Experimentální fotografie z frustrace a nudy. Fotoaparát a objektiv (a samozřejmě také fotograf) byly přímo nad zemí. I přes krátkou časovou expozici 1/500 sekundy jsou ledové krystaly již zobrazeny jako krátká stopa. Canon EOS 5D Mark II, EF f2,8, 14 mm L II s clonou 22!! a ISO 640. Grubigstein, Lechtalské Alpy, Rakousko.
Grubigstein, Lechtalské Alpy, Prosinec 2008. Fénové větry mě neustále tlačily na hřeben až ke krutému kontaktu se zemí. Ledové krystaly postříkávaly pokožku jako jehly. Všude pronikala led a sníh, do každého otvoru oblečení, ale také do každého ještě tak malého škvírku v kameře a objektivu. Na protější Zugspitze byly toho odpoledne naměřeny bouřlivé větry až do 180 km/h, při teplotě vzduchu minus 16 stupňů. Zabaleni do anoraku a nepromokavých kalhot, s balaclavou a lyžařskými brýlemi jsem vyčkával toho, co přijde. Ležel jsem ve sněhu a jednoduše se dělal „mrtvý“, alespoň když se nade mnou přehnaly poryvy větru. Většinou se předznamenaly akustickou směsicí hromu a hřmění rychlíku. Jak už jsem zmínil: Neležel jsem na hoře Mount Everest ve sněhu, ani ne na Mont Blancu, ale na 2232 metrů vysokém Grubigsteinu. Mým cílem bylo fotografovat obrovskou západní stěnu Zugspitze za večerního světla. Světlo bylo dobré, motiv nádherný, jenom fotografování bylo nemožné. Nepodařilo se mi ani postavit stativ, ani v klidu vyfotit snímek. Jediné, co se mi podařilo, byly pár autoportrétů a detailů zánětů sněhu ve vichřici. Ale už po pár záběrech byly kamera a objektiv úplně zaledněny a tím nepoužitelné …
Co bylo špatně? Mohl jsem udělat něco lépe?
Autoportrét ve vichřici. Díky relativně „dlouhé“ časové expozici 1/80 sekundy jsou velmi rychlé ledové krystaly již zobrazeny jako delší stopa. Canon EOS 5D Mark II, EF f2,8, 14 mm L II s clonou 22!! a ISO 640. Grubigstein, Lechtalské Alpy, Rakousko.
Hned v úvodu: V tomto tutoriálu nejde o techniku nebo zásadní technické tipy. Můžu a chci jednoduše sdílet své zkušenosti s touto problematikou. Možná se tak dá vyhnout některým fotografickým „větrným“ situacím.
Vzhledově „pohodový“ snímek. Podmínky však byly nepříjemné: silná zima a větrné bouře. Canon EOS 5D, EF f4,0 17-40 mm L s clonou 8 a ISO 320, čas expozice 1/1250 sekundy. Wassertalkogel, Ötztalské Alpy, Rakousko.
Zima a bouře - Sníh a led
Existuje mnoho faktorů, které nám mohou ztížit fotografování ve vysokohorských podmínkách a obecně v zimní přírodě. Tlustý, neohrabaný oděv nás zpomaluje, zima paralyzuje pohyby, k tomu ještě často objemné rukavice, které neusnadňují ovládání malých „myších kin“ na fotoaparátech. Podle mě jsou ideální rukavice s otočným návlekem (Mammut, Salewa). S jedním pohybem mám s nimi volné špičky prstů, abych mohl pracovat bez omezení. Jakmile jsou prsty studené, návlečka jde zpět a po krátkém kroužení s rukama je zase vše v „teplé“ oblasti. Ovládání tlačítek je těžké i přesto. Alespoň u moderních zrcadlovek střední a vyšší třídy jsou otočné knoflíky a tlačítka konečně poměrně dobře utěsněny. I snímač nemá se zimou žádný problém. Naopak: Nízká teplota znamená menší šum!
Po dvoutýdenním přechodu zimou Spitsbergenu se na posledním průsmyku před Longyearbyen na okamžik zvedla bouře. Teplota mínus 28 stupňů, rychlost větru asi 80 km/h. Přestože byly extrémní podmínky, neměl jsem ani s kamerou, ani s filmy žádný problém. Canon F1N, FD f3,5 20-35 mm L, Fujichrom 100, Spitsbergen.
Problém s energií: Současné běžné lithium-iontové akumulátory fotoaparátů jsou zásadně odolné vůči chladu - ale pouze tehdy, jsou-li nové. Po roce s průměrným počtem nabíjecích cyklů jejich výkon klesá. Po dvou letech intenzivní fotografií jsou stejně „prázdné“ jako většina baterií v mobilních telefonech po této době.
