Zde je přehled jednotlivých kapitol:
Část 01 - "Povolání ze sna" koncertní fotograf?
Část 02 - Právní otázky
Část 03 - Zvláštnosti koncertní fotografie
Část 04 - Chování v "příkopě"
Část 05 - Užitečné vybavení pro koncertní fotografy
Část 06 - Tipy a triky od profesionálů (koncertní fotografie)
Část 07 - Výtvarné zpracování (část 1)
Část 08 - Výtvarné zpracování (část 2)
Část 09 - Doporučené nastavení fotoaparátu
Část 10 - Nacházka
Obrázek 8.1: Spectakulární, ale přesto dojímavé okamžiky je třeba zachytit v oblasti koncertní fotografie. Ten, kdo při tomto zachází se svými fotografiemi ještě vědomě, dostane úžasné snímky velkých umělců. Zde je fantastický klarinetista Giora Feidman při svém koncertu v Berlínské filharmonii při příležitosti svých 75. narozenin, což tento zjevně dojatě přijal na vědomí. Canon EOS-1D Mark IV s EF 2,8/24-70mm při používané ohniskové vzdálenosti 38mm. 1/160 sekundy, clona 3,2, ISO 1.000. Priorita závěrky (automatické clonování).
(Foto © 2013: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
8.1 Zachycení atmosféry v publiku
Kdo chce svými obrázky ukázat, jak úspěšný byl koncert, neměl by fotografovat jen hudebníky na jevišti, ale také lidi v publiku. Zde se ukazuje pomocí rozjasněně šťastných (nebo v nejhorším případě také hořce zklamaných) tváří, zda byl koncert úspěchem nebo ne.
Fotografování publika (nebo jeho částí) je obvykle z právního hlediska bezpečné. Dbejte však na to, aby jste nevyfotili jednotlivé portréty a tyto fotografie pak využili komerčně v jiném kontextu. To není kryto ani povolením k fotografování ze strany pořadatele.
Klidně můžete však fotografovat části publika a tyto fotografie použít k zpravodajství o koncertu.
Obrázek 8.2: Publikum oslavuje, nálada je skvělá: Fanoušci na Sunrise Avenue-koncertě 27. srpna 2012. I takové fotografie by neměly chybět při zpravodajství o koncertu. Nikon D4 s 2,8/14-24mm Nikkor při používané ohniskové vzdálenosti 14mm. 1/100 sekundy, clona 2,8, ISO 4000.
(Foto © 2012: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 8.3: Zpěvák BOSSE na svém koncertu v C-Halle v Berlíně 4. května 2013. Když můžete zaznamenat hudebníka uprostřed publika, je možné mnohem lépe ukázat atmosféru koncertu. Takto doslova střílíte dvě mouchy jednou ranou (portrét hudebníka a snímek atmosféry publika). Bohužel se v koupeli davu během posledních let stala stále vzácnější, také z bezpečnostních důvodů. A není bohužel ani pravděpodobné, že by se to stalo během prvních tří písní. Canon EOS-1D X s EF 2,8/24-70mm při používané ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/160 sekundy, clona 3,2, ISO 2.500..
(Foto © 2013: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Obrázek 8.4: Zde jsem zvolil další vzdálenější pozici fotoaparátu: Ze středu publika jsem mohl zachytit vystřené paže nadšených fanoušků v popředí jako důkaz skvělé atmosféry koncertu, zatímco H-Blockx v pozadí pokračovali ve své práci. Dbejte však na to, abyste takové fotografie pořídili pouze s výslovným souhlasem pořadatele koncertu (a později je zveřejnili). Fotografie zobrazuje H-Blockx na jejich koncertě 31. srpna 2010 na ZFR v Bochum/Witten. Nikon D3S s 2,8/24-70mm Nikkor při používané ohniskové vzdálenosti 50mm. 1/250 sekundy, clona 2,8, ISO 6.400.
