladatelem skupiny Henningem Wehlandem před reflektorem-paprskem světla) na svém koncertu dne 31. srpna 2010 na ZFR v Bochumi/Wittenu. Nikon D3S s 2,8/24-70mm-Nikkor při ohniskové vzdálenosti 70mm. Exponováno 1/640 sekundy, clona 2,8, ISO 6.400.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
7.9 Nezapomeňte na skupinovou fotografii kapely
Není zcela snadné realizovat, ale téměř nezbytné je umístit všechny členy kapely do fotografie (skupiny).
Často jsou fotografovaní pouze „frontmani“ nebo „frontmanky“ kapel tiskovými fotografy. Na tomto místě v předním příkopu přímo před hvězdou panuje vždy hustý dav a tlačení při boji o nejlepší pozici pro fotografování.
Přesto mají fotografie celé kapely svou zvláštní hodnotu; a to nejen v případě nových obsazení. Takže se snažte při každém koncertu alespoň jednou pořídit povedenou (celo-) kapele.
Z hlediska výtvarného je to vždy výzva, protože jednotliví hudebníci nemusí vystupovat poslušně za sebou seřazení (výjimkou například: Kraftwerk; ale také mnoho chlapeckých skupin a dívčích skupin, u kterých taneční choreografie vyžaduje určité pořádky při vystoupení).
Obrázek 7.17: Mnoho skupin má 1 až 2 nejvýznamnější členy, zatímco ostatní hudebníci se často mění (příkladem je: BAP). Obvykle tedy stačí fotografovat frontmana. Fotografie ostatních členů kapely (nebo hostujících hudebníků) se obvykle nedají (redakcím atd.) prodat. Existují však také kapely, u kterých byste měli zkusit fotografovat všechny členy; ideálně shromážděné na jediné fotografii. The Temptations (zde během koncertu v Berlíně dne 2. listopadu 2007) určitě patří mezi ně, i když jejich původní sestava z roku založení 1960 již dlouho neexistuje. Během evropského turné 2007 byli přítomni Otis Williams (jako jediný zakládající člen), Ron Tyson Terry Weeks, Walter Herndon a Bruce Williamson. The Temptations byli mimochodem v roce 1999 uvedeni do Síně slávy vokálních skupin.
(Foto © 2007: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Obrázek 7.18: Pokud se členové skupiny pohybují tak tempem jako u Culcha Candela (zde během jejich koncertu dne 20. srpna 2011 na festivalu stanů Ruhr v Bochum/Witten), není snadné pořídit fotografii, na které jsou všichni 6 členové kapely (a aby navíc nebyli zakryti jinými hudebníky/tanečníky). Jejich současná sestava sestává z Johnnyho Strange, Itchybana, Larsita, pana Reedoo, Don Caliho a DJ Chino (na fotografii viditelný vzadu vpravo). Nikon D3S s 4,0/24-120mm-Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/400 sekundy, clona 4,0, ISO 3 200.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Poznámka: Na mnoha koncertech se kapela na konci loučí tak, že se vzájemně drží za ruce a společně postaví před publikum do řady. Ideální motiv pro fotografii celé kapely. Nicméně bude výjimkou (například na festivalech „zdarma a venku“) možné fotografovat poslední skladby. Standardním postupem na koncertech je stále, že fotografové mohou fotografovat pouze během prvních prvních tří písní.
7.10 A také nezapomeňte na bubeníka
Jeden člen kapely bývá velmi často zapomenut fotografy: bubeník! To je pravděpodobně způsobeno tím, že během celého koncertu sedí za svým „bubenickým stanem“ a na rozdíl od ostatních členů kapely nemá možnost postavit se na scénu do popředí. Bubeníci koncentrovaně a efektivně vykonávají svou práci - obvykle bez „show“ (kromě úchvatných bicích sól).
Většina z nich je fotogenická - v plném tělesném nasazení - takže byste při fotografování na koncertě měli vždy dbát i na tyto důležité členy kapely.