Na výletě nosím vždy náhradní akumulátor, který se snažím nosit co nejtepleji u těla. Na delších akcích (přechody na lyžích, treky atd.) bez možnosti dobíjení mám sebou až čtyři náhradní akumulátory, všechny samozřejmě co nejčerstvěji nabité.
Faktem je: Kvalitní fotoaparáty fungují i při teplotách pod minus 20 stupňů a zvládnutí dodávky energie lze, alespoň na několik dní, zajištění. Obtížné jsou opravdu dlouhé výpravy. Už několik let jsou konečně nabízeny kvalitní mobilní solární panely od společnosti Solarfocus (Krimmer Outdoor). Mezitím jsem je vyzkoušel na různých cestách, včetně And, při velkých mrazech. Můj výsledek: Fungují velmi dobře v teplých oblastech.
Při studeném počasí je však téměř žádný iontový tok, tzn. i přes slunce se lithium-iontové baterie obtížně nabíjejí. Existují však triky, jak zmírnit tento problém: do svého spacáku dávám nabíječku, záložní akumulátor, akumulátor k nabíjení a lahev s horkou vodou a položím je na izolační podložku na slunci, vedle otevřeného solárního panelu. Dokonce i při minus 20 stupních zůstane nabíjecí jednotka dostatečně teplá na nabíjení.
A hleďte ...
"Výprava do temnoty" jsme nazvali týdenní fotografickou produkci v Lyngenalpech uprostřed norského Severního Norska v polovině prosince. Velký mráz, bouře a neustálá tma (s krátkou fází soumraku kolem poledne) byly fotograficky velkým výzvou. Mnoho podexponovaných obrázků bohužel způsobilo silný šum. Canon EOS 5D, EF f4,0 17-40 mm L s clonou 4, 1/15 sekundy, blesk a ISO 250. Rundtinden, Lyngen, Norsko.
Důkladná příprava je všechno. Dokonce i za skutečně nepříznivých podmínek existují některé triky, jak udělat co nejvíce dobrých fotografií co nejdéle. Důležité jsou přednastavení fotoaparátu.
V případě extrémních podmínek, jako jsou popsané na Grubigsteinu, určuji již předem (např. ve stínu skal) důležité parametry:
• 1. Vysoká citlivost ISO, abych fotky co nejméně roztřásal (např. ISO 400 nebo 800).
• 2. Objektiv, ideálně zoomový, abych měl více možností.
• 3. Určím clonu, v normálním světle obvykle střední hodnota kolem clony 8.
• 4. Nakonec se ujistím, že je na paměťové kartě dostatek místa. Pak musí všechno jít rychle: dolů objektivní kryt - tvořit obraz - několikrát spouštět - znovu nasadit kryt.
Kolem poledne jsme si užili na Goalborri, přestože bylo studeno a foukal vítr, nejjasnější fázi dne. Přesto by bez blesku osoba téměř nebyla vidět. Za takových podmínek se někdy musím i já disciplinovaně "nutit" k fotografování. Canon EOS 5D, EF f4,0 17-40 mm L s clonou 4, 1/60 sekundy, blesk a ISO 250. Goalborri, Lyngen, Norsko.
Cenná ochrana objektivu je v případě sněhové bouře (ale také písečné bouře nebo deště) sluneční clona. Přední čočka zůstane s ní, zejména u dlouhých slunečních clon teleobjektivů, mnohem déle suchá a čistá než bez jakéhokoliv sluneční clony.
Pokud je to možné, fotím neproti větru, ale snažím se využít motivy bočně k větru nebo se zády k němu. Naprosto důležité: Při bouřce, což znamená sníh a ledové krystaly ve vzduchu, by měla být výměna objektivu venku nezbytně zamezena, aby se zachovala ochrana senzoru. I ta nejlepší čištění senzoru nepomůže, když se taje ledové krystaly na senzoru. Pokud je výměna objektivu skutečně nezbytná, otočím se do stínu, do větru a vyměním objektiv před tělem uvnitř bundy. (Pozor: při větrem se zvětšujícím břiše těsné!!) V každém případě by fotoaparát měl být držen s bajonetem dolů, aby špína/sníh spíše vypadávaly ven než dovnitř. Vlhčené, někdy i zmrzlé fotoaparátové vybavení čistím až znovu v suchém a chráněném prostoru. Nemusí to být teplé místo!! V topených prostorách by se fotoaparát a objektivy nejprve zamlžily a po delší dobu by se vůbec nemusely vysušit. Obvykle nechám kamerovou tašku zavřenou v místnosti a počkám, dokud se teplota nepřizpůsobí.
