Část 1: Úvod
Část 2: Vybavení
Část 3: Veselé focení
Část 4: Od těhotenského břicha k dospívání
Část 5: Fotografování v interiéru
Část 6: Fotografování venku
Část 7: Rodinný život
Část 8: Tipy a triky (I)
Část 9: Tipy a triky (II)
Pohledy
Oslnění fotografií
Dát prostor
Odměřená blízkost
Rodiče na focení
Cvičení dělá mistra
Fotografie proti nudě
Závod s časem
Průběžná analýza obrázků
Část 10: Archivace, úprava a prezentace dětských fotografií
Text: Jens Brüggemann
Fotografováno od: Jens Brüggemann (147), Leonie Ebbert (44), Elli Bezensek (61), Radmila Kerl (26), Ramona Prosch (5) a Kay Johannsen (4)
Skici: Jens Brüggemann (27)
Část 9: Tipy a triky (II)
Pohledy
Které je „správné“ místo?
(Foto: Jens Brüggemann)
Děti jsou spíše vnímány jako děti pozorovatelem fotografie, když fotograf nebo fotografka fotí z lehce zdvihnutého místa, z úhlu pohledu, jaký mají v pohodlné stojící pozici. Pohled „malých“ automaticky směřuje vzhůru směrem k fotoaparátu, perspektiva nám prozrazuje: toto je mladý člověk, typické dítě, které se na nás dospělí dívá.
(Foto: Radmila Kerl)
Pohled „zdola“ nahoru do fotoaparátu však může být vnímán jako podřízený nebo dokonce podřadný. Proto je v mnoha situacích vhodné, aby byla úroveň fotoaparátu na stejné úrovni s mladými modely, čímž působí „dospěleji“.
(Foto: Radmila Kerl)
Zvláště nízký úhel fotoaparátu může být zajímavý, protože tento pohled (kromě případů, kdy patříte mezi lenochy na trávníku v anglické zahradě v Mnichově) je pro nás nezvyklý.
(Foto: Radmila Kerl)
Oslnění fotografií
Učit se pravidla?
Nebo spíše důvěřovat intuici?
(Foto: Leonie Ebbert)
Existuje mnoho pravidel pro tvorbu obrázků a před mnoha lety jsem si je všechna pamatovala - a většinu z nich jsem také pochopila. Nikdy jsem je ale neaplikovala. Alespoň ne vědomě.
Kdybych si před stiskem spouště u každého snímku všechna pravidla pro tvorbu obrázků prošla v mysli, nikdy bych už nestihla vyfotit. Ty nejlepší momenty by už byly dávno pryč, nenavrátitelně ztraceny. To platí zvláště při focení dětí.
S časem získáte „cítění“ pro tvorbu a kompozici. Není totiž vždy „zlatý řez“, který vede k optimálnímu výsledku. Pravidla tvorby obrázků v mnoha případech mohou pomoci dosáhnout lepšího výsledku, nejsou však zárukou. Věřím, že každý dobrý fotograf fotí spíše intuitivně a že pravidla tvorby obrázků jsou pokusem objasnit, proč některé fotografie působí na diváka lépe než jiné. Nepovažuji tato pravidla za návod k lepšímu focení. Podle mého názoru je důležité spíše trénovat vlastní „vidění“! A k tomu patří, že si prohlédnete mnoho dobrých fotografií.
(Foto: Leonie Ebbert)
Které je tedy lepší místo? Které rozložení obrazu je lepší? První fotografie byla pořízena pomocí fotoaparátu Canon EOS 5D Mark II s objektivem 2,8/70-200mm, při nastavení ISO 200 a manuálním nastavení času a clony. Čas závěrky: 1/125 sekundy. Ohnisková vzdálenost byla nastavena na 150mm (clona 5,0).
(Foto: Radmila Kerl)
Druhá fotografie má stejné údaje, byla však pořízena s ohniskem na 70mm.