(Foto © 2010: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
8.2 Hledání neobvyklých stanovisek
Některé fotografie jsou zvláště spektakulární, protože byly pořízeny z neobvyklého stanoviska. Předpokladem však je, že fotograf má možnost zaujmout nejen (běžné) místa v tiskové příkopu. Kdo tedy chce přiblížit k umělcům nebo využít jiné exkluzivní stanovisko (například ze zvukového pultu nebo z publika) pro své záběry, potřebuje speciální povolení od pořadatele.
Dbejte prosím na to, že třetí strany (například členové kapely nebo osvětlovači nebo zvukaři) nejsou oprávněni vám umožnit zvláštní fotografická stanoviska; vždy je to záležitost pořadatele, zda to povolí či zakáže. Pokud vás bezpečnostní služba přidělí zvlášť zajímavé místo, můžete však předpokládat, že to bylo schváleno pořadatelem. Bezpečnostní služby jsou vykonavatelskou rukou pořadatelů; spolupracují úzce a bezpečnostní pracovníci obvykle velmi dobře vědí, co smějí, jaká místa jsou povolena pro fotografování - a která ne.
Obrázek 8.5: Dieter Thomas Kuhn během svého koncertu v Berlínské Waldbühne 6. srpna 2011. I tato fotografie profituje z interakce hudebníka se svými fanoušky. Neobvyklý pohled byl možný, protože fotograf se zde z tiskového příkopu mohl naklonit na část jeviště, která slouží jako malá pódiová stezka ke k publiku. Tak byl možný tento pohled na záda umělce, aniž by bylo nutné opustit příkop. Canon EOS-1D Mark III s EF 2,8/16-35mm při používané ohniskové vzdálenosti 16mm. 1/200 sekundy, clona 5,0, ISO 1.000.
(Foto © 2011: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Obrázek 8.6: Tato fotografie exceluje jak na jedné straně svým neobvyklým kamerovým stanoviskem (z řad orchestru bylo zde foceno) tak i na druhé straně kritickým, téměř zlým pohledem dirigenta Christian Thielemann, který byl v tomto okamžiku (záznam z 22. května 2008 v Berlínském Admiralspalastu) ještě hlavním ředitelem Minichských filharmoniků. Od roku 2012 je bývalý asistent Herberta von Karajana hlavním dirigentem Saské státní kapely v Drážďanech a od roku 2013 navíc uměleckým vedoucím Salcburských vánočních koncertů.
(Foto © 2008: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
8.3 Spektakulární scény a obrázky na jevišti ukázat
Některé – často známější – kapely využívají vedle promyšleného osvětlení na jevišti složité scény a obrazy. Zde platí pravidlo: Fotit! My fotografové máme velký prospěch z těchto speciálních prvků. Nicméně se snažte zachytit hudebníky odpovídajícím způsobem k spektakulárnímu pozadí, protože pouze scény nebo obrazy na jevišti samotné jsou nezajímavé. Vždy by měl být navázán vztah na koncert nebo hudebníky pomocí fotografického ztvárnění.
Obrázek 8.7: Roger Waters během koncertu The Wall- dne 15. června 2011 v Berlíně (před symbolem: červený kruh se černou kamerou). Canon EOS-1D Mark IV s EF 2,8/24-70mm při použité ohniskové vzdálenosti 34mm. 1/125 sekundy, clona 2,8, ISO 1 250. Priorita uzávěrky (automatická clona) s metodou měření expozice bodové měření.
(Foto © 2011: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Obrázek 8.8: Muse na koncertě v Berlínském amfiteátru dne 14. července 2013. Canon EOS-1D Mark IV s EF 2,8/70-200mm při použité ohniskové vzdálenosti 70mm. Takové mimořádné a politické obrázky scénografie nesmí chybět při zpravodajství o koncertech. 1/160 sekundy, clona 5,6, ISO 1 000. Ruční nastavení expozice.