Alternativně, v případě rychlosti, lze fotoaparát včetně objektivů (stále v chladu) zabalit do plastové tašky a tu uzavřenou, s co nejméně vzduchem v tašce, vzít do tepla k přizpůsobení. Kondenzační vlhkost se teď bude tvořit na tašce a ne na fotoaparátu.
V případě sněhové jeskyně je obvykle o dost tepleji než venku (v tomto případě mínus 1 stupeň namísto mínus 15 stupňů), ale také značně vlhčeji. Přední čočka byla mírně zamlžená navzdory přizpůsobení teplotě. Canon EOS 5D, EF f4,0 17-40 mm L s clonou 4 a ISO 400, čas závěrky 0,3 sekundy, stativ. Geißkopf, Zillertalské Alpy, Rakousko.
Co je ještě důležité pro pořizování dobrých fotografií ve sněhové bouři? Vytrvalost, klid a koncentrační schopnosti. Nejdůležitější je však zkušenost: Nejen k tomu, abych vůbec dělal fotografie, ale také abych s rozumem a disciplínou opětovně zabaloval fotoaparát včas. Mou již opakovaně omrzlou palčivou a nohy mi tento fakt bohužel bolestně připomněly. Kdyby nebylo nekonečného lovu dokonalého obrazu ...
Mínus 25 stupňů a bouře ve výškách na hřebeni Marmolady. Nad údolími dokonalé mléčné moře. Výsledkem byly čtyři osvícené filmy a dvě omrzlé palce, způsobené výměnou filmu a objektivu!! Canon EOS 1V, EF 3,5-4,5 70-210 mm, Fuji Velvia. Marmolada, Dolomity, Itálie.
Pro toto snímání písečné duny v bouři jsem riskoval škody na fotoaparátu a objektivu (což bylo hloupé). Jemný foukaný písek se bohužel dostává všude.
Zde je „ostřelování“ téměř nemožné. Canon EOS 1Ds MK III, EF f4 70-200 mm L IS, clona 8 při 1/250 sekundy a ISO 320, stativ, Sossuvlei, Namibská poušť, Namibie.
Teplo, písek a prach
Přímo předem: Nemám rád ani teplo, ani písek a prach. Ale někdy to jednoduše nelze vyhnout cestování do pouštních oblastí. Klobouk dolů před všemi fotografy, kteří se v takových oblastech cítí dobře a dokonce dělají dobré fotky.
Problémy a nepříjemnosti, se kterými se tam „potýkáme“, však mají určité paralely s chladnými oblastmi této země. Mnoho „tipů pro chlad“ je tak v pouštích užitečných: držení fotoaparátu s bajonetem dolů při výměně objektivu, samozřejmě tu v uzavřených prostorech, vozidlech, sáčcích!! nebo alespoň uvnitř bundy ve stínu.
Důležitá je také sluneční clona, nejen k ochraně přední čočky před vánkem písku, ale především k minimalizaci odlesků a odrazů (ať už na sněhu nebo v poušti). Opravdu pevná kamerová taška je v poušti ještě důležitější než v horách.
Jemný písek pouštní bouře se skutečně dostane všude. Mnoho kolegů přepravuje svoji výbavu, aby ji dokonale chránili, na dlouhé pouštní výpravy v kufrech Zarges (odolné, těsné hliníkové schránky). Ale co dělat, když musím vytáhnout celou výbavu třeba o 100 výškových metrů na dunu?
Preferuji ve všech oblastech a pod všemi klimatickými podmínkami na této planetě moderní foto batohy s vodotěsnými zipy a integrovanými deštníky a vlastně si s nimi docela dobře vystačím.
Poušť však může být také nádherná. Pokud je, jako na této fotce, bezvětří a příjemné teplo. Canon EOS 1Ds MK III, EF f4 70-200 mm L IS, clona 6,3 při 1/80 sekundy a ISO 320, stativ, Sossuvlei, Namibská poušť, Namibie.
Jedním malým, ale velmi důležitým doplňkem, který bych chtěl na tomto místě doporučit, je kartáček na prach. Nejenom k odstranění písku a prachu z fotoaparátu a objektivu (vždy držet čisticí plochu dolů), ale také k provedení (v nouzovém případě!!) čištění senzoru.