(Foto: Radmila Kerl)
Jak ukazuje toto příklad, není vždy možné zařadit fotografie do žebříčku ohledně jejich hodnocení. Ale na to právě slouží pravidla tvorby obrázků. V tomto případě je lepší důvěřovat své intuici a raději pořídit několik variant, abyste později na počítači mohli v klidu vybrat tu nejlepší fotografii.
Dát volnost
Děti téměř nikdy nezůstanou klidné, alespoň ne ty mladší z nich. Proto je dobré mít již na začátku plný záběr obrazu, což však vyžaduje úpravu těchto fotografií pomocí obrázkového editoru v postprodukci...
(Foto: Jens Brüggemann)
... a navíc vede ke ztrátě kvality, protože oříznutím fotografie není využita plná počet pixelů snímače.
(Foto: Jens Brüggemann)
Nastavte tedy ve vašem fotoaparátu vždy nejlepší možnou kvalitu obrazu při maximálním rozlišení (maximální velikost obrazu), i když jsou fotografie určeny pouze k menším použitím. Za prvé kvůli výše uvedené nutnosti později ořezat jednotlivé fotografie. A za druhé, protože nikdy nevíte, zda se později neobjeví možnost prodeje, například pro reklamní kampaň, kde jsou potřeba velké soubory. Bylo by škoda, kdyby vám dobře placený vedlejší příjem unikl jenom proto, že jste při pořizování záběrů místo plného rozlišení zvolili střední nebo malé rozlišení!
Jinou možností, jak vyhovět pohybovému popudu malých modelů, je použití zoomových objektivů, které umožňují rychle reagovat na novou situaci, když se "synáček" nebo "dceruška" osamostatní …
(Foto: Elli Bezensek)
Ale "dát dětem volnost" znamená také, že je nenecháváte, aby zůstávaly na místě pohybu bez sebemenšího pohybu, ale že někdy mohou ve vaší kameře divoce pobíhat. Takže jakoby být fotografovány "v akci". To pro potomka je mnohem zábavnější a vznikají záběry, které jsou živé a ukazují malé takové, jací skutečně jsou (alespoň většinu času během dne).
(Foto: Jens Brüggemann)
O smělosti
Dětské fotografie působí méně odtažitě, když si vyberete úzce oříznuté obrázky. Toho dosáhnete nejlépe použitím teleobjektivů, protože příliš blízký postoj fotografa by mohl aspoň u mladých modelů vyvolat nepohodlí.
(Foto: Jens Brüggemann)
Dále by při fotografování obličeje došlo k deformaci rysů, když by fotograf (-ka) použil pouze normální nebo dokonce širokoúhlý objektiv. Lepší jsou proto portrétní teleobjektivy, které jsou kvůli své velké světelnosti často v interiérech dobře použitelné i bez dalších světelných pomocných prostředků.
(Foto: Jens Brüggemann)
Typické portrétní teleobjektivy mají následující ohniskové vzdálenosti: 85mm, 105mm a 135mm. Při nákupu si minimálně jednoho z těchto pevných ohnisek nebuďte příliš skoupí, raději si kupte co nejsvětlejší verzi (například 1,4/85mm nebo 2,0/105mm nebo 2,0/135mm) jednoho z výše uvedených objektivů! Vždy je uspokojivé bez problémů fotografovat skvělá portréty potomků, zatímco jiní otcové nebo matky s málo světelnými zoomovými objektivy svých kompaktních fotoaparátů už je zabalili nebo pomocí vestavěného blesku celou náladu „vyblikali“…
(Foto: Ramona Prosch)
Portréty fotografované z blízké vzdálenosti se lépe podaří, když si fotograf (-ka) a model dobře rozumí. Nikdo nebude moci fotografovat dítě tak důvěrně jako vlastní rodiče! Máte štěstí, pokud má máma nebo táta dostatek zkušeností a dovedností, aby tyto krásné okamžiky uspěly. Následující portrét ukazuje dvouapůlletou dceru hamburské fotografky (Canon 2,8/100mm).
(Foto: Ramona Prosch)
Rodiče při focení
Pokud nebudete fotografovat své vlastní potomky, ale cizí děti, málokdy přijdou tyto samy na focení.