(Foto © 2013: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
8.4 Občas fotografovat z šikma
Mnoho fotografií – nejen v koncertní fotografii – působí, protože byly (úmyslně!) zachyceny z estetických důvodů mírně šikmo. Musíte však dávat pozor, aby kamera nebyla držena příliš šikmo nakloněná. Pokud se najednou horizont nachází mezi dvěma protilehlými stranami (nebo dokonce ještě šikměji), většinou to nevypadá dobře. Ideální, z hlediska kompozice obrazu, jsou úhly mezi 10 stupni a maximálně 40 stupni. Takové naklonění je vnímáno divákem jako dynamické, ale ne rušivé.
Dbejte však na to, že taková obecná doporučení je třeba brát s opatrností. Vždy totiž záleží na motivu, zda (a jak silně) by měla být kamera nakloněna při fotografování – nebo raději ne.
Obrázek 8.9: Culcha Candela na svém koncertě dne 20. srpna 2011 na festivalu ve stanu v Bochumi/Wittenu. Kapela byla celý čas v (rychlém) pohybu. Rozhodl jsem se fotografovat mnoho fotografií z tohoto koncertu šikmo, protože jsem si myslel, že to nejlépe odpovídá hudbě a ohromné show (zpěváci byli celý čas ve velkém pohybu). Nikon D3S s 4,0/24-120mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/400 sekundy, clona 4,0, ISO 3 200.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 8.10: Jamie Cullum na koncertě v Domě matčin v Berlíně dne 17. dubna 2013. Fotografie zachycené ze šikma často působí moderněji a dynamicky. Canon EOS-1D X s EF 2,8/70-200mm při použité ohniskové vzdálenosti 80mm. 1/160 sekundy, clona 2,8, ISO 5 000. Priorita uzávěrky (automatická clona) s metodou měření expozice bodovou měření.
(Foto © 2013: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
8.5 Obrázky s abstraktním obsahem
Prvním cílem koncertních fotografů je většinou, aby umělec nebo umělkyně na jevišti byly na fotografiích co nejlépe rozpoznatelní. Pouze tak lze výsledky prodat redakcím, fanoušci si přece chtějí své idoly poznávat na fotografiích.
Ale některé více abstraktní fotografie někdy také mají své kouzlo; například, když jde o to, nepoužít snímky pro redakční zpravodajství o konkrétním koncertě.
Pokud jsou potřeba fotografie, které by měly „pouze“ symbolizovat pojmy „koncert“, „živá hudba“ nebo obecně „hudba“, jsou fotografie s abstraktními prvky první volbou. Jsou takzvaně „neutrální“. (Jinak by to bylo, pokud by na fotografiích bylo vidět například známí hudebníci nebo kapely jako Udo Lindenberg, Rolling Stones, AC/DC nebo Rihanna: Okamžitě by divák přisoudil určitý hudební nebo stylový směr, což například při textu o živé hudbě obecně nebylo žádoucí).
Obrázek 8.11: Milow dne 1. září 2011. I když je zpěvák kompletně ve stínu atmosférického protisvětla, je (pro znalce) poznat podle své typické tělové polohy a držení kytary a tvaru hlavy. Kvůli intenzivní rudé barvě a kvůli abstraktní grafické účinnosti se mi tato fotografie stále velmi líbí. Nikon D3S s 4,0/24-120mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/200 sekundy, clona 4,0, ISO 1 600. Ruční nastavení expozice. (Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 8.12: Také abstraktní fotografie, zde bubeníka během živého koncertu. Světlo a mlha, spolu s málo rozeznatelnými prvky obrazu (obrýs bubeníka a jeho nástroje), dělají z fotografie neobvyklý, ale efektivní dokument atmosférického živého koncertu. Nikon D3S s 4,0/24-120mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 120mm. 1/200 sekundy, clona 4,0, ISO 2 500. Ruční nastavení expozice.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
8.6 Cíleně zaměřit zaostření
Mnoho začínajících fotografů nevyužívá zaměření automatického zaostření cíleně (například použitím jednoho měřicího pole automatického zaostření), ale má aktivován celý oblast měření automatického zaostřování. Nevědí tedy vlastně, pro které pole automatického zaostření se kamera rozhodne.