Poušť žije. Ale nejenom ve formě keřů, trav a stromů. Za dvě hodiny by zde byly desítky vozidel a turistů v údolí. Toto snímek bez lidí bylo možné po krátkou dobu po východu slunce. Canon EOS 1Ds MK III, EF f4 70-200 mm L IS, clona 13 při 0,6 sekundy a ISO 50, stativ, Sossuvlei, Namibská poušť, Namibie.
Vlhko a déšť
Jemný jarní déšť může obohatit fotografii. Tropický monzunový déšť spojený s pijavicemi, komáry, 100% vlhkostí vzduchu a teplotou 38 stupňů Celsia může fotografa dovést k šílenství. Lamentace nad vlhkostí se začíná s vlhkou kamerovou taškou, pokračuje pokydky odezní a končí s plísní mezi čočkami objektivů. Během sněhové bouře v Aljašce zůstávám klidný a koncentrovaný, ale opravdu tropický prales je, alespoň pro mě, mentálně hraniční výzvou. Nemyslím tím pěkný mlžný les na ostrově Gomera, ale skutečné deštné pralesy Afriky nebo Jižní Ameriky.
Prales pro začátečníky na La Gomeře. Pro začátek a pro fotografické „hry“ je ale přesně vhodný. Mlha, mrholení a vysoká vlhkost vzduchu zajišťují sytě zelenou barvu. Anorak a deštník mohou být však stále užitečné. Canon EOS 1Ds MK III, Zeiss f2,8 21 mm, clona 11 při 1/10 sekundy a ISO 250, La Gomera, Španělsko.
Musíme být optimálně připraveni na tyto podmínky. Jaké vybavení potřebujeme k tomu, abychom pod takovými podmínkami pořídili zajímavé snímky? Kvalitní, nepromokavá kamerová taška/batoh s dodatečným deštním pláštěm by měla být samozřejmostí. Kdo se opravdu vypravuje do vlhkých a deštivých oblastí, nemůže se podle mého názoru vyhnout kvalitně utěsněnému fotoaparátu a utěsněným objektivům.
Pro vyjížďky lodí, překonání řek a „záplavy“ všeho druhu si vždy nosím vodotěsný pytel, např. od Ortliebu. V případě nouze se do něj může během okamžiku schovat celý foto batoh. Kdo chce hrát na jistotu, může, mimo jiné jako zálohu na zrcadlovku, vzít s sebou malý vodotěsný hledáčkový fotoaparát.
Přes hodinu jsem v autě čekal na ústup tropického monzunového deště. Když to konečně přišlo, běžel jsem bos a v krátkých šortkách do bahna, postavil stativ a udělal řadu snímků. Deštník jsem měl zacpaný mezi krkem a hlavou. Dlouhý čas závěrky v kombinaci s polarizačním filtrem umožnil výrazně vyjádřit hnědou kal. Canon F1N, FD f3,5 20-35 mm L, Fujichrom 100, polarizační filtr, stativ. Baturaden, Jáva, Indonésie.
Při samotné fotografii se snažím, kdykoli je to možné, pracovat pod deštníkem. Připevněný přes hrudní pás a bederní popruh batohu lze pod jeho ochranou skutečně akceptovatelně fotografovat. Zamlžené nebo opravdu mokré fotoaparáty a objektivy nejprve opatrně vysušuji bezvláknovým antistatickým hadříkem. Poté je zabalím do utěsněného hadříku nebo do suché ponožky společně s několika sáčky silikagelu na absorpci vlhkosti.
Canon EOS 1V, EF f2,8 17-35 mm L, Fuji Velvia. Vodopád Lehner, Ötztalské Alpy, Rakousko.
Tento snímek mě téměř stál život. S 100 metrů dlouhým statickým lanem (11 mm) jsme se spustili za vodopád Lehner. Úplně promočený jsem udělal několik snímků Andiho a Rolanda. Po každém třetím nebo čtvrtém snímku jsem vždy musel utřít přední čočku.
Všechno bylo zahalené ve vodní parě a mlze. Při stoupání po fixovaném lanku se tato pod soudná skála poškrábala až na několik málo nití.
Jen jsem měl štěstí.
Tak obtížné, jak mohou být divoké výkyvy přírody pro fotografy, tak dojímavé a výmluvné mohou být snímky. Ukazují sílu prvků, krásu divočiny a dobrodružství nás lidí. Mnoho zábavy a skvělých snímků!
Pouze několik minut se na temném večerním nebi vytvářel tento duha. Bouře a opětovný déšť ztěžovaly focení. Můj tělo sloužilo jako ochrana před větrem za stativem. Canon EOS 5D, EF f4,0 17-40 mm L s clonou 16, 1,3 sekundy, ISO 50, stativ. Hafrafjell, Island.