(Foto: Jens Brüggemann)
Alespoň ti menší budou do focení přivedeni svými stresovanými rodiči nebo milými prarodiči.
(Foto: Jens Brüggemann)
To vyvolává otázku, zda přítomnost zákonného zástupce nebo prarodičů má pozitivní nebo spíše negativní vliv na kvalitu záběrů, a jak dosáhnout, aby dospělí na focení nepřekáželi, ale spíše přispívali k úspěchu fotografií.
Udržet dítě, alespoň do dosažení puberty, vždycky bude rádo, že má alespoň jednoho rodiče (nebo oba, nebo někoho z prarodičů) u sebe během focení. Bude tak sebejistější, otevřenější a činorodější.
(Foto: Jens Brüggemann)
Pokud se dospělí doprovázející osoby chtějí být zapojeny do focení (nebo jsou), a budou v podstatě využiti jako animátoři, může se to rovněž pozitivně projevit na výsledných obrazech. Blízcí lidé jako rodiče nebo prarodiče (nebo i starší sourozenci) mohou mnohem snáze motivovat a animovat malé děti.
O jaké dítě se nechá snadno strhnout cizím fotografem, kterého možná v životě vidí poprvé? Naopak, pokud se této úlohy ujme osoba důvěryhodná (nebo několik)! (Foto: Elli Bezensek)
Problémem je však, když dospělí nechtějí (nebo nemají) být na fotografii a proto během focení stojí vedle fotografa (a snaží se děti motivovat), protože pak se děti alespoň při každém druhém snímku podívají k fotografovi směrem k jejich gestikulující mamince nebo tatínkovi.
(Foto: Elli Bezensek)
Proto požádejte doprovázející osoby, aby šly na obrázek nebo aby se zdržovaly dostatečně stranou, tak aby se mladí modelové nerozptylovali, ale mohli se plně soustředit na vás. V takovém případě však budete muset aktivně jednat, abyste odstranili obavu svého mladého modelu ze focení a nadchli je!
(Foto: Elli Bezensek)
Čas od času dostanou děti gumového medvěda jako odměnu, ale stále se dívají směrem k sluneční cloně, jestli tam možná nevystoupí další gumový medvěd… 
(Skica: Jens Brüggemann)
Cvičení dělá mistra
Je vhodné a poučné číst fotografické učebnice a návody, navštěvovat workshopy, zúčastňovat se fotografických soutěží nebo se vyměňovat s ostatními nadšenci ve fotografickém klubu. Nakonec se však fotografování naučíte pouze fotografováním samotným.
(Foto: Elli Bezensek)
Takže na tomto místě jedna rada, která vás jistě dovede k úspěchu v rychlejším vytváření lepších dětských fotografií: Cvičte! Cvičte! Cvičte!
(Foto: Elli Bezensek)
I když byste měli realizovat své vlastní nápady, pečovat o svůj vlastní styl, fotografovat svůj vlastní pohled - během učební fáze je výměna s odborníky, tedy s ostatními fotografkami a fotografy, docela užitečná a pomáhá objevit případné nedostatky, aby bylo možné je odstranit a obecně získávat zpětnou vazbu ke své práci. Ale nepředstírejte fotografování pouze pro své kritiky!
Zůstaňte věrní sobě, nedávejte se "zahýbat"! Přijměte oprávněnou kritiku, ale „denní“ kritiku, která je pouze výsledkem odlišných vkusů, neberte příliš vážně. Mnoho lidí si vůbec není vědomo, že fotografie je velmi subjektivní umění.
(Foto: Radmila Kerl)
O vkusu se nedá diskutovat? Ale, dokonce velmi dobře, ale bez možnosti dosáhnout na "pravdivý" výsledek… Tak raději diskutujte o věcech, které jsou "hmatatelné" a zlepšitelné, jako jsou například technické nedostatky atd.
Fotografie proti nudě
Buďte kreativní! Nefotografujte 08/15 fotky! Ty už jsou dostatečně! Mimořádné nápady jsou důležité, protože fotografií dětí je jako šafránu.