Při tom může vzniknout mnoho špatně zaostřených fotografií. Protože kamery zaostřují na objekt, který je k fotografu nejbližší (v mnoha případech je to například stojan s mikrofonem), nebudou mít mnohé fotografie tak, jak by si přáli, nejvýznamnější prvek snímku (obvykle tvář hudebníka) zaostřený ostrý.
Lepší je tedy pracovat cíleně s automatickým zaostřením. Já nejraději používám střední měřící pole automatického zaostření (protože je u většiny kamer nejvýkonnější). Po lehkém stisknutí spouště se uloží hodnota vzdálenosti (v kombinaci s bodovým měřením je overexposure hodnota) a po rychlém natočení kamery tak, aby obraz odpovídal mým představám, už jen stačí stisknout spoušť úplně.
V mnoha případech je však rozumné použít měřicí pole automatického zaostření, které není uprostřed hledáče, ale ve formátu svisle třeba výše. Tak můžeme odpustit krátký skluz kamery.
Tento postup je vždy smysluplný, pokud je třeba fotografovat mnoho fotografií za sebou, při kterých je vzdálenost od nejdůležitějšího prvku obrazu v podstatě vždy stejná. To je často případ u hudebních portrétů, když se umělec zrovna příliš nehýbe (například proto, že stojí u mikrofonu).
Obrázek 8.13: Zde jsem fotografoval kytaristu BAP- na koncertu dne 24. srpna 2011. Šťastný a spokojený výraz umělce byl na této fotografii zdůrazněn mnou, protože jsem fotografoval s velmi otevřenou clonou (a tedy pouze s malým rozostřením). Takže ani přední, ani zadní plán neodvádějí pozornost od obličeje. Nikon D3S s 1,4/85mm Nikkor. 1/400 sekundy, clona 2,2, ISO 1 250.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 8.14: Protože obličej kytaristy od RUNRIG (koncert dne 29. srpna 2012) většinou zůstával z větší části ve stínu, rozhodl jsem se při této fotografii zaměřit na krk kytary. Rozostření obličeje kytaristy v tomto případě dál nevadí, protože stínem je anonymity umělce již v zásadě zaručena. Výsledkem je (neutrální) hudební fotografie, která lze obecně použít k tématu (živé) hudby. Nikon D4 s 1,4/85mm Nikkor. 1/1600 sekundy, clona 2,2, ISO 2 500.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
8.7 Svislé nebo vodorovné formát?
Od té doby, co byly většině profesionálních systémových kamer přidány svislé držáky, je svislý formát volbou téměř stejně často jako vodorovný formát. Kamery s těmito držáky mají stejnou pohodlnost držení jako dříve pouze s vodorovným formátem. V některých oblastech fotografie lze s jistotou tvrdit, že se primárně fotí ve formátu svislém (například ve fashion fotografii).
V koncertní fotografii jsou oba formáty stejně často k vidění. Existuje dostatek motivů, které působí dokonale ve svislém formátu, a jiné, které doslova „vyžadují“ vodorovný formát.
Obrázek 8.15: Tento motiv je ideální pro svislý formát: Protože kytarista s radostí zdvihuje ruce nad hlavu, v podstatě mi určil formát. Nikon D800 s 2,8/70-200mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 155mm. 1/250 sekundy, clona 4,0, ISO 800.
(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 8.16: BAP- koncert na festivalu Zeltfestival Ruhr v Bochumi dne 24. srpna 2011. Díky šikmé poloze kytaristy se mi spolu s krkem kytary lépe hodil do (svislého) formátu. Nikon D3S s 1,4/85mm Nikkor. 1/320 sekundy, clona 2,0, ISO 1 250. Priorita clony (časový automat).
Obrázek 8.17: Kraftwerk na svém koncertě v berlínském Tempodromu dne 26. března 2004. Zde se striktně rovná tváří v tvář komponované hudbě od Kraftwerk (která byla založena před více než 44 lety a měla svým prvním velkým hitem přesně před 40 lety: „Autobahn“; pokud nebereme píseň „Ruckzuck“ z roku 1971 za tento hit). Ze zakládajících členů zůstal dodnes pouze Ralf Hütter. Florian Schneider, který byl také zakládajícím členem a ze skupiny Kraftwerk odešel až v roce 2008, byl však na této fotografii z roku 2004 ještě aktivní v kapele.
(Foto © 2004: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
8.8 Čtvercový formát jako možnost
Čtvercový formát je neobvyklým mezi „typickými“ formáty fotografií. Dříve bylo jeho rozšíření větší díky středoformátovým kamerám 6x6. Dnes je samozřejmě stále možné najít fotoaparáty s čtvercovým formátem, jejich podíl je však výrazně menší.
Přesto má každý možnost později v procesu úprav fotografií přejít na čtvercový formát. Přestože je to velmi zajímavý formát, rozhodnutí pro něj by nemělo být zvoleno jen proto, že by se chtělo odstranit rušivé prvky snímku (odstřihnutím části obrázku).
Obrázek 8.18: Sunrise Avenue na koncertě v ZFR v Bochumi dne 27. srpna 2012. I když byl kytarista umístěn vlevo na okraji snímku ode mne, je čtverec v tomto případě optimálním formátem, protože také bicí má své místo ve snímku. Nikon D4 s 2,8/24-70mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 24mm. 1/320 sekundy, clona 2,8, ISO 3 200. Priorita clony (časový automat).
Obrázek 8.19: Nikdo neztvárňuje „zlého hochu“ tak suverénně jako Billy Idol (zde fotografie z jeho koncertu dne 27. listopadu 2005 v Berlíně). Tvář spolu s zdviženým ukazováčkem se ideálně hodí do čtvercového obrazového formátu.
(Foto © 2005: DAVIDS/Sven Darmer – www.svendarmer.de)
Obrázek 8.20: U této fotografie jsem chtěl nedávat mikrofonový stojan mimo snímek – a rozhodl jsem se tedy pro čtvercový obrazový formát. Řešení ve svislém formátu by ukázalo mikrofon vycházející do snímku takřka (na fotografii) ze tmy. Nikon D800 s 2,8/70-200mm Nikkor při použité ohniskové vzdálenosti 105mm. 1/500 sekundy, clona 4,5, ISO 800.
(Foto © 2013: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Obrázek 8.21: Wir sind Helden- koncert dne 25. srpna 2011. Bubeník Pola Roy v akci. Bubeníci s jejich nástrojem jsou obvykle nejlépe zaznamenáváni ve čtvercovém formátu. Alespoň pokud chcete zobrazit nástroj celý (neřezat). To je kvůli struktuře tohoto také nazývaného „střelnice“ nástroje. Nikon D3S s 1,4/85mm Nikkor. 1/250 sekundy, clona 3,5, ISO 2 000. Manuální nastavení.
(Foto © 2011: Jens Brüggemann – www.jensbrueggemann.de)
Upozornění
Většina koncertních fotografů bude používat profesionální systémové kamery (tedy kamery s výměnnými objektivy) s poměrem stran 2:3 (DSLR full-frame = 24mm x 36mm). Tím se většina fotografií již při tvorbě obrazu skrze hledáček kamery buď ve vodorovném nebo svislém formátu „konstruuje“.
Avšak neměli byste se nechat designově omezovat „otrockem“ svého formátu kamery. I jiné formáty mají své kouzlo. Nicméně byste měli dát pozor, abyste nevybírali jakékoli „neformáty“, které by byly vnímány divákem jako neharmonické.
Čtvercový formát je velmi „přísný“ formát, který však získává své kouzlo z toho, že se s ním nesetkáváte příliš často. Proto je také velmi vhodný pro koncertní fotografii, pokud prvky obrazu smysluplně vyplňují fotografii.
Zkuste proto při svém dalším focení na koncertě vědomě již při snímání zaměřit tvorbu obrazu na čtvercový formát. K tomu stačí jednoduše vymazat boky vodorovného formátu. Výsledkem budou jistě koncertní fotografie, které budou zároveň neobvyklé a vzrušující.