(Foto: Jens Brüggemann)
Pokud chcete, aby vaše fotografie zaujaly, měli byste si připravit vhodné obrazové nápady, pracovat s pohybem nebo rozmazáním, používat rekvizity, přenášet nezvyklé pohledy do skvělých snímků, vybírat zajímavé osvětlení nebo neobvyklé záběry, fotit na pohádkových místech, s angažovanými modely atd.; krátce řečeno: všechno je lepší než nudě!
(Foto: Radmila Kerl)
Často si člověk na začátku nechce vzít žádné riziko, aby se alespoň první fotky podařily. Jakmile však máte pár dobrých fotografií "na skladě", měli byste následně ve druhé části nechat volný průchod své kreativitě a zkusit něco nového. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že většina fotografických experimentů, které jsem podnikl, se zlepšila, zatož jsem původně předpokládal.
(Foto: Jens Brüggemann)
Tuto metodu rád přirovnávám k krasobruslení: Nejprve prvek povinný, a pak volná jízda. Ukažte, co dokážete!
Závod s časem
Pokud chcete fotografovat děti, vezměte si na to dostatečný čas! Z dvou důvodů: Za prvé byste se měli před focením dětí s nimi sejít, promluvit si s nimi, s nimi se „oblíkat“. To platí zejména tehdy, pokud jde o cizí děti.
(Foto: Jens Brüggemann)
K úspěšnému focení patří možná i to, že si s nimi nejprve zahrajete, abyste odstranily jejich ostych, získaly jejich důvěru, aby byly přijaty. Za druhé, nic nerozvíjí kreativitu více než málo času. Každý, kdo musel někdy pracovat kreativně pod časovým tlakem, to potvrdí. Čím víc se blíží konec focení, tím nervóznější jsou fotograf a model, zejména pokud se ještě mají uskutečnit nějaké nápady.
Tak si tedy vezměte dostatek času na fotografování malých dětí! To nebude vždy možné, ale možná můžete předem připravit důležité časově náročné věci na focení (například postavení blesků, připevnění odrazek, vložení a formátování paměťové karty do fotoaparátu, ověření nebo úpravy nastavení, postavení rekvizit, přípravu pozadí atd.)? Tak nemusí děti čekat a během focení budete mít více času věnovat se mladým modelům.
(Foto: Elli Bezensek)
Neustálá analýza obrázků
Neustálá - kritická! - analýza obrázků je nezbytná, abyste se učili ze svých chyb, abyste se v oblasti fotografie nerozvíjeli.
Otázky jako „Co jsem udělal správně? Co špatně? Co bych mohl příště udělat lépe?“ nutí fotografa, aby se zamýšlel nad svými obrázky. Buďte k sobě kritičtí, respektive ke své fotografické práci.
(Foto: Leonie Ebbert)
Jen proto, že jsou to vaše vlastní děti, budete mnoho fotografií vidět s jinýma očima, považovat je za mnohem povedenější, než kdybyste fotili cizí děti. „Neutrální“ pozorovatel by si mohl mnohé z vašich dětských fotografií prohlédnout mnohem distancovaněji a často by k nim přišel k úplně jiným hodnocením než vy sami.
(Foto: Jens Brüggemann)
Nic není tak cenné jako správná hloupá chyba! Pokud se z ní poučíte. Protože když se hodně zlobíte kvůli fotografické chybě, zaručuje to, že ji už nikdy neuděláte znovu. A v tomto smyslu vás tato chyba posunula daleko víc než jakákoli povedená fotografie.
Na druhou stranu to také znamená, že se občas - pokud je k tomu důvod - můžete sami pochválit, pokud je nějaká fotografie obzvláště povedená! Kdo se dokáže sám kritizovat, může si občas také sám pochválit - a odměnit se. Takže na oslavu úspěchu si dejte sklenku dobrého vína, nebo pokud nejste na alkohol tak závislí jako já, kupte si na odměnu nový objektiv (nebo blesk nebo fotoaparát nebo…)!
(Foto: Leonie Ebbert)
